Zahradnictví: Rodinný přítel

Já teda nechci nikomu kecat do práce, ale nezapomněl to někdo správně seřadit? Připadal jsem si jako v pomocné škole scén, kde si každá scéna dělala co chtěla, kdy chtěla a ještě byla zhruba třikrát delší než představa žen o ideální předehře. Jestli tady polovička komentářů začíná větou "děkuju Cinemartu za pozvání na premiéru", pak já bych Cinemartu rád poděkoval za to, že mě ignoroval. Spící Pepinec na slavnostní projekci by asi tu správnou reklamu nedělal, i když je to právě touha usnout jakožto jediná emoce, kterou film probouzí. Právě proto jsem šel včera do kina a ne na ČVUT, protože samotná technická dokonalost je zábavná asi jako předehra bez dohry. (08.05.2017)

(2x) Hodně dlouho jsem přemýšlela, jak si Rodinného přítele užiju. Minula jsem předpremiéru na Finále, minula jsem i autogramiádu knižní trilogie v Praze, říkala jsem si tedy, že nemá smysl nic uspěchat. Na poslední filmy s Geislerkou jsem se víc soustředila, protože pauza mezi Pohádkářem a Polednicí byla zkrátka příliš dlouhá (celých 16 měsíců!), naštěstí Anthropoid a Pohádky pro Emu přišly v rychlém sledu za sebou. A se Zahradnictvím budeme trávit celý rok, to je jisté. V nečekanou chvíli nicméně přišla pozvánka do Lucerny a bylo rozhodnuto. V žádném jiném kině totiž Rodinný přítel tak nevynikne. Melancholické válečné melodrama přináší jakoby sled povědomých scén, avšak to jen proto, že kolektivní paměť si uchovává podobné rodinné příběhy v každém z nás. Nádherná rezervovaná romance náleží Geislerce, která herecky velmi převyšuje svého partnera Sokola (zkušenosti obou jsou nesrovnatelné a současný zájem o Sokola je stejně pomíjivý, jaký byl kdysi o Strnada, když Kinorevue řešila nikoli jeho herectví, ale zda mu více sedí knír či hladce oholená tvář). Je radostí sledovat Aňu v dalším válečném příběhu, který jí přinesl hrdinku elegantně prožívající celou řadu emocionálních otřesů. Nikoli nezáměrně již trailer upomínal výběrem hudby na Želary, v nichž Aňa poprvé dozrála. Z dalších hereckých kreací bych pominula tradičně slabé a stále se opakující výkony Míčové a Melíškové, naštěstí vyrovnané intuitivními miniaturami Krobotové a Remundové. Dětské role jsou samozřejmě roztomilé. Nicméně v celkovém hodnocení jsem reservovaná, protože očekávám, že celá rodinná freska se propojí s Pelíšky až na konci roku po dvou dalších premiérách a já zatím vím jen tolik, že se těším. ___ A skutečně, po opakovaném shlédnutí a po doplnění Dezertérem jsem s konceptem Zahradnictví velmi spokojená. Neb ono i to žánrové rozlišení má smysl - protektorát je vyprávěn jako melodrama (Hřebejk si je velice dobře vědom nostalgické hodnoty, stejně jako tehdejší kvalitní kinematografii ve stylu J. A. Holmana), poúnorový přelom jako mrazivé drama (komentáře netřeba) a tání bude komedie (předpokládám, že pak teprve se linka protne s náladou Pelíšků). A takové to zkrátka bylo čili zrcadlit žánrem tep dějin, to mohu jedině vítat. A také vítám. (10.05.2017)

Potenciálně silná (byť totálně neoriginální) zápletka utopená v nesmyslně masivní stopáži a hlavně rádoby distingovaným, ve výsledku však jen téměř nevzrušivým stylem vyprávění. Postava Ondřeje Sokola je charakterově čistá jak lilie, Mirek Dušín ve srovnání s ním působí jako zfetovaný sadistický pedofil, masturbující nad obětmi holocaustu. Jako tv film na jeden večer vcelku ok, jako kino záležitost od renomovaných tvůrců je tohle utahané melodrama ale kapku fail. 50 % (09.09.2018)

Chápu záměr, na způsob Zdivočelé země odvyprávět rozsáhlou ságu pospojovanou mnoha postavami, napříč zásadními momenty čs dějin 20. století. ALE. V prvním díle otrocky popisují, jak blízko má soudruh teplý sokol k těm třem nechutným a nesympatickým kravkám, jejichž manželé asi měli těžkou volbu: kriminál nebo tuhle almaru.... No a film začíná být zajímavý až návratem starého Vomáčky, jenože v tu chvíli už netepe do hloubky (kromě zpovědi o bombardovačce) a první díl končí. A jak vtipně, vyprávěním Gajslerky si uvolnili ruce a jakoby ospravedlnili, proč jsme přes dvě hodiny čuměli na jejich rodinku... Na Macháčka se i přes to celkem těším. (13.10.2017)

Pozerať Zahradnictví takmer tri roky po premiére, respektíve po tom, čo opadla eufória a následné kruté vytriezvenie, je zrejme lepšie rozhodnitue ako to sledovať pred rokmi v kine. Nič som totiž nečakal a vedel som, že bude lepšie si prvý film nijako nespájať s Pelíškami. Dočkal som sa tak solídnej drámy z druhej svetovej, ktorá je takmer bez humoru, s kvalitnou výpravou, dobrými hercami, psychologicky uveriteľná, ale na druhú stranu vlastne úplne bez vojny a neprirodzene naťahovaná. Čo by nevadilo, ak by emocionálne vyvrcholila. Lenže to, čo malo byť emocionálnym vrcholom a skutočne ním byť mohlo, je nám iba sucho oznámené, naproti tomu mnoho scén predtým a o ničom sú nám prezentované ako niečo extrémne dôležité pre dej, lenže nie sú. Možno bude ale lepšie ohodnotiť celú trilógiu ako celok. Zatiaľ relatívna spokojnosť... (12.02.2020)