Zahradnictví: Nápadník

Jednoznačně nejvydařenější část této trilogie, důstojný následovník (ve skutečnosti ale prequel) Pelíšků. Byl tady příběh, bylo tady drama, byl tady vtip, Petr Jarchovský tady dokázal výborně vystihnout charaktery, které odnesl čas, díky čemuž se jednalo skutečně o výlet do nedávné dávné minulosti, neubránil jsem se dojetí - líbilo se mi to opravdu moc! Je velká škoda, že si tvůrci nedali větší práci s prvním dílem, a že nám další filmy neservírovali s odstupem, dejme tomu, dvou let- mohla z toho být filmová událost. Takhle nás otrávili Rodinným přítelem a dalším dvěma podstatně lepším filmům už dal šanci jen zlomek diváků. Ze samotného Nápadníka se podle mě může stát filmová klasika, mimo jiné i díky Martinu Fingerovi, který odvedl prvotřídní práci a vůbec bych se nedivil, kdyby si z natáčení odnesl pár srdečních příhod. Jednu si z filmu odnáším i já, je jednoznačně pozitivní a žádné nebezpečí mi kvůli ní nehrozí, byť se mi z toho nečekaně příjemného zážitku výrazně zrychlil tep. (22.07.2018)

Dílo zkázy dokonáno jest. Poslední díl opět o ničem. V centru dění nezáživná love story. Jako u ostatních dílů nulový zájem o osudy postav, je mi fakt jedno jestli je v příštím záběru sejme tramvaj, nebo třeba tyfus. Herecké výkony mdlé. Fingera je mi až líto, jak musel furt hrát psychopatického otce, postavu jen stěží uvěřitelnou, oproti krásné Kodetově cholerické roli. A furt ty vtíravé melodie... (10.10.2018)

Tato Hřebejkova trilogie, jejíž proma a následně i samotné premiéry nás provázely celým loňským rokem, je spíše jakýmsi experimentem směsice vícera žánrů, než kvalitně odvedenou filmařinou, kterou si kdysi odbyl v údajně souvisejících Pelíškách. Ale přes všechny nesváry, které v celkovém měřítku mírně převažují nad superlativy, je Zahradnictví ryze odpočinkovou záležitostí, která by byla ale smrtící pastí, kdyby se jí divák rozhodl zhlédnout v jedné rovině. Tam, kde Rodinný přítel stavěl na melancholii, pomaloučkém budování postav a hlavně dětském pohledu na život v Protektorátu, se dvojka vydala už více rizikovějším směrem, který ukázal pěknou tuhost celého příběhu. Ale jak u Ondry Sokola, tak u Jiřího Macháčka, jsem si po nějaké chvilce odmyslel jejich komické přirozenosti a nechal se vtáhnout do příběhu jejich dané postavy. No a Nápadník? To je pěkně vyhlazený závěr jedné rodinné ságy, která za celých zobrazených 20 let nabídla spousty skvěle zahraných charakterů i pár těch, které (hlavně od teď) vyloženě nemusím. Finger možná svou roli zahrál důstojně, mravy, které se ale pravděpodobně dříve držely mezi otci a dcerami mi lezou krkem i obecně, a tak mi příšerně vadily i ve filmu. A právě tohoto herce si nedokážu představit s upřímným sympatickým úsměvem na tváři v klasickém životě. (29.03.2018)

Politická situace je tu spíš upozaděnou kulisou, což je oproti minulým dílům trošku změna, ale to vůbec není na škodu. Hřebejk se soustředí na generační střet, který se opakuje snad od počátků lidstva a tenhle motiv Nápadníkovi sluší. Film se konečně mohl opřít o charakteristický téměř pelíškovský humor a čiší z něj taková lepší nálada, než z předchozích dílů. Herecký tým posílili krásná a talentovaná Anna Fialová a Ivan Lupták, kterého sice příliš nemusím, ale tady byl výborný. Nicméně pokud se bude na někoho vzpomínat, tak je to Martin Finger, který osobitě dokončil svou přeměnu v Jiřího Kodeta a jeho výkon se dá označit za jedinečný. I vzdor nepovedenému prvnímu dílu je mi teď líto, že tahle trilogie končí. 85% (25.03.2018)

V závěrečném dílu trilogie Zahradnictví Hřebejk prapodivně zařadil jinou rychlost a film začne ubíhat zcela jiným tempem. Myslím, že Nápadník je točen tak jak se očekávalo, že to tak bude hned od prvopočátku od celé trilogie. Konečně došlo na ten styl ,,Pelíšků'' , které ale během let získaly auru nepřekonatelnosti a tak jakákoliv nová věc a třeba i dobrá bude tento náskok stahovat v oblíbenosti jen těžko. Jenže jak Rodinný přítel, tak Dezertér se nesly v celkem vážném duchu což diváctvo odkojené Pelíšky s Donutilem a Polívkou a čekající srandu leckdy nelibě neslo. Mně ten vážnější tón naopak sedl. Okupace, padesátá léta, to nebyla jednoduchá doba. S nástupem let šedesátých, smrtí Stalina i Gottwalda začíná docházet k lehkému uvolňování politické situace a svobody. V tomto ovzduší Hřebejk naplno rozjíždí rodinné vztahy v nám známé rozvětvené rodině, tentokráte už bez strastiplných zásahů režimů zvenčí. V příběhu kde se zaměřuje zejména na nejstarší dceru. Ta se nám zamiluje do pohledného a hodného hocha, který ale není přijmut jejím despotickým otcem. Ten - vždy názorově nekompromisní ať už se jedná o názory na komunismus, aktuální politickou situaci ve světě či vztahy v rodině se začíná čím dál více projevovat jako despota a to nejen vůči nejstarší dceři. Martin Finger tu skutečně dokonale ztvárnil ,,Kodeta'' tak jak jsme jej znali z Pelíšků. Film je celkem plný vtipných hlášek, bohužel jsou to věci jen pro pousmání a nezazní tam nic co by mělo tendenci zlidovět. A navíc humor se točí kolem stále stejných věcí jako v ostatních dílech.. kaktusy, rozežraná teta atd... Neseděly mi ani ty politické intelektuální diskuse. Zatímco v Pelíškách působily přirozeně, taky jsem tomu nevěřil...všem těm kecům o Maďarsku, Kubě... Ke konci jsem z toho všeho už měl pocit hodně nastavované omáčky a byl jsem celkem rád, že to tak nějak nijak končí. Jako náhled do šedesátek proč ne, dnešní omladina si o nich myslí kdoví co díky hippies v Americe. O to více je možná překvapí jak komplikovaný intimní život měl tehdy nejeden zamilovaný pár dle hesla ,,když je s kým - není kde''. Z filmu ve mně nakonec nezůstalo zhola nic, takže tady dost uberu a dám jen za tři poslední kremrole sežrané tetou Marčí. * * * (27.03.2018)