Tajemná vražda na Manhattanu

Večne rovnaký, večne nezameniteľný a predsa vždy zábavný pseudointelektuál Woody Allen, ktorý si dáva štuple do uší, keď musí sprevádzať Diane Keaton na operu, ktorý beznádejne ,,trpí", keď musí pristúpiť na snahu Diane zamotať sa do rafinovanej vraždy suseda-podivína, ktorý za desať sekúnd vychrlí tristo argumentov - čudujem sa, že sa mu nikdy nezamotá jazyk :-) - a Diane len bezmocne otvára a zatvára ústa, pre ktorého sú bizarné veci úplne bežné, pre ktorého budem plakať, ak prestane točiť tieto satirické, vtipné a nezabudnuteľné vecičky. (21.07.2010)

Sú diváci, ktorí filmy Woodyho Allena vyhľadávajú a bavia sa na nich. A okrem nich som ja. Nedokážem racionálne vysvetliť, prečo som dúfal, že sledovaný 21. Allenov film bude iný a lepší, ako bola dvadsiatka filmov pred ním. No nebol. Dopozeral som ho celý, nemám z neho vyrážky  a jediné dobré, čo môžem o ňom prehlásiť, že v ňom občas prebleskly Allenove skvelé hlášky. Nebolo ich veľa, nevyplývali z deja, ale boli implantované a aj tak si ich radšej prečítam. Lebo voči Allenovi, ako literátovi nemám najmenšie námietky. (04.02.2022)

„Věřil bys tomu? Někdo zabil 12 lidí. Rozporcoval je a snědl.“ / „Tomu říkám alternativní životní styl!“  Několik dobrých hlášek a bonmotů, které Woody Allen jako obvykle vložil do dialogů, jeho přirozené herectví ve dvojici se skvělou Diane Keaton (byť chvílemi mi jejich dlouhé konverzační smrště v nervní náladě obou protagonistů připadaly i otravné), vtipné absurdní situace a nápad detektivky na pozadí manželského vztahu. To činí film příjemně sledovatelným a často zábavným, ale i tak můj celkový dojem a zážitek nejsou příliš výrazné. Možná je to tím Manhattanem, který jsem si (alespoň skrze filmy) oproti Allenovi nezamiloval, možná i tím, že klasická detektivka se pro mě s léty a počtem viděných filmů začíná stávat méně oblíbeným žánrem. Nicméně hlavní vinu dávám zpracování, které na mě z Tajemné vraždy místy budilo až dojem poloamatérského filmu a to jednak pro často otravně rozlítanou digitální kameru à la Dogma 95 (jakou překousnu v dramatu s hutnou atmosférou, ale v komedii mě dost iritovala), tak i pro zvláštní práci s hudbou, když tu najednou i klasický dialog začal naplno přehlušovat hlasitý bigband. Jediná scéna, v níž jsem vnímal dřívější nápaditost a zručnost typickou pro Allena jako režiséra, tak přišla až k závěru s přestřelkou v kinosálu během filmu Orsona Wellese. [65%] (18.03.2023)

WOODY na tri spôsoby : Za písacím strojom, kde píše, na režisérskej stoličke, kde režíruje, a nakoniec je pred kamerou, kde hrá. A z týchto troch možných variant ma asi najviac zaujal maximálne len svojou filmovou zápletkou, ktorú spísal s Marshallom Brickmanom, a tá vypovedá o tom, ako sa vlastne veci majú s tou mŕtvou susedkou... ? Neponúknem ďalšie indície, ktoré by zbytočne prezradzovali hlavnú pointu, ale poviem iba to, že je to poriadne zamotané, a každou uplynulou filmovou minútou sa odkrýva TAJOMSTVO, čo sa v skutočnosti skrýva za nepríjemným pocitom, ktorý má postava Carol Lipton tesne potom, ako uvidí udalosť, ktorá jej čochvíľa nedáva vôbec spávať, a starého budieva o jednej ráno... Stáva sa ňou posadnutá, a postupne oboznamuje všetkých kamarátov, včetne svojho chlapa, že tu niečo nie je v poriadku... / Neurotik nakrútil detektívku s pomerne komediálnymi prvkami, ktorá ale obsahuje nepríliš dobrú kameru Carla Di Palmu (Kde ste nechali Gordona, p. Allen ?), a tak som nemal ani čo poriadne obdivovať, ako to robím zvyčajne, keď nič, tak aspoň si vážievam prácu kameramanov, trochu mi to vynahrádzala zapálená DIANE, na ktorú je radosť sa pozerať, ako ide vyriešiť jednu kriminálnu záhadu. Priemerný film, ktorý má k dispozícii pár scén, čo zlepšia náladu, ale sám o sebe, nie je bohviečo ! (06.05.2018)

Newyorský nakladatel Larry má raději hokej, operu moc nedává („Nemůžu poslouchat tolik Wagnera. Mívám pak sklony k dobývání Polska.“), žije v poměrně klasickém manželství („Co to do tebe vjelo? Šetři si blázniviny na menopauzu.“), kde je ovšem jeho žena poněkud podnikavější a nebojí se každého zašustění za rohem („Z uší mi vytéká adrenalin.“), takže se není čemu divit, že je to zejména ona, jenž chce přijít náhlému úmrtí sousedky na kloub („Jak víš, že to byla ona? Vypadal ten popel na paní Houseovou?“), i když Larry chce dokázat, že je přeci jenom chlap („Jo, já jsem detektiv. Snížili požadavky na výšku."). Woody Allen za kamerou i předtím u psacího stolu znovu výborný, divák přemýšlí, jaký dialog je vybroušenější („Viděl jsi to? Tenhle chlap v Missouri zabil dvanáct lidí, rozsekal je a snědl.“ – „Fakt? No, tomu teda říkám alternativní životní styl.“) a který z herců to na plátně nejvíc rozjíždí. Jako celek těsně pod vrcholem, výborně to funguje jako komedie i jako lehčí detektivka!! (03.04.2015)