Pudr a benzin

Jako záznam skečů z Osvobozeného divadla má film nespornou hodnotu, po filmové stránce však náležitě skřípe. Pospojování nápaditých čísel nápodobou grotesek často příliš nefunguje a občas je hodně násilné. Navíc většina herců hraje neomezeně prkeně a vyvolává nechtěné salvy smíchu. Prvky absurdního humoru však vytvářejí docela zajímavou a ojedinělou odrůdu dobové veselohry. (25.11.2009)

Z trojice filmů Hej rup a Svět patří nám určitě ten nejpovedenější (Peníze nebo život si nějak nepamatuju). Zápletka s kokainem je sice vysoce naivní až slabomyslná (strážník volající na celou ulici "jdeme zastavit auto s kokainem!"), ovšem pořád lepší a méně stísňující než schematický boj s nacisty nebo vykořisťovateli. (16.08.2013)

Pudr a benzín je prvním filmovým okusem dua V+W v čase umírajícího poetismu a nutno říci, že jeho poetika jako by tímto faktem byla poněkud poznamenána. To dobré a humorné je produktem Osvobozeného divadla a geniálních poetistických hříček dvojice legendárních komiků (slovní hříčky z vestpoketky nestárnou, podobně jako skvělé písně s nazapomenutelnými melodiemi Jaroslava Ježka a stejně brilantními texty). Bohužel, divadelní skeče jsou pospojované hodně řidkými scénámi, které jsou naivní, ale ne vtipné, a stejně tak pokusy o zvukovou grotesku nepůsobí vinou neohrabané režie Jindřicha Honzla (divadlo není film, to je cítit až příliš silně) nijak oslnivě. Ale přesto se na tenhle film rád podívám, už jen proto, že je to jeden z mála kompletnějších vizuálních dokladů o podobě inscenací Osvobozeného divadla. Pozdější filmy i díky zesilující ideologickému podtextu představují formou i obsahem mnohem suverénnější díla. (22.06.2005)

Kolega Marigold přesně postihl význam a váhu tohoto prvního filmového počinu Osvobozených ještě před dobou ohrožení ČSR. Zvukový film znamenal kvalitativní přelom v dosavadním "řemesle" a nebylo málo těch, kdo jím opovrhovali nebo k němu pociťovali zřetelný despekt. Levice obecně byla filmovým uměním nadšena, její nadšení však často nebylo adekvátní docilovaným výsledkům. Pokud je úroveň filmu posuzována z těchto východisek, zdá se být viditelně vyšší. Že přitom váha dokumentu viditelně převládá nad uměleckým přínosem, je zřejmé. Aby bylo jasné ještě víc, připomenu "věk" tvůrců: V+W 26 let (dnes stěží absolventi FAMU, ale bez FAMU), Honzl něco málo přes třicet let. Jejich dosavadní filmová praxe a zkušenost, byla-li jaká, byla zanedbatelnou. Ale dokument může být nejen poučením, ale i potěšením. Tím spíš, děje-li se tak přes propast času. Dnes už takřka stoletou. (27.08.2007)

Po premiéře a senzačním úspěchu Vest pocket revue ovládli Voskovec s Werichem repertoár Osvobozeného divadla. Do české kultury tehdy přinesli něco, co na divadelní scéně nemělo konkurenci. Vtip, lehkost, recese, výjimečná slovní ekvilibristika společně s talentem vytvářet texty a dobře zpívat záhy učinily z Osvobozeného nejnavštěvovanější divadlo v Praze. Tato skutečnost samozřejmě nemohla uniknout ani pozornosti zahraničních agentů. Proto se oba komici již v roce 1930 poprvé objevili na stříbrném plátně v českých pasážích americké Paramount revue. Prostředí filmového světa je zcela okouzlilo a nakonec inspirovalo k natočení vlastního snímku. Režii svěřili svému kolegovi z divadla Jindřichu Honzlovi a celé natáčení pak probíhalo pod záštitou francouzské firmy Gaumont, která mohla dodat i potřebné technické zázemí (byla nutná pojízdná zvuková aparatura). I při této svědomitosti, s kterou Voskovec a Werich přistupovali k celému projektu, je evidentní, že film postrádá pevnější dějovou linii. Oba byli odjakživa ovlivněni stylem němých grotesek a v tomto duchu se odvíjí celý film. Vedle stálých členů Osvobozeného divadla dostali ve filmu prostor i nové tváře, především půvabná Ela Šárková, do té doby neznámá neherečka. V rámci prvních zvukových let znamená PUDR nesporně přínosný celovečerní dokument (výstižnější označení mě nenapadá) a pro dvojici V a W výchozí podnět k další filmové práci. (17.11.2008)