Závrať

Úžasně tajemný film, taková ta poctivá podívaná, která je čím dál zajímavější a napínavější a kterou je radost sledovat poprvé i postoprvé. James Stewart podal ohromný výkon, Kim Novak propadl tak, jak by jí propadl asi úplně každý. A Hitchcockovy promyšlené záběry více než jen podbarvené Herrmannovou hudbou, to je zkrátka senzace. (24.04.2016)

V první polovině se občas daří Hitchcockovi vytvořit nějaký napětí a dá se říct, že se mi Vertigo celkem líbilo, což jsem moc nečekal. Ve druhý polovině ovšem dojde k dost ujetýmu zvratu v ději a od tý chvíle už mě to vůbec nebavilo. Navíc mi to přišlo tak neskutečně naivní a hloupý, že jsem nad tim jen kroutil hlavou. Sice chápu, že v 50. letech se točily ještě naivnější a hloupější filmy, ale já se opravdu neumim přepnout do pohledu diváka v roce 1958 a pak to timhle pohledem hodnotit. Jinak mam pocit, že snad půlka filmu byla točená někde v ateliéru s naprosto příšernou zadní projekcí a občas dokonce s kreslenym pozadim, což teda vypadalo fakt hodně blbě. Hitchcock mě prostě nebere. (31.08.2012)

Atmosféru filmů z šedesátých let miluji stejně, jako náruče krásných žen narozených o pár desítek let déle, a pana Alfréda uctívám na šestém místě svého režisérského pořadníku. Ale jen proto tady přece automaticky nevydělám pět hvězdiček, když výsledný dojem má kancelář o pár pater níž. Vertigo potvrzuje, že ne vždy platí rovnice kultovní + nejznámější = nejlepší. (20.07.2012)

"Tady jsem se narodila. A tady zemřela. A pro tebe to byl jen okamžik, který prošel bez povšimnutí." To ale bylo bulíků co Madeleine navěšela Scottiemu na nos. Jenže každej chlap se čas od času rád nechá tahat za ocásek od krásný ženy, takže Scottiemu rozumím. A i když příliš nerozumím filmovýmu umění, tak jsem tady měl pocit, že Hitch dokázal vytvořit napětí i tam, kde vůbec žádný nebylo. Já jsem tu hru přijal a kromě Scottieho halucinací jsem si to docela užil. Jen mě zaskočil ten Batman na konci, co učil lidi lítat. Toho jsem tam fakt nečekal. (16.02.2022)

Viděl jsem příliš mnoho filmů Alfreda Hitchcocka na to, abych ho považoval za nezpochybnitelného mistra režie - až příliš často jsem v jeho případě sáhl vedle a znechuceně koukal na příběh, který, ač ověnčen slávou, musel být naivní už v době vzniku. Zadarmo ale Hitchcock svůj věhlas nezískal a existuje několik titulů, kde uznale kývám hlavou a říkám, ano, tohle funguje i po letech. Vedle takových titulů, jako je Psycho nebo Okno do dvora, řadím do elitní skupiny právě Vertigo. Snímek o vražedném komplotu, kde Hitchcock použil svůj oblíbený motiv. Průměrný chlápek je vmanévrovaný do hrozivé tajemné hry, která ho emočně poznamená na celý zbytek života. Hitchcockův oblíbený zájem o psychoanalýzu tady nedopadá tak úsměvně jako v případě Rozdvojené duše. Hitchcock kombinuje kriminální žánr s romancí a obohacuje je o mysteriózní a smyslné prvky. Důmyslným pohybem kamery, která často směřuje do hlubin, a disharmonickou hudbou režisér skvěle navozuje pocit rozkolísanosti hlavního hrdiny, zvýrazňuje jeho nejistotu a strach. Vertigo představuje výborné řemeslo, cesta za odhalením identity osudové ženy plná náznaků, zrcadlových odrazů a hrátek s barevnými kontrasty se dá ocenit i po opakované projekci a Vertigo tak patří k těm kreativním snímkům, které prošlapávaly cestičku vpřed novým filmovým metodám a prvkům. Celkový dojem: 90 %. (18.03.2015)