Režie:
Jan P. MatuszyńskiScénář:
Robert BolestoKamera:
Kacper FertaczHudba:
Atanas ValkovHrají:
Andrzej Seweryn, Dawid Ogrodnik, Aleksandra Konieczna, Andrzej Chyra, Zofia Perczyńska, Danuta Nagórna, Alicja Karluk, Magdalena Boczarska (více)Obsahy(2)
Malíř Zdzisław Beksiński tráví své dny mezi čtyřmi zdmi varšavského bytu, obklopen pouze svou rodinou. Navzdory socialistické šedi okolního prostředí je jeho vnitřní svět plný surreálních vizí, barev, vášně a perverzních fantazií. Píše se rok 1977 a život rodiny se točí kolem syna, neurotického Tomka, který se právě odstěhoval do protějšího domu. Neustálý boj s vnitřními démony mu znemožňuje normálně žít, noří se však do světa hudby a filmů a navzdory svému handicapu se stává průkopníkem západní popkultury v Polsku. Strhující filmová kronika je natočena podle neuvěřitelného skutečného příběhu prokleté rodiny polského malíře. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (139)
Zdzisław Beksiński. Jeden z mých nejoblíbenějších malířů. Doposud jsem netušil, že byl o něm natočen životopisný snímek. O to více jsem byl překvapen a na film jsem se velmi těšil. Čekal jsem nadprůměrný počin, ale to co jsem už od úvodní scény sledoval, předčilo veškeré moje očekávání. To je, jako by jste byli přímo na místě a žili v rodině Beksińskich. Ta kamera, rekvizity a všechny záběry mají dokonalou souhru. Dokonce i pád letadla je natočen tak, že jsem měl nepříjemný pocit, že jsem tam opravdu taky. Neuvěřitelné! A co předvádí herci, to je sledování s otevřenou pusou (hlavně teda Tomek, syn Zdislawa). Kdo tohoto surrealistického umělce neznáte, doporučuji nejdříve shlédnout tento film. Bude to větší sada, hlavně ten závěr, který řadím k nejsyrovějším, které jsem kdy viděl (ještě dlouho po shlédnutí jsem se otřepával). Sečteno - podtrženo - Jan P. Matuszynski natočil sakramenstsky silný debut a ukázal, že poctivá filmařina, která se točí od srdce ještě nevymřela. A to je sakra dobře!!! S velkým napětím budu očekávat jeho příští film. ()
Malíř Zdzisław Beksiński podle všeho skutečně existoval a těch pár obrazů, které jsou ve filmu vidět, rozhodně vypadalo více než „zajímavě“. Jenže očima diváka, který o něm nikdy předtím neslyšel, tu mám jeho osobní život za posledních zhruba 30 let ve dvou hodinách. Rodina v názvu má význam, protože o nikom jiném to v podstatě není. Malíř, jeho manželka, jejich matky a syn. Co znamená ono „poslední“ v názvu, jsem nepochopil, ani mne peripetie se synem moc nezaujaly. Jistě, ne v každém životopisném filmu jsou scény jako pád dopravního letadla, ale stejně... :-/ ()
Filmu se říká „zázračný debut“ a tato historie vymírání jednoho rodu vás na dvě hodiny přiková před plátno (obrazovku). Navíc je podle skutečné události. Hlavní postavy jsou otec, který prosazuje soulad v rodině a syn s psychotickými ataky své psychózy a se sebevražednými pokusy, které bere rodina s klidem i jeho hlášky jako „chtěl bych být velitelem koncentráku“, nebo jeho sexuální dobrodružství, která odvádějí příběh jinam. Černý šibeniční humor funguje jako psychická obrana proti osobním problémům. Babičky se hádají, která ulehne jako první v rodinné hrobce a tipují svého vnuka. Příšerné bezútěšné novostavby z nichž hrdinové nevyjdou ven navozují depresivní náladu a přitom o politice se nedebatuje. K silnému účinku tohoto soukromého vesmíru to úplně stačí. Rodinka nepůsobí efektně ani uměle. Na dobovém putování rodinky 80. a 90. lety, kdy se rodinka maskérsky téměř nemění, vidíme již tehdejší náklonnost Polska k Americe. Navzdory únavnému zachycování každého rodinného rituálu a prodlužování osudové linky je celek soudržný. ()
Dlouhá první polovina vybízí film nedokoukat. Jakási nudná, nehumorná humoriáda o ujeté rodině, která zdánlivě nikam nesměřuje, jen se vyvíjí pomalu a zásadně nelogicky. Někdy v polovině se všechno láme, a už jsem od toho nedokáízal vstát. Protože neznám ony "skutečné události", závěr pro mne byl naprosto neočekávaný. ()
Opravdu hodně dlouho se mi nestalo, abych po závěrečné scéně tak strašně vnímal ticho v celém kinosále. Nedutal jsem, jen tupě čuměl do plátna a přemýšlel nad tím, co jsem to vlastně viděl za tragický rodinný příběh. A i když jsem tušil po půlce filmu, kam tenhle film směřuje, vůbec mě nenapadlo, že to skončí až tak, jak to skončilo. O to více mě celý tento film uzemnil, když jsem Zdzisława Beksińského začal hledat na internetech. A Vám také doporučuji googlovat až po shlédnutí...pro lepší fillmový zážitek! Naprosto dokonalá filmařina, která se k divákovi dostává hodně pomalu skrz těžké postavy, kde ani jedna není vysloveně k zulíbání, ale každá má v sobě určitá pozitiva a negativa, nad kterými neustále přemýšlíte. Zároveň si ale myslím, že na podobný film asi jen tak nezapomenu. Když Vás překvapí film, od kterého nevíte, co čekat a ještě ten film vypráví příběh o postavě, kterou jste do té doby vůbec neznali, tak vězte, že Vás to sejme stejně tak, jako to sejmulo mě. Švýcarský umělec Giger jednou o Zdzislawovi řekl, že jeho obrazy jsou něco, co v životě neviděl. Věřím, že tento film je na tom stejně. Podobný filmový zážitek jsem totiž ještě nezažil. Klobouk dolů a díky 3Kinu za uvedení tak silného příběhu. Nemám slov... ()
Galerie (38)
Zajímavosti (6)
- V předposledním záběru před závěrečnými titulky, kdy vrah odtahuje tělo, lze za oknem vlevo vidět hlavu přecházející postavy, což vzhledem k umístění malířova bytu, který je v patře, není možné. (vojacekr)
- Na námietky toho, že postava Tomeka (Dawid Ogrodnik) bola možno iná, než je stvárnená, režisér Jan P. Matuszyński uviedol: "Nejde o životopis." (Arsenal83)
- Celosvětová premiéra proběhla 4. srpna 2016 na Locarno FF ve Švýcarsku. (ČSFD)
Reklama