Bowling for Columbine

Sžíravý pohled na americkou společnost, která žije v paranoidní atmosféře a na média, která uměle vytváří atmosféru strachu, protože strach, vraždy a hrůzné činy se skvěle prodávají. A naše vlastní zkušenosti říkají, že nemusí jít jenom o americká média. Stačí se podívat na zprávy na Nově, že.....Trochu mi vadí, že Moore občas sklouzává k demagogii, ale z jeho snahy je cítit upřímná snaha něco změnit a občas se mu to i daří. Také dokazuje, že dokument může být mnohem více strhující a zábavnější, než kdejaký hraný film. Otázka je, jestli vše, co zde podává, je skutečně objektivní, jestli nemá snahu zkreslovat. Ale každopádně - se společností, ve které lze nakoupit munici stejně snadno jako zmrzlinu, není něco v pořádku....... (16.11.2003)

(1001) Před sedmi lety jsem o tomhle dokumentu napsala, že jsem se u něj bavila. Nyní jsem se na něj podívala znovu a zjistila jsem, že teď už za jediný opravdu zábavný prvek považuji to pojmenování bowlingu za stejně pravděpodobnou příčinu hnutí mysli střelců jako cokoliv ostatního. Moore má nejspíš dobré úmysly, ale kam jimi dláždí tu svou cestu už si nejsem pořádně jistá. U velké spousty situací jsem si říkala, že by je šlo pojmout jinak... zejména chytřeji. Jediná věc se během mého zrání nezměnila, a totiž že pořád považuji těch pár Marilynových vět za intelektuální (a nejspíš i argumentační) vrchol filmu, ačkoliv vzhledem k minimálnímu prostoru taky nemá šanci navštívit hlubší vody. (21.10.2015)

Zatímco ve Fahrenheitovi byl porušena základní dokumentární premisa vyáženosti, v Bowlingu nesděluje Michael Moore téměř nic k tématu celého filmu, jeho dokument je roztříštěný, nevyrovnaný, nemá žádný vývoj, nenachází vztah příčiny a důsledku. Pár divácky efektních nápadů (vrátíme kulky do Kmartu) jej nezachrání... (27.08.2008)

#49 Tak především tu máme spoustu faktů. Dále také spoustu paranoidních blbů a spoustu ironických ukázek toho, jak moc jsou američané slepí vůči realitě dnešního světa. Co tu je ale také a co mi zároveň nejvíce vadí, je ten jasný tlak, kdy mi autor ukazuje pouze jednu stranu mince a nutí mě tak udělat si zkreslený obrázek o celé problematice. Dohánění věcí do extrému mi vždycky vadilo a zde je toho jasným příkladem třeba sled "faktů" (spíše domněnek) zhruba v polovině dokumentu, který mi ukazuje pouze to špatné, ale nepřidá žádný klad, díky kterému bych měl tu možnost rozhodnout se. Je to sice úsměvné ale je to také podbízívé a nefunguje to na mě ani za mák. Slabších 60%. (02.06.2011)

Michael Moore tlačí na pilu, jak to jen jde a jeho filmová výpověď stará 13 let má co říci i dneska. Atmosféra strachu je v Americe pořád, jednoho nepřítele nahrazuje jiný a pokud si dnes Obama potřásl rukou s dávným americkým nepřítelem Castrem, pak jen proto, aby jeho administrativa mohla tohoto bubáka nahradit jiným, méně ošuntělým. Horší je, že tato atmosféra strachu se už šíří i v Evropě - islamizace, válka na Ukrajině... Politici s lidmi odjakživa manipulovali dle svých potřeb a možná za pár desítek let budeme mít svůj druhý dodatek v Ústavě taky - a bude nám to připadat normální :-/... No a Charlton Heston to schytal za všechny ty Američany, kteří "jen využívají svého práva". (12.04.2015)