Zahradnictví: Velké manévry
Záhradníctvo: Nápadník
Ogród rodzinny. Ukochany
Garden Store: Suitor
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Bartek CierlicaHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Anna Fialová, Aňa Geislerová, Martin Finger, Ivan Lupták, Filip Březina, Gabriela Míčová, Klára Melíšková, Karel Dobrý, David Novotný, Lenka Krobotová (více)Obsahy(1)
Filmová trilogie Zahradnictví se skládá ze tří samostatných filmů odehrávajících se na pozadí nejdramatičtějších období minulého století a časově předchází oblíbenému snímku Pelíšky (1999). Vypráví o třech rodinách: rodině leteckého radiotelegrafisty, rodině majitele kadeřnického salonu a rodině majitele zahradnictví. Obsáhne 20 let života postav, které musely v těchto pohnutých časech prožít nejlepší léta svých životů. Nápadník se odehrává na konci 50. let a vypráví o rodinných vztazích poznamenaných válkou a komunistickým převratem. S tragikomickým nadhledem vykresluje generační střet mezi předválečnou a poválečnou generací. Nápadník je romantickou komedií o představách rodičů, jak by mělo vypadat štěstí jejich dětí. (Cinemart)
(více)Videa (1)
Recenze (130)
Příjemná komedie, která i bez toho celého zahradnického kontextu má na to, aby zlidověla. Frky už teď jsou nesmrtelné. Však on ten spor mezi mládeží a rodiči nikdy nevyčichne. Zároveň je to vhodná odpověď pro škarohlídy, kteří čekaly, že se před Pelíšky zasmějí ještě jednou. A nyní mohou z plna hrdla. ()
Tato Hřebejkova trilogie, jejíž proma a následně i samotné premiéry nás provázely celým loňským rokem, je spíše jakýmsi experimentem směsice vícera žánrů, než kvalitně odvedenou filmařinou, kterou si kdysi odbyl v údajně souvisejících Pelíškách. Ale přes všechny nesváry, které v celkovém měřítku mírně převažují nad superlativy, je Zahradnictví ryze odpočinkovou záležitostí, která by byla ale smrtící pastí, kdyby se jí divák rozhodl zhlédnout v jedné rovině. Tam, kde Rodinný přítel stavěl na melancholii, pomaloučkém budování postav a hlavně dětském pohledu na život v Protektorátu, se dvojka vydala už více rizikovějším směrem, který ukázal pěknou tuhost celého příběhu. Ale jak u Ondry Sokola, tak u Jiřího Macháčka, jsem si po nějaké chvilce odmyslel jejich komické přirozenosti a nechal se vtáhnout do příběhu jejich dané postavy. No a Nápadník? To je pěkně vyhlazený závěr jedné rodinné ságy, která za celých zobrazených 20 let nabídla spousty skvěle zahraných charakterů i pár těch, které (hlavně od teď) vyloženě nemusím. Finger možná svou roli zahrál důstojně, mravy, které se ale pravděpodobně dříve držely mezi otci a dcerami mi lezou krkem i obecně, a tak mi příšerně vadily i ve filmu. A právě tohoto herce si nedokážu představit s upřímným sympatickým úsměvem na tváři v klasickém životě. ()
Zatímco první díl byl absolutní nudný propadák, druhý díl byl mnohem lepší a zajímavější, tak třetí díl je nejméně vážný a tudíž nejvíc zábavný. A poskytuje nejvíc prostoru vyniknout Martinu Fingerovi, jenž je o dvě třídy před ostatními, bezkonkurenčně nejlepší. Z trilogie Zahradnictví mám nakonec převládající pozitivní dojem. ()
Romantická komedie pelíškovského střihu? To ani omylem. A nejsem si úplně jistý, zda je to dobře nebo špatně. Od obojího asi trošku. Na jednu stranu je asi fakt, že film (stále ještě) z období 50 let (film se odehrává dva roky po událostech Maďarsku tedy někdy v období 1958-59) by coby ryzí komedie vyzníval asi divně. Zvláště když navazuje na rodinné události v Jindřichově rodině z předchozích filmů. Na druhou stranu těch spíše vážných momentů je ve filmů opravdu hodně, takže ani nevím, zda v mém celkovém vnímání tohoto filmu lze vlastně ještě hovořit o komedii (i když vtipné momenty tu rozhodně jsou). Jsme tu totiž jednak svědky, skoro bych řekl, psychologického dramatu o vztahu tyranského otce Jindřicha s téměř dospělou dcerou a zároveň můžeme sledovat, jak tyto události oživují "staré rány" komplikovaného vztahu Jindřicha a jeho ženy. A aby toho nebylo málo, jsme konfrontováni i s fízláckými metodami komunistické tajné policie. Na jednu "romantickou komedii", jak byl film avizován, trošku moc. Zkrátka a dobře jestli mé očekávání bylo u předchozích filmů cyklu Zahradnictví zcela naplněno, tady tomu tak úplně není. Možná to přitom hodně souvisí s tím, že mi zde postava Jindřicha svým chováním připadala neskutečně protivná (až odpudivá) a nějak mi to nesedělo s tím, kým byl dotyčný o deset let později v Pelíškách. A není to vůbec o hercích a o srovnání nesrovnatelného (Kodet versus Finger). Martin Finger mě obecně v této sérii přesvědčil, že je to moc dobrý herec. Spíš je to o tom, že mi přišlo, že to autoři filmu s tím vykreslením Jindřichova tyranského charakteru trošku přehnaly. V Dezertérovi se mi na této postavě líbilo jeho vlastenectví a antikomunismus. Zde byly zdůrazněny hlavně ty jeho negativní vlastnosti, což mi přišlo trošku škoda. "Pelíškovský" Jindřich se tak rozhodně nekoná. Pokud jde o ostatní postavy, přišlo mi, že tu žádná z nich nebyla nikterak blíže vykreslena, přičemž u řady z nich by se dalo hovořit, že jde tak vlastně spíš o takové bezejmenné "figurky". I když určitě to neplatí o obou Jindřichových dcerách. Z Anny Fialové, představitelky té starší, mám po zhlédnutí tohoto filmu pocit, že může jít o opravdu talentovanou (a přitom fakt krásnou) herečku. Vtipně pojata (i dobře zahraná) je i postava mladší (pěkně drzé) dcery Jindřišky. Jestli přitom něco platí pro všechny filmy této filmové série tak rozhodně to, že dětští herci se Hřebejkovi určitě povedly. A to rozhodně z mého pohledu není málo. ()
Galerie (36)
Zajímavosti (5)
- Název Zahradnictví měl být původně pracovní název a ten nakonec zůstal. (Duoscop)
- Scenárista Petr Jarchovský a režisér Jan Hřebejk film věnovali Petru Šabachovi, autorovi sbírky humorných povídek „Hovno hoří“ (na motivy knihy byly natočeny Pelíšky, 1999), který zemřel v roce 2017. (noelcoward73)
- Anna Fialová (studentka Danuška) při rozhovoru se svou matkou Vilmou Rohnovou (Anna Geislerová) řekne, že její otec, invalidní důchodce Jindřich (Martin Finger), jednou řekl o jednom vztahu: „Dávám vašemu vztahu měsíc, maximálně dva.“ Později sám Jindřich řekne: „Bolševik sice ještě kope, ale už mu dochází dech. Dávám mu dva roky, maximálně tři.“ Jedná se o parafráze na Pelíšky (1999), kde otec Kraus (Jiří Kodet) říká: „My s bráchou dáváme bolševikovi rok, maximálně dva.“ (noelcoward73)
Snaha Jarchovského+Hřebejka o velkolepý prequel k Pelíškum v podobě kritikou nepříliš dobře přijaté trilogie Zahradnictví se už zda po pěti letech pomalu zapomenuta... Já si vzpomínám, že se mi velmi líbil první díl (nemám ale úplně zatím odvahu podívat se po letech znovu), pak mě zklamal druhý a ten třetí to završil... vzhledem k nadšenosti z prvního jsem své dojmy celé rozebral v komentáři, který byl asi nejdelší, co jsem kdy napsal a film jsem v něm dost sepsul (:D). Zpětně, mi to je trochu líto. Musím říct, že zpětné vzpomínám na tento díl nejraději a s chutí jsem si ho tento měsíc podruhé zopakoval, i když od letního románku brzy přejdeme k melancholičtějšímu pojetí s temnými barvení, které sedí spíše k podzimu, kdy byl film ve skutečnosti premiérově uveden Jako bych už tak neměl celkem slabost pro tyhlety české filmařské návraty do dějin 20.let. U Jana Palacha jsem rovněž letos změnil názor, ale ten alespoň dostal cenu českých filmových kritiků, zatímco Zahradnictví bylo jako celek spíše zatracovano. Tak já tady (stejně jako kdysi u prvního dílů) půjdu proti davu a řeknu, že se mi to líbí a stejně jako u Palacha bych změnu hodnocení na čtyři hvězdy považoval spíše jen za konečně upřímné hodnocení, se zpožděním. Zajímavá atmosféra doznívajícíh 50.let, nostalgický prvorepublikový odkaz v podobě krásného noblesního bálu, písniček Ježka...a mně tento film (stejně jako Jan Palach) dává i k nostalgii k době premiéry., kdy by navíc symbolický uveden před 17.listopadem. To je symbolické načasování! Ten scénář sice není úplně dotažený, asi už třeba nikdo nikdy nepochopí, co měl znamenat závěrečný Pilulín (:D). přesto jsem si kdysi našel svoje kouzlo v prvním díle a docenil jsem i tento třetí. Asi byla hlavně chyba debilní propagace tvrdit, že nás zde čeká už vyloženě Pelíškovská komedie. Navíc kdybych měl měl brát Zahradnictví jako nedej bože jakousi čtyřku Pelíšků (:D), tak se samozřejmě z poetického cholerika Jindřicha udělal zamindrákovaný otec psychopat, který sice svůj skrytý charakter občas ukáže (třeba když nezavrhne přítele udavače), ale vlastní dceru a rodinnu nesmířlivě terorizuje takovým způsobem, že to je spíš odpudivé než vtipné...a od úvodního peskování to přejde až k drsné výměně názorů v rodinné (Já už lituju. Lituju, že ses k nám vrátil.) Pokud Jarchovský s Hřebejskem zamýšleli Nápadníkovského Jindřicha jako humornou postavu, tak se s nimi vtom po většinu filmu spíše rozchazím. Těžko říct, jestli ,,Jindřich kreatura´´ vychází už ze scénáře nebo je to práce Martina Fingera, který se pravda ve své postavě celkem vyžívá. Celkově to komedie moc není, ale to už po těch pěti letech hold víme. Ale úvod s jízdou na kole je ještě takový poetický bezstarostný, fakt moc hezky a těch pár vtipných odlehčeních (byť hodně ponecháno z předchozích dílů - strejda zahradník, drbna Marčí v geniálním podání Sabiny Remundové.) se i v pruběhu určitě najde (novinkou jsou vtipné komentáře bratrance Charlieho) je a nejsou na škodu v tomto příběhu, kde se na pozadí pochmurné doby odehrává i příběh obyčejné mladičké lásky, ale hlavně střetu dvou generací a právě ten můj jistý odpor k chování Jindřicha (a podobných Jindřichů i dnes, i když se sám jmenuju JIndra) zatrpklosti a zklamání v dějinách v porovnání s rozvernější mladší generací zde tvoří kontflikt, který je pro mě nosný. Ano, jako odlehčeněji podané rodinné-vztahové drama o mezigeneračním střetu mně Nápadník baví. V celé sérii je navíc mimořádně skvělá melancholická hudba. A Anna Fialová má zase mimořádně roztomilý hlas. Takže smůla, tentokrát se k oblíbenému hejtovani Hřebejka určitě nepřidám. () (méně) (více)