Ostré předměty

Přednosti tohoto silného počinu tematizujícího tabu poškozujících a zhoubných vlivů ve výchově, v charakterovém dědictví v rodových liniích a v zahuštěných vztazích zdaleka nejen na jižanském americkém maloměstě, ale v každém prostoru, na němž jsou lidé odsouzeni spolu žít v nelidských sociálních podmínkách, v mocenském područí pod nezdravým tlakem a bez zdravých alternativ, vysoko převažují nad jeho nedostatky. Tím hlavním je především zbytečné zrychlení ve finiši, pro něž se dostatečně nevysvětlí celá řada indicií, motivů, palčivých otázek a tušení, a do pozadí jsou tak potlačeny mnohé nepříjemné souvislosti, mizerné osudy a nepěkné role řady postav, skrze něž by naznačené předivo destruktivních sil, působících mnohosměrně a ničících všechny účastníky existujících vztahů, těžko dělitelné na agresory a oběti, vyvstalo ještě přesvědčivěji ve své ničivé důsažnosti, v ilustrování faktu, že z té sítě není možné uniknout, a to ani s přivolanou pomocí, ať už systému nebo druhých lidí zvenčí, že některá poškození jsou trvalá a žijí svým životem, a člověk v jejich vleku v nejlepším případě toliko přežívá (you don't live, you survive) a může se snažit snad jen nemít vlastní děti, na které by to určitě přenesl, a především žádné nevychovávat, nemít příležitost mít nad někým moc. Ale protože je jasné, že se v hlavní lince příběhu neuděje žádný happyend, že noční můra naopak pokračuje v ještě horší verzi, než jsme si až do poslední chvíle mysleli, je zároveň legitimní předpokládat, že i všechny naše ostatní dohady souvislostí jsou přinejlepším nedostatečné a realita postav prostě je a i nadále bude mnohem horší než ta nejhorší tušení. A že zlo plodící zlo má mnohem děsuplnější důsledky, než jsme schopni si přiznat a dohlédnout, a utěšování se rozhodně není na místě, i když asi ani nemůže valně uškodit. Takže nakonec vlastně z jednoho - toho nejzdravějšího - úhlu pohledu dává smysl nad tím vším, co nám zůstalo utajeno, nevyjasněno, radši mávnout rukou a dobře, že se to tu nedovykreslí. Přesto se ale tempo vyprávění nemuselo ke konci tak citelně uspěchat - protažení do deseti dílů, zvolna vše završujících, by bylo vyváženější, i kdyby se už žádná další fakta neodhalila. *** PLUS: Konečně někdo tematizuje poslouchání hudby jako vstup do náhražkového časoprostoru, dávkovače falešně uklidňujících emocí, kam lze podnikat zhoubné úniky z odpovědnosti být přítomen, vnímat souvislosti a adekvátně na ně emočně i racionálně reagovat, úniky do nevědomí o tom, co se kolem nás i nám skutečně děje, poslouchání hudby jako odpojování se, na němž si lidé pěstují těžkou závislost. Dík! *~ (01.01.2020)

Režisér úžasných Sedmilhářek Jean-Marc Vallée, autorka vynikajících předloh Gillian Flynn, nezklamávající HBO, kasovní jistota producent Jason Bloom a jako vždy přesvědčivá Amy Adams. Co se tak mohlo pokazit? Za prvé mi až do předposledního sedmého dílu přišlo, že by to tvůrci mohli a zvládli natahovat až do dvacátého dílu a moc jsem si nedovedl představit uspokojivé zakončení, ve kterém právě excelovaly loňské Sedmilhářky od téměř stejného týmu. Nakonec pro mě poslední díl byl vůbec nejlepší (ačkoliv jsem zaznamenal, že to mnoho lidí má přesně naopak), problém pro mě byl ten prostředek, který se šíleně táhl a málokdy mě naplno vtáhl do děje tím způsobem, že jsem si jenom vychutnával jemné příběhové niance, které logicky většinou nebyly nijak přehnaně vyhroceny pro zaujetí běžného diváka. Ostré předměty mají velmi úzkou cílovku a velká část recenzentů je z nich naměkko, mě to bohužel nijak zvlášť neoslnilo. Ještěže je to jen minisérie, v tomto ohledu to funguje výborně. (27.08.2018)

Valléeho americká režisérská kariéra stála na tom, že dokázal svébytně, nejednoznačně a relativně naturalisticky zpracovat témata, která by pod většinou jiných tvůrců skončila jako úlisné motivační kýče. Když se ale jeho schopnosti mohly konečně spojit s bezvýchodnou dusivostí předlohy Gillian Flynn, vyčepal se jeho potenciál naplno. Sharp Objects je osm hodin sledování umořeného statického jižanského města s rezignovanými, duševně nemocnými postavami, snímanými optikou traumatizované alkoholičky. A proto vše sledujeme nijak zvlášť pohodlnou formální metodou statických záběrů, které jsou ale točené z ruky, do oněch záběrů se občas dostanou postavy či odrazy postav, které ve scéně vůbec nemají být, to vše sem tam naruší traumatický půl sekundový flashback, přičemž do toho hraje téměř výlučně diegetická hudba z autorádií či z reproduktorů někde v pozadí. Většina postav mluví unaveným pološeptem a nikdy nic neřeknou. Všichni mají své stimuly a rituály, kterými zaplňují nijakost všedních dní. U minisérie bych nečekal takovou důkladnou snahu udržovat diváka po celou dobu v nenaplněné flustraci s nepříjemnými postavami, kde od prvního do posledního záběru se vše odehrává ve stejné plouživé rychlosti bez jakékoli gradace či satisfakce. Neuchopitelná všudypřítomnost zla z toho dělá jeden z nejsilnějších hororových zážitků vůbec, kdy po každém díle jsem se bál rychle otočit hlavou. (10.09.2022)

Neustálé flashbacky skvěle navozují znepokojivý pocit při sledování. Vallée má tento svůj trademark skutečně dotažený do dokonalosti. Amy Adams si životem omlácenou krásku uhraje s přehledem a Clarkson je jako zrůdná matka také hodně přesvědčivá. Po letech navíc přichází twist, který je jako ranou palicí po hlavě a člověku pak není vůbec dobře. S1: 85% (06.02.2019)

Strašně se to táhne. Ony ani předchozí adaptace románů od Gillian Flynn neměly žádné převratné tempo, ale tady to v těch osmi dílech to bylo místy nesnesitelné. Všechny silné monmenty, a že se jich tu našlo, tak zůstávaly upozaděné a kolikrát mi dalo práci si jich všimnout. Vyloženě zábavná mi tak přišla jen závěrečná část, což je málo. Pokud něco resp. někdo zaslouží absolutorium, tak jsou to herečky. Amy Adams je skvělá ve všech ohledech, začínají Eliza Scanlen je velikánskou nadějí do budoucna a Patricii Clarkson budete spolehlivě nenávidět. Ale to, že si zúčastněné dámy sáhly až na dno svých sil, zamrzí vzhledem k výsledku o to víc. Stáhnout to do tří dílů, nebo i do dvouhodinového filmu, byla by z toho pecka. Takhle se jedná jen o výtečně zahraný průměr. 50% (30.08.2018)