Dětská hra

Dnes už samozřejmě klasika. První Dětská hra má fantastickou atmosféru, Chucky je dokonalý a Alex Vincent v roli malého Andyho je vynikající. Srovnáme-li Chuckyho a Arnoldova Terminátora, tak vítězí Chucky, protože jednak obstojně hláškuje a jednak je zákeřnější, lstivější a ve vraždách vynalézavější. (06.12.2018)

Více než dobrý nápad, sympaticky přímočaré provedení (žádné místo k odpočinutí tu nehledejte, v Dětské hře se pořád něco děje a někdy je to lepší, někdy horší) a skvělé triky, které zkrátka musím obdivovat i dnes. Když Chucky poprvé "naplno" ožije, je to vážně až šok a jasně si vybavuji, co se mnou ta scéna udělala kdysi v pubertě. Možná by se mi více líbilo rozkošacení té linky s Andym podezřelým z vraždy a pravděpodobně bych byl rád, kdyby obzvlášť dospělé postavy trochu více přemýšlely, ale na druhou stranu si říkám, že by to filmu vzalo velkou část jeho kouzla. Je to pořád super. (10.03.2019)

"Tak už mi veríš?" - "Áno. Ale kto to uverí mne?" Detská hra je pre mnohých divákov rovnaká nostalgická záležitosť, ako LEVIATHAN, ALIGÁTOR, PIRAŇA, VOSKOVÉ MÚZEUM a tony ďalších vecí z 80. rokov. Vďaka démonickému zlosynovi (s Dourifovou tvárou a následne Dourifovým hlasom), temnej atmosfére, premysleným vraždám (kladivko, woodoo), zaujímavému hereckému obsadeniu (schopný 7-ročný Alex Vincent to i bez mamy, policajta a priľahlých obetí sebavedomo ťahá naprieč celým filmom) a skvelým scénam (cupitanie okolo auta, baterky) to však zvláda i bez nostalgie. Oceňujem tiež v tej dobe módnu pochmúrnu atmosféru veľkomesta, v ktorom ste snáď ešte v menšom bezpečí, než na americkom hixploitation vidieku (Maniac Cop, Cobra atď.). (18.10.2004)

Batteries not included, but killing tendencies YEAH! Kdo by neznal toho rezavého rošťáka se sklony k sadismu, sprosté mluvě a zabíjení. V první polovině Holland dovedně stupňuje napětí, především v momentech, kdy se očekává, že Chucky rozšíří repertoár vět a pohybů nad rámec sériové hračky, zbytek je však prošpikován lapsusy v návaznosti a zřídnutím thrillerové atmosféry. Kontroverzi ohledně podněcování násilí na dětech neberu - vždyť Chucky byl nejvíc nebezpečný, když hořel a unikaly z něj toxické zplodiny čínského PVC.. Naopak oceňuji, že se autoři nebáli udělat z hračky, dětského to ostrůvku fixace a bezpečí, děsivé monstrum a zároveň nenápadně naznačili dospělým, že by měli více věřit tomu, co říkají jejich děti. Byť ty americké nechodí spát v pyžamu, do školky chodí bez doprovodu a čurají déle než prostatik. „Hi, I'm Chucky, and I'm your friend till the end..“ (25.07.2012)

Osmdesátky byly schopné udělat vraha z kohokoliv a čehokoliv, aniž by příliš nad čímkoliv dumaly (vrah se po černomagickém rituálu převtěluje do kusu plastiku... oh fuck). Série Dětské hry pořád drží rekord v počtu lidí, kteří nejsou schopní odhodit nebo rozkopat půlmetrového zabijáka a raději se nechají na sto způsobů upíchat nožem, udusit fólií či umlátit pravítkem. Do toho něco voodoo a charakteristická panenka Chucky, která mě v dětství děsila k smrti. No jo, nostalgie. (02.01.2014)