Záhada Silver Lake

Delikateska. Pro mnohé pochopitelně těžko stravitelný trip napříč městem, které je pro film tímtéž co Betlém pro křesťany. Mitchell vede pozornost neokázale, divák se musí soustředit na detaily a drobná popkulturní pomrkávání, aby si dostatečně vychutnal košatost a sebereflexi unikátního světa, který za každým rohem nabízí něco jiného - vždy nejasná vodítka jak pro samotného diváka, jenž je tlačen do řady interpretací, tak i pro hlavní postavu, která ho světem provádí. Ve finále to není tak dramaturgicky hutné jako to nejlepší od Lynche a délka působí trochu přestřeleně, ale konzistentní tempo a soudržný autorský rukopis zvedají palec při hodnocení výrazně nahoru. První film, v němž mi Garfield vůbec nevadil - a jestli si bude nadále vybírat takhle neotřelé projekty, které dokáži být pro cinefila myšlenkovou výzvou, začnu ho možná mít dokonce rád. Mitchella pak tuplem. 80% (12.01.2019)

DRM je veľmi svojský tvorca. Ale to mám rád. Je pravda, že dakedy takémuto druhu filmov trvá, kým sa dostanú pod kožu, ale zase nie je na tom nič zlé. Jediné čo mi vadilo boli uzatvorené motívy. Vďaka tomu film nefunguje úplne ako dielo, ku ktorému sa môžeme vracať a objavovať stále nové a nové veci. Na druhú stranu je film plný režijných nápadov a v hlavne prvej polovici dominujú nádherné konšpiračné teórie a urban legends. Druhá je už viacej vysvetľujúca, čo celý ten počiatočný feeling trochu kazí, ale aj tak som s tým spokojný. Nič sa tam v zásade nerieši, všetky vzťahy sú prispôsobené myšlienke filmu. Je to trochu ako Lynch a trochu ako Eyes Wide Shut, hoci je to stále iné. Owl Kiss a fakt že všetko so všetkým súvisí a že kultúra podprahovo mení ľudí, vytvára z tohto dielka pozerateľnú, bizarnú a miestami veľmi vtipnú filmovú delikatesu. Andrew zase raz perfektný. A pre mňa zatiaľ najlepšie Mitchellovo dielo. (14.02.2019)

,,NAJEDNOU SE OBJEVILA SPOUSTA PLAKÁTŮ SE ZTRACENÝMI PSY, LIDMI A HUDEBNÍMI NÁSTROJI ZA POSLEDNÍCH PĚT LET. NĚCO DŮLEŽITÉHO PŘICHÁZÍ. CÍTÍM TO. MŮŽE TO BÝT NĚCO S OBCHODEM SE SEXEM NEBO DROGAMI, VELRYBÍMI RITUÁLY, NEBO SE ZABIJÁKEM PSŮ, NEVÍM. STÁLE VÍC JSEM PŘESVĚDČEN, ŽE TEN POLIBEK SOVY S TÍM MÁ NĚCO SPOLEČNÉHO.…“ /// Jste přesvědčeni, že svět je plnej tajnejch kódů a skrytejch záhad? Nebo že žijete špatnou verzi svýho života? Tolik filozofie… prostě kokotina, která ovšem celkem vzbuzuje můj zájem. Možná kvůli těm podivnejm skutkům…ROZUMNÍ LIDÉ NECHTĚJÍ ZŮSTAT NA TOMTO SVĚTĚ! - se jim kurva nedivím, když nám servírujou takovouhle zábavu. Postupně zjišťuju, že tady asi někomu řádně jeblo. Nebo jde o umělecký ambice? Nejsem schopnej posoudit…, ale myslím, že scénář byl psanej pod vlivem návykovejch látek. Taková fakt zvláštní kravina, která je stejně zábavná jako debilní. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ženský na mě neustále štěkaj. 2.) Chtěl bych někomu rozšlehat lebku kytarou Fender Mustang Kurta Cobaina. 3.) Thx za titule „katrab“ a „poirot“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (27.02.2019)

„HU-HU-HU,“ zatrylkovala podrážděně Sobí žena a sudokopytem si výhružně načechrala bobra, „nech mě, kurva, být, nebo tě žahnu!“ „Ježíši Hipstre!!!“ vyjekl zděšeně Smrdící dement a strachy freneticky zamasturboval, „já tomu jen chtěl přijít na endoprotézu, není přeci nutné úchylovat se hned k násilí!“ Hrozící roztržka vytrhla z letargie do té doby zasněně do dáli hledící Akutní zánět metonymie, ten moudře pokýval hnisavým abscesem a s důrazem na poslední slabiky jednotlivých slov zkušeně procedil přes furunkl: „Věděl jsi, Smrdící demente, že když sežereš vymotanou videokazetu, vysereš posléze dvouhodinovou generační zpověď dekadentně pokřivené popkultury, natočenou pozpátku, napřeskáčku a dabovanou klky???!!! Píšou to zcela jasně na každém balení Metadonu! Ale vždycky můžeš říct, že sis jen dělal narkosrandu.“ „Když ti právě není hej, děvku z Bible opíchej!“ rozverně zapěl do Zánětova bublání kdesi v pozadí sbor Nevěstek Kristových starý reklamní slogan pořád tolik populární eskortní služby Bitch boží, načež z nedalekého brlohu bezdomovců jako příznačná ozvěna vztekle zaštěkala na vodítku uvázaná Vcelku píchatelná blondýna. Smrdící dement si zrovna zasmušile leštil hovna na botách kolem právě probíhající čivavou, když tu náhle se vymrštil do pozoru, po tváři se mu rozlil blahoslavený výraz retarda, konečně pochopivšího, že müsli nelze srkat nosem, a hysterickou fistulí zaječel: „Už to mám!!! Tajuplná mapa v cereáliích celou tu dobu říká, že konzumerizmus je zmrd civilizace a opravdovou lásku najdeš teprve až mezi povislými kozami! A to znamená jít neprodleně rozkopat mesiášovi ten jeho samolibě bohorovný xicht.“ *** Tak nám další holyúdské smažce zařehtaly alegorické vozy, kompulzivně zatoužila vykřičet do světa své narkomanské přetlaky a ukázat, jaká je mistryně v nadívání hoven samoúčelnými a z kontextu vytrženými metasporami. Tudíž si to přifetovala s rádoby myslomrdem, který vypadá, jako by Lynč po lobotomii análně zprznil retardovaného Giliena podle Aronofského (zcela příčetného) scénáře, a proti jehož zjevné nosné tezi „Popkultura je naplněním ambicí hrstky vyvolených“ bych se rád na tomto místě yntelechtuálně ohradil kultivovaným konstatováním, že „Popkultura je davová debilita při slaboduchém stádovém uctívání hrstky neumětelských obrkokotů, co si stejně tak nevidí na špičku čuráka“. Nejhorší na téhle všehopusté sračcce pro ty tolik hloupavé umaštěné hipsterské ufony je to, že poměrně slušná exekuce nutí i soudného diváka přes dvě hodiny čumět do žumpy v naději, že něco kloudného vyplave na hladinu. Ani hovno! Hovno na Stříbrném jezeře. (18.12.2018)

Strašně zvláštní počin, jehož extrémně rozlišná hodnocení hovoří o všem. Je z něj znát, že David Robert Mitchell má nakoukáno hrozně moc filmů a chce jim vzdát poctu. Od začátku uvádí diváka v nejistotu ohledně děje a moc toho neodkrývá, místo toho se soustředí na mnoho odkazů, symbolů a nejspíš i citací z některých klasických hollywoodských filmů. Jeho silná stránka spočívá v režii, protože atmosféra určitého tajemna a konspirace funguje výborně a stejně tak uchvacující jsou kamera, hudební doprovod a některé scény, které jsou aranžovány a natočeny tak, že jsou silně ironické, zároveň ale mají svůj skrytý význam. Slabiny pak jsou v Mitchellovi jako scenáristovi, protože publiku nijak nepomáhá a vzhledem ke zbytečně roztažené stopáži se mu děj rozmělňuje, je v něm spousta nepodstatných odboček a mnohdy se v něm vlastně ani nic neděje a scény jsou o pocitech, atmosféře a jejich precizním zachycení. Andrew Garfield je v hlavní roli velmi dobrý, leč někdy je převálcován autorem a stává se nevýrazným, ostatní už mají spíše epizodní roličky, v nichž nemají šanci toho moc předvést. Under the Silver Lake je vskutku osobitý snímek, který má spousty chyb, je velmi těžko interpretovatelný a potřeboval by lepší a svižnější tempo, jednoznačné odstřelení si ale úplně nezaslouží, protože je ve výsledku dost sympatický svou jinakostí. 70 % (16.08.2019)