Godzilla

Měl jsem možnost vidět tuto legendu v originále a jsem za to neskutečně rád. Po tolika letech je to neuvěřitelná zábava. Pozorovat, jak dětská autíčka a letadýlka rozdupává obrovský pravěký ještěr a do toho běhá "pirát", který má super zbraň a navrch je tu japonská verze Morgana Freemana, který celý film jen šokovaně kouká. Asi se diví, v čem to vlastně hraje. Rozhodně mě to nalákalo na další části a věřím, že lidé, kteří měli tu možnost sledovat toto monstrum v kinech se bavili výborně. Ač z každé scény přímo čiší zastaralost, tak před muzikou klobouk dolů. Hudba zde prohlubuje atmosféru, kde se dá a při scénách ničení domů (papírových krabic) jsem si dokonce lámal hlavu, kde bych dnes sehnal soundtrack. Chtěl jsem dát 5 hvězd, ale přeci jen se jedno mínus našlo...moc se tam mluvilo, což mi v japonštině (a bez titulek) hlava nepobírala. (27.10.2008)

Naprostá klasika, která-nehledě na rok vzniku-může děsit i dnes, pokud je divák dost vnímavý, chápe tu historickou metaforu a je si vědom aktuálnosti celé té myšlenky.... Navíc, je to start neuvěřitelné série, která je sice na povrch jen zábavná, levná, popkulturní a kvalitativně velmi nestabilní, ale při hlubším pohledu vytváří-víceméně nevědomky-(s trochou nadhledu) padesátiletou zprávu o japonské společnosti. Skrze Godzillu se japka vypořádávají s traumaty své historie(WW2, atomové bomby..), upozorňují na problémy přítomnosti(devastace životního prostředí) a varují před nebezpečím číhajícím v budoucnosti(přetechnizovanost, nekontrolovatelný vývoj)... Na tohle prostě nedám dopustit a mám to rád. (04.04.2007)

Priznám sa, bol som zvedavý na japonskú klasiku o Godzille, a musím uznať, že som milo prekvapený. Príbeh je síce pomerne priamočiary (objaví sa príšera, vymýšľanie metód na jej zničenie, prehováranie vedca, ničenie mesta.....), ale bol zahraný s typickým japonským nasadením. Efekty boli na svoju dobu vynikajúce, aj keď niekedy vyvolali úsmev na perách :). Tiež bolo zaujímavé sledovať úroveň dobového vedeckého poznania. Nevedel som, že si vtedy mysleli, že dinosaury tu chodili pred dvomi miliónmi rokov a to aj spolu s trilobitom. Rok 1954 bol v japonskej kinematografii bohatý, priniesol dva filmy, kde každý zadefinoval svoj vlastný žáner. 75/100 (20.05.2014)

Se specificky japonskou podobou monster horroru nemám žádné zkušenosti a zatím ani příliš neplánuji v této linii pokračovat, ale jeho základní kámen v podobě Hondovy Godzilly mě v jistých ohledech i dokázal překvapit. Přestože v jiných ohledech zase neskutečně zestárl, v nejedné scéně včetně některých útoků Godzilly jsem tu postrádal údernější atmosféru a romantická linka ke mně až na samotný závěr nepronikla, naštěstí jsem se dočkal dostatečného množství kladů na to, abych alespoň ty 3 hvězdičky mohl dát. Především je to po dějové stránce velmi slušně vedené, tvůrci se nebáli propojit papírově brakový příběh se seriózní sci-fi, v rámci níž se problém nadpřirozeného monstra stává vědecky řešeným tématem a dokonce vyústí do morálního dilematu v souvislosti s potenciálním zneužitím jaderných zbraní při útoků na Godzillu! Též mě potěšilo mě, že zde hraje Takaši Šimura známý mj. z Kurosawových filmů, ačkoliv rozsahově jde o roli ryze vedlejší. Posledních 15 minut na lodi mě tu docela uchvátilo, zcela nejvíc během výborně natočených podvodních scén. Žeby mě uchvátil tento film i jako celek, říci zdaleka nemohu, ale tak už to u starších filmů, které se proslavily v první řadě díky přínosu jednoho vybraného prvku do kinematografie, holt někdy bývá. [60%] (12.08.2022)

Působivé. Měl jsem jako asi každý, kdo se vydá tímto směrem (směr: Pravěk vizuálních efektů) obavy, zda to nebude až příliš velké sousto pro mé smysly tak hezky na poslušného pejska vycvičené prskavkami a autopticony Baye, ale po pokusu s trailerem jsem si řekl, že by to přece jenom jít mohlo. A ono opravdu šlo. Možná tomu pomohla dokonce ta černobílá, ale největší plusy dávám rozhodně za tu nepříjemně výraznou bezmoc a depresivnost, která lze cítit napříč snímkem. Jistě, stále jsem nepřišel tak úplně na chuť tomu starému způsobu předků přehrávat (hlavně pak emoce) jak to jen jde (u Asiatů ještě výraznější než kdekoliv jinde), ale odpustivše tohle, vím si představit, jak těžce to muselo působit na jakéhokoliv diváka, který se nad filmem trochu zamyslel, hlavně pak samozřejmě tam v císařství. A pokud se našel někdo, kdo film bral čistě jako demoličního předka blockbusteru, užil si to určitě stejně a mnohem víc než já dneska sequely zmíněné hitovky. A popravdě jsem si na toho člověka v kostýmu krále monster, pro kterého to vskutku musely být zajímavé zážitky, zvyknul velice rychle, ba co víc, prakticky ho za člověka v kostýmu vůbec nebral (všechna čest i způsobu, jakým je film .. a Godzilla nasnímán – teď se hodí i v čistě jazykovém smyslu, že Godzilla je bůh, ne bohyně  - pomáhá to té legendě k mnohem lehčímu rozvinu) a některé záběry jeho rozpoutaného pekla by se lehce staly wallpaper materiálem i teď. Co se týče lidského aspektu, má tu výraznou roli (ne jak v pozdějších dílech, kde sice má výraznou roli částečně taky, ale kolikrát prakticky v rámci zcela odlišných vedlejších linek) a co si budem povídat, Oxygen Destroyer už mám na seznamu mých nejoblíbenějších přístrojů posledního soudu (doomsday machine). Celkově tak nemám problém jít na ty velmi hezké 4 a těším se na své hodnocení dalších dílů (ehm). PS: Po té americké verzi netoužím, i když by to mohlo být zajímavé v rámci průzkumu prehistorie marketingových strategií, případně nahrazování titulků předěláním filmu s pomocí dodání herců ze své krajiny. PPS: Málem jsem zapomněl na jeden z dalších příspěvků tohoto filmu (kromě toho, že nám dal kaiju žánr ve své klasické podobě) – a to je hlavní hudební motiv. Málo co by dokázalo vystihnout tu velkolepost a hrůznost Godzilly jako tohle skvělé téma. Škoda, že v dalších filmech ho stále upravovali a omezovali (do jisté doby). 8/10 (30.12.2014)