Zákon Helena

Líbilo, díky moc. Samopalníkova schopnost vyvolávat v lidech strach není v podsvětí ničím neobvyklým. Tím neříkám, že se nebylo čeho bát. Kdyby tomu ale podléhal Berdych, tak by nemohl vylézt z postele. Helenina ztráta ideálů není jen smutná. Je alarmující. Policie z ní měla dávno udělat ideálně třeba policejní pedagožku, pokud už ji z nějakého důvodu nenechali pokračovat v její práci. Pojetí dokumentu sympaticky neználkovské a naivní, divákovi jistě blízké. Přitom za tím byla vidět poctivá dokumentaristická práce - vyjádřili se všichni stěžejní respondenti, díky mnoha prostředím a patrně dlouhé době natáčení dostali neobvykle lidskou tvář. (08.11.2016)

"Ta galerka, správná, má policajty na to, aby dostávala informace. Kdy koho jdou sebrat, koho dělaj, na kom jsou rozpracovaný. Ale nikdy oni si nedovolí se jich zeptat, co oni dělaj. Co je tobě, policajte, do toho. Já mám miliardy, ty máš dvacet tisíc měsíčně." A o tom to podle mě mělo bejt. O prorůstání organizovanýho zločinu do policejních řad. Možná o tom, že Berdychův gang řídili policajti. A určitě o tom, jak Káhnová s Gregorem museli jít proti vlastním kolegům. Ne o tom, že poctivá paní režisérka nakoukne mezi šmejdy a pak má strach. A výsledkem toho strachu je to, že odvážný téma skončilo někde v očistci. Přesto tři hvězdy za snahu. (16.02.2022)

Jmenuje se to Zákon Helena, ale o Helené Káhnové je to minimálně. Snaží se to mluvit o podsvětí 90. let, ale když se k němu autorka dostane, přizná, že se bojí jít dál. Je to o vině, trestu, šílených devadesátkách a deziluzi z policejní práce, ale režisérka věnuje první a poslední záběr sama sobě jak jde po náměstí. Kde se v člověku najde taková egocentrická arogance obtočit takto zásadní témata a příběh kolem sebe? Nesvačilová je totiž archetypem špatného dokumentaristy, protože se nedokáže ve všech načatých tématech odrazit od ničeho jiného krom sebe ("Já bych..." "Teda já nerozumim..." "Pro mě je to..."), přičemž se snaží věnovat době a situaci, kterou "nezažila" (v roce 96 jí bylo 10 let). V dialozích obvykle mluví častěji než ten, s kým rozhovor dělá, neobratně tlačí aktéry do nějakých pozic, kde by je chtěla mít a fyzickou bolest jsem zažíval prakticky kdykoli, když byla ve vzduchu nějaká otázka typu "Myslíš, že skončíš v nebi nebo v pekle?" Přičemž zkorumpované a morálkou naprosto nedotčené struktury českého podsvětí 90. let jsou nepřebernou studnicí varovných témat, jimž se dá dnes jen těžko věřit. Koho alespoň trochu zajímá, jak to vypadalo v devadesátých letech za plentou, ať zkusí třeba dokument Tělo bez duše. (19.09.2018)

Nejsilnější a zároveň nejsmutnější je to, jakou odezvu a "podporu" paní Helena za svoje úsilí od policie sklidila :-(. Pokud jde ale o vyznění celého dokumentu, tak je to spíš zklamání. Paní režisérce se sice podařilo sehnat pár lidí z temné strany před kameru, což je jistě úspěch, ale tím to skoro skončilo. Nějak se jim nedokázala pořádně dostat pod kůži, snad jen trochu Samopalníkovi. A nepřišlo mi ani, že by to bylo nějak vnitřně strukturované. Je to málo vypointované. Škoda, že tak zajímavý nápad zabředl v průměru... A jen si tak říkám, co by vzniklo, kdyby se do toho obul třeba Janek Kroupa nebo jak by to uchopila H. Třeštíková.... (12.11.2016)

Slavný Berdychův gang jsem v podstatě neznal, takže jeho představení v tomto dokumentu mě velice oslovilo. Nedokážu přesně určit, nakolik je to tím, že příběh je sám o sobě zajímavý a nakolik je to tím, že je v tomto díle kvalitně zpracován. Mám spíše pocit, že jde o to první. Petra Nesvačilová si počíná tak nějak normálně, trochu mě iritují ty její stupidní dotazy na peklo/ráj, ale obrovský obdiv a dík za to, že dokázala něco takového vytvořit. Pokud se začínající a/nebo mladí filmaři pustí do něčeho takového, vážím si toho nesrovnatelně více než hipsterské masturbaci nad artovými sračkami při studiu bezvýznamných filmových škol. :) 7/10 (18.04.2017)