Ostré předměty

Přednosti tohoto silného počinu tematizujícího tabu poškozujících a zhoubných vlivů ve výchově, v charakterovém dědictví v rodových liniích a v zahuštěných vztazích zdaleka nejen na jižanském americkém maloměstě, ale v každém prostoru, na němž jsou lidé odsouzeni spolu žít v nelidských sociálních podmínkách, v mocenském područí pod nezdravým tlakem a bez zdravých alternativ, vysoko převažují nad jeho nedostatky. Tím hlavním je především zbytečné zrychlení ve finiši, pro něž se dostatečně nevysvětlí celá řada indicií, motivů, palčivých otázek a tušení, a do pozadí jsou tak potlačeny mnohé nepříjemné souvislosti, mizerné osudy a nepěkné role řady postav, skrze něž by naznačené předivo destruktivních sil, působících mnohosměrně a ničících všechny účastníky existujících vztahů, těžko dělitelné na agresory a oběti, vyvstalo ještě přesvědčivěji ve své ničivé důsažnosti, v ilustrování faktu, že z té sítě není možné uniknout, a to ani s přivolanou pomocí, ať už systému nebo druhých lidí zvenčí, že některá poškození jsou trvalá a žijí svým životem, a člověk v jejich vleku v nejlepším případě toliko přežívá (you don't live, you survive) a může se snažit snad jen nemít vlastní děti, na které by to určitě přenesl, a především žádné nevychovávat, nemít příležitost mít nad někým moc. Ale protože je jasné, že se v hlavní lince příběhu neuděje žádný happyend, že noční můra naopak pokračuje v ještě horší verzi, než jsme si až do poslední chvíle mysleli, je zároveň legitimní předpokládat, že i všechny naše ostatní dohady souvislostí jsou přinejlepším nedostatečné a realita postav prostě je a i nadále bude mnohem horší než ta nejhorší tušení. A že zlo plodící zlo má mnohem děsuplnější důsledky, než jsme schopni si přiznat a dohlédnout, a utěšování se rozhodně není na místě, i když asi ani nemůže valně uškodit. Takže nakonec vlastně z jednoho - toho nejzdravějšího - úhlu pohledu dává smysl nad tím vším, co nám zůstalo utajeno, nevyjasněno, radši mávnout rukou a dobře, že se to tu nedovykreslí. Přesto se ale tempo vyprávění nemuselo ke konci tak citelně uspěchat - protažení do deseti dílů, zvolna vše završujících, by bylo vyváženější, i kdyby se už žádná další fakta neodhalila. *** PLUS: Konečně někdo tematizuje poslouchání hudby jako vstup do náhražkového časoprostoru, dávkovače falešně uklidňujících emocí, kam lze podnikat zhoubné úniky z odpovědnosti být přítomen, vnímat souvislosti a adekvátně na ně emočně i racionálně reagovat, úniky do nevědomí o tom, co se kolem nás i nám skutečně děje, poslouchání hudby jako odpojování se, na němž si lidé pěstují těžkou závislost. Dík! *~ (01.01.2020)

Jean-Marc Vallée po Big Little Lies opäť kraľuje a vytvára parádnu atmosféru - tentokrát južanskú gotiku v odtieňoch zelenej. Amy Adams je absolútne fantastická, Patricia Clarkson a Eliza Scanlen tiež výborné, diera kdesi v Missouri parádna, výrazný soundtrack (Led Zeppelin!), skvelý strih a vizuál, ktorý je na úrovni filmov. Nad scenárom by sa síce dalo hútať a hľadať v ňom diery a slabé miesta, ale hoci je príbeh klasická šablóna o temnom "detektívovi", ktorý prichádza do zapadákova vyšetrovať brutálne vraždy, nielenže mi to nevadí, ale presne toto môžem a vo veľkých dávkach. 9/10 (21.02.2021)

Sarkasmus, kam se podíváš. Ospalé městečko plné přetvářky a mordy dívek v minisérii podle autorky Zmizelé. Poznáváme novinářku Camille, kterou šéf posílá do městečka Wind Gap ve státě Missouri, aby informovala o případu vražd dvou dívek. Nadstavbou článků má být skutečnost, že ze zapadákova autorka sama pochází. A z kterého pláchla. Ví, jak to v maloměstě chodí, většinu obyvatel zná. A dokáže si obstarat informace, které se k cizinci jen tak nedostanou. Panovačná matka, ponurá minulost, kostlivci zahánění sklenkou něčeho ostřejšího. Přesní herci, dusivá atmosféra, loudavé tempo. Dějový spád nepatrný, recyklace patrná. A spíš zklamání. Ve výsledku atmosférické, tísnivé a velmi dobře zahrané, ovšem scénáristicky hodně průměrné. (27.09.2018)

8/8 Zdánlivě další ideální HBO drama. Skvělé obsazení (především Amy Adams), výborná režie Jean-Marc Valléea, tempo je krásně pomalé... samozřejmě se řeší nejklasičtější kontrasty amerického fiktivního vidlákova Wind Gap v Missouri a velkého světa, který v tomto případě představuje Chicago. Ale zároveň se jedná o adaptaci debutu a Gillian Flynn zas až tak skvělá autorka není. Několik jejích románů vyšlo i u nás, včetně Sharp Objects, ale hltá je jen masa konzumentů šedé masy bestsellerů. Takže výsledkem je cosi nevýrazného, nepřesvědčivého. (12.06.2024)

Sharp Objects je trochu zvláštny mini seriál. Je to tým, že si pozvoľna buduje atmosféru nejednoznačným a nie práve konvenčným rozprávaním príbehu. Niet sa čomu diviť, pretože na všetko nazeráme zvedavým a pokriveným pohľadom Camille. A tá si nie je istá vôbec ničím. Všadeprítomný cynický tón rozprávania výborne podtrhuje tragickosť a absurditu celého príbehu. Tragický je príbeh preto, že v ňom dochádza k vraždám mladých dievčat. Pridajte dusivú atmosféru, ťaživé teplo, precíznu prácu so zvukom, strihom a máte ďalšiu seriálovú závislosť v mozgu. Amy Adams bola úžasná, svojou úlohu Camille stvárnila dokonale, ale to ma samotného neprekvapuje. Režijne zvládnuté na jednotku, hoci to pre niekoho môže byť roztiahnuté. Skôr by som povedal, že atmosféra sa buduje pekne zvoľna, má vystihnúť náladu ospalého mestečka a charaktery jeho obyvateľov. A to sa darí na jednotku aj vďaka skvelým hereckým výkonom. (Videné: 2018 / Hodnotenie: Epizóda 1,7 ***** / Epizóda 3,5,6,8 **** / Epizóda 2,4 *** ) (05.10.2019)