Ztratili jsme Stalina

Uf.. No jak tohle shrnout... Film je celkem výpravný byť je zjevné, že v Rusku se nenatáčelo pomineme-li ty záběry na Kreml, které mohl pořídit kdejaký tůrista s nadupanějším mobilem... Dobová technika asi byla shromažďována všelijak a u náklaďáků zaujme že se převážně jednalo o Opely Blitz :-). U filmů o Rusech a z Ruska mám vždy jeden problém a to je skutečnost, když herci nemluví rusky, ale třeba anglicky jako v tomto případě. Zní to divně, nepřirozeně a těžko uvěřitelně. Navíc herci nevypadali ani trochu rusky a ani trochu nepřipomínali své historické předlohy tedy krom oděvů a třeba účesů. Sám Stalin si podobný nebyl ani vzdáleně a Michael Palin v sobě Brita neschová ani v ušance kdyby měl nohy zabalené v onucích, na sobě rubáš a chroupal cibulku s chlebem... Co bylo ale nejhorší byla ta ,,komediálnost'' v první polovině filmu. Jednak i když se film snaží lecos objasňovat vkládanými vysvětlivkami mezi hlavními scénami, je přeci jen asi určen divákům co o posledních hodinách Stalina a vůbec o dění kolem něj něco vědí. Kdo neví, těžko pochytí např. narážky na jeho syna atd... Co mi ale kupodivu vadilo nejvíce byl sám zvolený druh humoru. Byl totiž vskutku šibeniční a utahoval si z mučení a poprav nevinných lidí co se ocitli na Berijových seznamech smrti nebo seznamech pro vyhnanství kdesi na Sibiři což se téměř rovnalo prvnímu rozsudku. Ne nejsem citlivka, mám rád humor a to i drsnější, ale tady to tedy hoši dost přetáhli... Je to podobné jako by někdo natočil komedii na dění v nějakém tom nacistickém koncentráku a dělal si prču z utrpení a likvidace vězňů. Jestli si my tady s hnusem odplivujeme nad našimi padesátými léty, kdy zemi vedl rudý vrah Gottwald, pak proti Rusku éry vrahouna Stalina bojícího se všeho a všech to byl u nás jen heřmánkový čaj... Prostě jako komedie film vůbec nefungoval, spíše jako cynická záležitost. Od poloviny filmu jako by si to tvůrci uvědomili a začali točit regulérní drama o bitce o korita u mrtvoly Stalina. Bitku jak víme prohrál Berija (také echt vrahoun) a vyhrál Nikita Chruščov, což nám film celkem věrně předvede. Je tak tedy celkem škoda, že když už se někdo celkem solidně a se slušným rozpočtem pustil do posledních okamžiků nejmasovějšího vraha a toho co následovalo, bylo to celé obaleno jakýmsi absurdním hávem místo toho aby z filmu na člověka dýchla opravdová hrůza jako např. z filmu Baltazarova hostina aneb Noc se Stalinem (1989). Dávám tedy jen za 3 nahrávky Mozarta. * * * (08.03.2018)

Vynikající politická satira je humorná i mrazivá zároveň, francouzská produkce vyzvala britského režiséra k jejímu zfilmování, proto je také snímek v angličtině. Ale nic mu to neupírá na schopnosti zobrazit intriky soudruhů Berji a Chruščova. Škoda snad jen, že jsme se nedočkali pověstného mlácení botou druhého zmiňovaného. Že je Buscemi jako vždy skvělý, nemá snad smysl ani psát, ale jeho výkon si to prostě zaslouží. (31.12.2019)

Abych se přiznal, zpočátku jsem byl z filmu dost rozpačitý. Stejně jako Big Bearovi mi chyběla ruština, i když chápu, že by to bylo nemožné, navíc mě ne každý vtip dokázal rozesmát. Postupem času jsem se bavil stále víc a od příchodu Žukova na scénu, jsem se chechtal jako magor. Největším průšvihem filmu tak zůstalo jen obsazení Stalina, které se krutě nepovedlo a Josif Visarionovič vypadal jako parodie sebe sama. Naproti tomu byl Robert Duvall ve filmu Stalin z roku 1992 prakticky dokonalý. (04.09.2018)

Dům z karet démonizuje politiku jako prohnilé zlo, dánská Vláda předkládá výbušný ideál toho, jak by měla politika vypadat, klasická satira Jistě pane ministře zesměšňuje nekompetentnost a umanutost vrcholových politiků a česká Kancelář Blaník snímá vinu z politiků tím, že jako strůjce všeho zlého ukazuje profesionálně odosobněné prospěchářské lobbisty. Tuto mapu, na které si může každý divák vybrat, jaký z obrazů politiky konvenuje jeho předsudkům či ideálům, zásadním způsobem doplňuje britský satirik Armando Iannucci, který na rozdíl od všech ostatních ukazuje politiku jako neřízený chaos. Příznačně díky tomu ve svých scénářích v čele s fenomenálním a pro mnohé epigony inspirativním politickým sitcomem "Je to soda" (The Thick of It) dokáže skrz jednotlivé figury obsáhnout takřka všechny ze zmíněných pohledů na politiku. Výchozí situace snímku "Ztratili jsme Stalina" je přesně oním typicky iannucciovským politickýcm chaosem, a to nejen ve smyslu toho, co se rozjelo bezprostředně po smrti Stalina, ale i ve smyslu celého zdegenerovaného totalitního režimu SSSR pozdního stalinismu, kde ve vysokých funkcích setrvají pouze inkopetenti, cvoci, patolízalové, manipulátoři a magoři, protože všichni schopní lidé byli zlikvidováni. (07.07.2019)

Kouzelná, černá, bizarní komedie, u které se hodinu a tři čtvrtě smějete, jen abyste pak zjistili, že vlastně není moc čemu a že vás vlastně mrazí. Skvělý námět o bezohledném boji o moc mezi skupinkou figurek, které jsou "čirou náhodou" nejmocnějšími muži v zemi. Nejlepší bylo trio Buscemi - Tambor - Russell Beale... 100% (16.04.2018)