Bezva ženská na krku

Po prvních deseti minutách jsem se zalekl, že uslyším vypnout, kravina. Naštěstí se z toho vyklubala normální tříhvězdičková komedie se všemi plusy a mínusy včetně amerického závěru. Hřebíčkové to s Vetchým sluší, Langmajer si v roce 2016 zahrál už druhou podobnou roli, Ruml a Svarinská jsou pěkným vzkazem pro filmové fanoušky. Komedie roku to zrovna není, ale oddechovou zábavu nabídne. (06.03.2017)

Další řadový výrobek na poli lehkých českých komedií (doplň libovolný subžánr) - při sledování se necítíte nikterak špatně, ale na konci máte neodbytný pocit, že jste ten film viděli už patnáctkrát. O Češích se někdy říká, že neradi opouští svou zajetou komfortní zónu a jsou podráždění, když se od nich očekává něco odlišného - a jsou tak reprezentováni i svou filmovou produkcí. Je to jako s výběrem nové poličky na zeď: můžete si nechat vyrobit od truhláře originální kus, nebo si ho můžete s trochou šikovnosti uplácat sami, nebo můžete na internetu prohlížet obrázky tisíců poliček a vybrat si tu nejzajímavější. No, a nebo si můžete na zeď plácnout sterilní bílý IKEA kvádr - stojí pár korun, funkci plní dobře a když zavřeme obě oči, možná bude i dobře vypadat. Buďme vděční za každého truhláře, jenž se občas pokusí narušit tradiční řeči o nabídce a poptávce - Tomáš Hoffman bohužel jen zalistoval IKEA katalogem a zahrál na jistotu. Na druhou stranu, v rámci katalogu vybíral docela dobře. Nebýt ve filmu megatrapně provedená linka se školním inspektorem, bylo by to možná i za tři. (27.04.2021)

Můj nejlepší filmový omyl tohohle roku. Zároveň i ponaučení, že nemám předem pohřbívat film o hrobníkovi. Má to šmrnc, vtip, lehkost, minuty utíkají jako polední pauza, k tomu nejsympatičtější obsazení českého filmu za poslední roky, supr muzika, výborný dialogy a krásná Péťa, která kdyby mě bývala učila na pětiletce, sedal bych si do první lavice dobrovolně a dělil se s ní o svačinu. Když ženskou na krku, tak tuhle. (05.11.2016)

Psal pro Cinemu, produkoval všechny ty lidičky v pokušení a v naději a nyní Tomáš Hoffman sám usedl už coby úspěšný byznysmen na režisérské křeslo. Logicky zůstal u osvědčené party, takže je cítit Jiří Vejdělek a hlavně žánr oddechové romance v řemeslně jistém podání se divácky vyplácí. Zakyslý hrobník, novopečená učitelka v jednotřídce, pár pitomých vedlejších postav a idealizovaný venkov. Jakýs takýs vztahový propletenec (které má Vejdělek rád) cítíme, ale tentokrát jdeme vyloženě vstříc romanticko-komediálnímu modelu. Tvůrci ovšem svůj příběh zbavují reality (sorry, jako), snaží se nám vnutit zaoceánskou šablonu, kterak někdo dělá tlustou čáru za minulostí a kterak se dvě odlišné duše (velmi uměle) nakonec sblíží. Stokrát použitý námět prostě nepřekvapí, navíc domácí ani neumějí moc dobře opisovat. A cokoliv přidali nového, tak dopadlo neslavně. Třeba boj o zachování základního vzdělávání (aktuální nedostatek žáků) na vesnici nebo moderní motiv jiné sexuální orientace. Obměkčování bručouna (jinak samozřejmě dobráka) je předvídatelné, ale fajn. Na americké sluníčkové žánrovky to ovšem nemá ani náhodou. Oceňuji nicméně ústřední herecké duo i tempo, které nemá moc hluchých míst. (12.08.2018)

Bylo nebylo, kdesi v malebné středočeské vesničce se potkal nerudný morous s mladou paní učitelkou. Za jejich setkáním nebyla náhoda, nýbrž pan starosta. A tak ji musel nerudný chlap přijmout pod svou vlastní střechu. Jemu se to samozřejmě nelíbí a paní učitelce taky ne, kdo by chtěl spát na hřbitově v bývalé márnici. Jejich soužití s sebou přináší humorné i vážnější situace od začátku poctivě dávkované. Přesně podle starého pořekadla, že co se škádlívá, to se rádo mívá. O další vtipné scény se starají vesnické figurky, které nejsou vůbec bláznivé, ale milé a přívětivé. Jsou zahrané tak, že i ty nejmenší roličky si divák zapamatuje. Každý z nich sem prostě patří, i kdyby řekl jen jednu větičku a šel zase o dům dál. Ondřeji Vetchému podobné typy postav pěkně sednou a je v nich hodně sympatický. Dokonce se tu vysvlékne do půli těla a předvede svou muskulaturu, za kterou se rozhodně nemusí stydět , takže dámské osazenstvo si přijde na své jako jsem si přišla já. Fórečky jsou načasované tak akorát a přiměřené. I na hercích bylo vidět, že se při natáčení příjemně bavily a to se podařilo přenést i na diváky, jestli se to dá říct o novinářích a fotografech, kteří se zúčastnili novinářské projekce 11.10.2016 v kině Atlas stejně jako já a můj doprovod (maminka). Já jsem se smála nebo aleposň pousmívala od začátku do konce. Film je to příjemný, pohodový, svěží a jednoduchý. Není pořeba nad ničím dlouze přemýšlet. Se svou letně romantickou atmosférou se přesně hodí do těchto zakaboněných dnů. Užila jsem si ho. Tenhle typ komedie mi sednul jako ulitý. Zapadám do té škatulky, pro které je určen. A to, že se tady objevují věci, které jsem viděla už někde jinde, mi absolutně nevadilo. Považuje je za klasiku a s tou nemám žádný problém, když s ní někdo vyjde na světlo. Když to dobře funguje, tak nejsem vůbec proti. Přesto, že jsem byla účastnicí novinářské projekce, tak jsem si film užila a příjemně se i s doprovodem bavila. Odcházela jsem z kina příjemně naladěna a cítím se tak ještě pár dní po projekci. Takže za mně a můj doprovod tenhle film svůj účel splnil. Byl fajn. (12.10.2016)