Zahradnictví: Rodinný přítel

Taxa Hrebejk znovu vratil do priemeru a reziserskej rutiny - a to po planobach ako su Libanky 2013 a Zakazane Uvolneni som myslel ze je s nim amen a ze by najlepsie urobil, keby sa na filmy vysral. Teda pardon, mne to zase uletelo, chcel som napisat ze ukoncil karieru. kazdopadne Pelisky uz Hrebej neprekona, to som si isty, a uz asi nebude ani Pupendo novodobe. Ma to predchadzat komedii Pelisky, ale nejak slabo nadvazuje, rezisersky len rutina, bez zapamataniahodneho momentu, nuda a k tomu vatovo plane plky. 54 % (16.06.2018)

Potenciálně silná (byť totálně neoriginální) zápletka utopená v nesmyslně masivní stopáži a hlavně rádoby distingovaným, ve výsledku však jen téměř nevzrušivým stylem vyprávění. Postava Ondřeje Sokola je charakterově čistá jak lilie, Mirek Dušín ve srovnání s ním působí jako zfetovaný sadistický pedofil, masturbující nad obětmi holocaustu. Jako tv film na jeden večer vcelku ok, jako kino záležitost od renomovaných tvůrců je tohle utahané melodrama ale kapku fail. 50 % (09.09.2018)

Proč ne, když se člověk oprostí od skutečnosti, že se nejedná o srdceryvné drama sbírající sošky, ale o pohodově odvyprávěný příběh, tak půjdete z projekce spokojeni. Nic jsem od toho neočekával, od začátku je jasné, že veškeré dobové reálie jsou pouze kulisou k docela banální zápletce. Herci film táhnou a to hodně, všechny scény jsou spíše dojemně milé, umí vykouzlit úsměv a rozhodně jsem nikdy neměl pocit, že se nudím. Délka filmu je zbytečně natahovaná a naproti tomu měl závěr neúměrně rychlý spád. Vůbec to nebylo na škodu, neboť konec rodinného přítele byl tímto do jisté míry dobře promyšlen a smutek vyvolal i ve mě. Velké peníze na české poměr jdou cítit a technicky se asi nedá co vytknout. Rozhodně nelze říci, že bych se netěšil na druhý díl.......7/10 (28.04.2017)

(2x) Hodně dlouho jsem přemýšlela, jak si Rodinného přítele užiju. Minula jsem předpremiéru na Finále, minula jsem i autogramiádu knižní trilogie v Praze, říkala jsem si tedy, že nemá smysl nic uspěchat. Na poslední filmy s Geislerkou jsem se víc soustředila, protože pauza mezi Pohádkářem a Polednicí byla zkrátka příliš dlouhá (celých 16 měsíců!), naštěstí Anthropoid a Pohádky pro Emu přišly v rychlém sledu za sebou. A se Zahradnictvím budeme trávit celý rok, to je jisté. V nečekanou chvíli nicméně přišla pozvánka do Lucerny a bylo rozhodnuto. V žádném jiném kině totiž Rodinný přítel tak nevynikne. Melancholické válečné melodrama přináší jakoby sled povědomých scén, avšak to jen proto, že kolektivní paměť si uchovává podobné rodinné příběhy v každém z nás. Nádherná rezervovaná romance náleží Geislerce, která herecky velmi převyšuje svého partnera Sokola (zkušenosti obou jsou nesrovnatelné a současný zájem o Sokola je stejně pomíjivý, jaký byl kdysi o Strnada, když Kinorevue řešila nikoli jeho herectví, ale zda mu více sedí knír či hladce oholená tvář). Je radostí sledovat Aňu v dalším válečném příběhu, který jí přinesl hrdinku elegantně prožívající celou řadu emocionálních otřesů. Nikoli nezáměrně již trailer upomínal výběrem hudby na Želary, v nichž Aňa poprvé dozrála. Z dalších hereckých kreací bych pominula tradičně slabé a stále se opakující výkony Míčové a Melíškové, naštěstí vyrovnané intuitivními miniaturami Krobotové a Remundové. Dětské role jsou samozřejmě roztomilé. Nicméně v celkovém hodnocení jsem reservovaná, protože očekávám, že celá rodinná freska se propojí s Pelíšky až na konci roku po dvou dalších premiérách a já zatím vím jen tolik, že se těším. ___ A skutečně, po opakovaném shlédnutí a po doplnění Dezertérem jsem s konceptem Zahradnictví velmi spokojená. Neb ono i to žánrové rozlišení má smysl - protektorát je vyprávěn jako melodrama (Hřebejk si je velice dobře vědom nostalgické hodnoty, stejně jako tehdejší kvalitní kinematografii ve stylu J. A. Holmana), poúnorový přelom jako mrazivé drama (komentáře netřeba) a tání bude komedie (předpokládám, že pak teprve se linka protne s náladou Pelíšků). A takové to zkrátka bylo čili zrcadlit žánrem tep dějin, to mohu jedině vítat. A také vítám. (10.05.2017)

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. 1) Zahradnictví se má k Pelíškům jako československé texasky značky Vinettou z roku 1967 k americkým blue jeans od Levi Strausse & Co. Nic na věci nemění, že autoři obou filmů jsou ti samí._____ 2) 1. filmový díl se jmenuje Rodinný přítel, 2. Dezertér a 3. Nápadník. K tomu Hřebejk: Měl to být film, pak televizní seriál a pak filmová trilogie, ke které Petra přesvědčil producent Viktor Tauš._____ V televizní verzi existuje šest dílů: 1. Tři sestry, 2. Rodinný přítel, 3. Salon Valentino, 4. Dezertér, 5. Nápadník, 6. Velké manévry._____ Názvy filmových a televizních dílů jsou na ČSFD smíchány dohromady, aniž je řečeno, co je film a co je televizní díl. Ostatně televizní díly své vlastní stránky nemají, ani dílo jako celek._____ Chvilku mi trvalo, než jsem se v tom zorientoval. Zajímavosti, které jsou často uváděny pro všechny díly najednou anebo odpovídají jinému dílu, svědčí o tom, že zmatek ve věci mají i diváci._____ 3) Pokud nebudu rozlišovat mezi jednotlivými díly (nemá to cenu), pak mohu souhrnně označit celé dílo za nudné, rozplizlé, pomalé s nijakými dialogy. Takový antipod k Pelíškům - to ale autoři očividně nezamýšleli._____ 4) Chvílemi je, pravda, znát, že tvůrci mají na víc. Zejména zakončení jednotlivých televizních dílů má většinou švih a některé scény si s pelíškovskou tradicí nijak nezadají (např. stříhání ženy sovětského důstojníka). Navzdory těmto ostrůvkům pozitivní deviace jsem se však při sledování nudil._____ 5) Jo a 31letý Ivan Lupták (nápadník Mirek) má moc pěkné tělo._____ 6) Výstižný koment: Marigold*. (05.12.2018)