Zahradnictví: Rodinný přítel

Co k tomu napsat? Rozjezd filmové trilogie je přinejmenším rozpačitý. Něco je rozvyprávěno, ale nedovyprávěno, a obávám se, že se k tomu už ani nevrátíme, linie se objeví a zase zmizí, postavy se přetahují o to, která je víc nesympatická, se sestrami se ani moc neseznámíme, vztahy a situace jsou umělé, emoce chybí úplně. A nejedna scéna vypadá, že se odehrává na divadelních prknech. Po šesti letech od zatýkání manželů gestapem lékař a „rodinný přítěl“ hodí oko na Aničku Geislerovou (jako jedna z mála si zaslouží uznání), aby divák pochopil, že nějaká náklonnost mezi nimi je. První díl trilogie chce být rodinným dramatem, jenže mu chybí pořádný příběh, pořádné dialogy, dynamika, konflikt, tempo. Po slušném startu (zatýkání atp.) se ovšem desítky minut nic neděje, vše je natahované běda, plné prkenných promluv. Pak přijde předlouhá scéna o podříznutí husy nebo chlapík, co se projíždí po domě na koni. A já začínám kroutit hlavou. Jsme také svědky, kdy zaznívá (v dopise) archaická čeština, ale postavy mluví prakticky současnou mluvou. Sabina Remundová je sice agresivně otravná, na děj nemá žádný dopad, ale alespoň je nějaká. Což se nedá říct o Sokolovi, který jako dramatický herec absolutně selhává. Zájem o něj coby herce prostě dlouhodobě nechápu. Vedle sester hlavní postava, jeho rozloučení je přitom naprosto odfláknuté, absolutně bez emocí. Dvojice Hřebejk – Jarchovský trpí nespornou nevyvážeností své tvorby, nedokážu pochopit, že jednou dokonale potěší (Učitelka, Nevinnost – a to nepočítám ranou tvorbu), jindy šlápnou totálně vedle (Zakázané uvolnění, Svatá čtveřice – ač tady je v tom Jarchovský nevinně). Palec dolů. (08.10.2017)

Velmi zvláštně pojatý film, který je v mnohém ohledu rozporuplný. Válka a situace rodiny, kde v rámci široké rodiny (dva bratři a švagr), jsou tři jedinci zavřeni pro spolupráci s odbojem, je podaná v podstatě jako úsměvná selanka. Rodinné ženy žijí ve dvou luxusních výstavních vilách, nedostatek potravin je demonstrován tím, že v polévce k Štědrovečerní večeři je místo ryby svítek, a po válce nemlich tak, selanka s ruskými vojáky před domem, kdy se jeden projede vilou na koni a bez dalších souvislostí odjede a nic. I tak, moje největší výhrada spočívá v tom, že vychvalovaná Geislerová je pro mě naprosto nezajímavá a naprosto předvídatelná, jak se zatváří v příští chvíli vím o vteřinu dřív, než ten ksicht udělá, naopak, zajímavý mi ve své roli přišel Ondřej Sokol. Zábavný strýček, který by opravdu mohl v dobách těžkých těšit děti i jejich rodiče. Velmi zajímavé a odvážné bylo použití dlouhého prologu s konspiračním námětem, jehož protagonisté se objeví znovu až asi po hodině filmu. Souvislost je samozřejmě zřejmá (pokud člověk tedy není hluchý, debil, nebo hluchý debil), ale pořád je takový postup nezvyklý. Místní kritiku zrovna tohoto nechápu tam, kde si lidé s oblibou leští intelektuální ego u příběhů nelineárních, roztříštěných a v takovém postupu samotném spatřují filosofický přesah. Hodnotit si zatím netroufám, myslím, na to bude času dost, až uvidím všechny tři díly, kdy nedořečené do sebe (doufám) zapadne, pokud ne, přikloním se k hodnocení nižšímu, než o jakém uvažuji nyní s příslibem věcí budoucích. (10.01.2018)

Vracím se s kina nadšen a z dobrou náladou. A ani ostatní drzí návštěvníci, mi jí nezkazí. Úvod byl teda dost rychlý a divný. Sice jsem si zde již všiml dobré filmařiny, ale jinak jsem se ztrácel a nudil. Ale již scénky s Vánoc mi napravily náladu. Nebyly dlouhé. Ale vybaveny milým humorem, lidskými citlivými dialogy a kouzelnou atmostférou. Zbytek filmu mi připadal výborně natáčený, se skvěle napsanými dialogy a občas až nezapomenutelnými pasážemi (příjezd Jindřicha, rozhovor v posteli, tanec Jiřího, konec s deníkem.) Nesouhlasím, s tím že je to málo dramatické a emotivní. Já přitom filmu pociťoval nějáké emoce pořád. Vlastně už dlouho, jsem neviděl tak emotivně obohacujíví film. Dlouhé scény, zde skutečně mají svůj význám. Beru je jako výraz pro žánr melodramatu, kterému očivïdně oba tvůrci rozumněli. Třeba Tanec Sokola s Melíškovou je neodmyslitelný a řadil bych ho mezi nejlepší scény českého filmu. Celé je to VELMI kouzelné a příjemné. Ovšem, zcela přirozeně. Bez patosu a kýče, Takový film je v dnešní době potřeba. A na konci jsem skoro čekal, že všichni vstanou a zatleskají. Nestalo se. Tak jsem si zatleskal sám. Těším se na další díly. 90 % (29.04.2017)

Hřebejk by si mohol uvedomiť, že pri tak početných filmoch z druhej svetovej vojny z českej produkcie, je v súčasnosti potrebné natočiť niečo naozaj výnimočné, aby to oslávilo úspech. Tu chýbalo skoro všetko. Žiadne vyhrotenie, žiadne emócie. Film len pomaly pláva od začiatku do konca. Jediná nádej dať tomu šťavu v podobe návratu strateného vojína bola zbytočne pochovaná. (15.10.2017)

Vlastně mě jenom zajímalo, jak se s, podle všeho nevděčnými, rolemi ve "velkolepé" trilogii Zahradnictví popasovalo několikero českých herců, které mám docela rád (hlavně tedy první dva ve výčtu obsazení). Po shlédnutí to ve mně nenechalo takřka žádné extra pocity a vlastně jsem rád, že jsem si na vlastní kůži ověřil, jak už nyní dokáže být duo Hřebejk/Jarchovský naprosto sterilní ukázka úpadku české kinematografie, tedy z pohledu toho, že už se jejich filmům vyhnu, ne že bych kvůli tomu měl nějakou škodolibou radost. Silně přemýšlím, že vynechám dvojku a kouknu jenom na Nápadníka, jelikož mám fakt rád Annu Fialovou a ušetřím si tak dvě hodiny, které mohu zaplnit něčím příjemnějším, nejlépe jiným filmem. (17.11.2017)