Poslední rodina

Rozmýšľam, či som niekedy v minulosti narazil na obdobný film, v ktorom by celá rodina pôsobila tak podivným, depresívnym dojmom, mentálne slaboduchých jedincov. Napriek tomu, že divákovi pomerne rýchlo dôjde kam toto celé smeruje, ten úplný záver ho proste totálne rozšľahá na kolomáž, ako nejakú srnku pod kolesami kamióna. Ťažko sa bude zaspávať ... veľmi ťažko. (09.02.2017)

Takýto filmový zážitok a podmanivú, sugestívnu atmosféru dokáže ponúknuť len veľmi málo filmov. Niečo nezabudnuteľné, nepopísateľné, ochromujúce všetky zmysly diváka. Sedel som ako prikovaný, neschopný ničoho, len sledovať majstrovsky naturálne spracovanú drámu jednej rodiny, ktorá trvala cca 28 rokov. Nuž, nie nadarmo sa hovorí, že tie najlepšie príbehy píše sám život. A ten koniec páni.... ten koniec bol totálne zdrcujúci, zarezal do môjho vnútra ako nôž do masla. Pre mňa preto ide o jednoznačne ten najlepší poľský film a poľská kinematografia opäť raz potvrdila, že v našom stredoeurópskom regióne nemá žiadnu konkurenciu. (27.02.2017)

Polskou kinematografii mám ráda, ale snímek Poslední rodina mi úplně nesedl. Tragické příběhy mě obvykle dojímají, jenže filmové zpracování osudů rodiny Beksińských je po většinu času chladně bezemoční. Moje pocity jsou natolik rozporuplné, že nemohu hodnotit lépe než třemi hvězdičkami. I když závěrečná titulková píseň mě docela sejmula, za tu bych dala klidně pět hvězdiček. (60%) (05.11.2021)

Aniž bych si tu přečetl doporučení takového postupu, šel jsem na film nevěda o čem bude, čistě na základě doporučení a hodnocení - a všem, kdo Beksinského příběh zatím neznají, doporučuji totéž. Film se hodně odvíjí od jeho postav, těžko se dá s nějakou 100% sympatizovat a sžít, ale minimálně dokážou zaujmout svou neobyčejností, případně časem získat určitý respekt. Pečlivá režie a kompozice dlouhých záběrů napomáhá se stát zvídavým pozorovatelem a nahlédnout podrobně do života jedné netypické rodiny (a dost by mě zajímalo, jak moc je to podle skutečných událostí). (15.05.2017)

Naprostá paráda... Film o životě umělce většinou svádí k jakési filmařské interpretaci jeho díla. A když jde o malíře Beksinskeho formátu, přímo se nabízí trochu se u toho vyblbnout, voajérsky si poonanovat nad sekvencemi tvořícího poláka pronásledovaného sny a vizemi plnými temnoty, hrůzy a strachu. To je ale cesta zrádná, tím spíš, že sám Beksinski vzpupně odmítal jakékoliv výklady své práce. Matuszynsi překvapivě zvolil cestu naprosto odlišnou a díky tomu se mu povedlo říct toho o beksinskeho díle více než jsem sám doufal. Ta, prakticky téměř dokumentární, forma která odhaluje syrovost každodenního zápasu, jde až na dřeň a říká prakticky vše. Film obsahuje vše důležité: rodinné vztahy (hlavně s Tomkem), hudbu (!!!!), stísněnou panelákovou šeď, kameru, uzavřenost.. Hodně mi to připomnělo film Love Is the Devil: Study for a Portrait of Francis Bacon, který se vydal podobnou cestou a poprvé mě zklamal tím, že vlastně vůbec není o tvorbě. Až později jsem pochopil, že jsem na to koukal z naprosto špatného úhlu. Poslední rodina není parádním filmem kvůli bůhvíjak zručné režii a skvostnému herectví (ikdyž ten týpek co hrál Tomka si tam jede neskutečné bomby) ale proto, že odvážně zvolil divácky méně atraktivní ale zato vyzrálý a zodpovědný přístup k vykreslení nedoceněného polského národního pokladu. (11.05.2017)