Texaský masakr motorovou pilou

„Proste to musíme robiť, aj keď sa nám to nepáči.“ Tobe Hooper, Leatherface, Kim Henkel, cintorín, bitúnok, večera, dedko cucajúci krv, kladivo, šofér kamiónu, metla, šéfkuchár... Kultová, ale neatraktívna, vyčerpávajúca a nepríjemná exploitation/hixploitation jazda o tom, že Texas je plný šialencov, kanibalov a šialených kanibalov. Nízky rozpočet mali až priveľmi nízky. Proste to vyzerá lacno a odpudzujúco. Paradoxne ale práve enormná nízkorozpočtovosť tomu dáva nezameniteľnú pachuť, príchuť, naturalizmus, živočíšnosť a i naliehavosť. Každopádne, nikdy som tomuto filmu neprišiel na chuť a videl som ho len raz v živote. Je pôsobivý, ale moja hororová srdcovka to vážne nie je, hoc som fanúšik hixploitationu a vážim si ho a viem, akú službu tomuto špecifickému podžánru urobil. Trojka s Kenom Foreem (1990) a Nispelov remake (2003) ma bavili o čosi viac. (25.06.2006)

Kdyby si Leatherface občas doma zaběhal kolem kukuřičného pole, neměl by tak tragickou fyzickou kondici.. Nízkorozpočtový Hooperův kult, co nastavil standardy slasherového žánru, mě minul jak ústřední texaskou rodinku základy stolování. Denní část je díky znepokojivým náznakům ještě obstojná, neexplicitní druhá polovina už spíše psychedelická až groteskní. Last supper s dědečkem, co patří na přebal CD Pražského výběru a dýchavičné pobíhání retarda s ohlušující motorovkou tak zanechaly spíše rozpačitý dojem, než nějaké pocity hrůzy, či zneklidnění a z toho hlučného nářadí, hysterického jekotu a "jezdění nehtů po tabuli" mě akorát rozbolela hlava. Vlastně se dá říct, že s tichem závěrečných titulků jsem zažil slast srovnatelnou s opuštěním několikahodinové předváděcí akce na mezinárodním veletrhu křovinořezů.. (28.02.2012)

Nikdy jsem tomuto exploitation hororu nepřišel na chut. Pro mě je to slabota. Víc keců, než se to k něčemu dopracuje. Když jsem si ho nedávno pustil, zděsil jsem se hlavně toho, jak na tom zapracoval zub času. Jak to má pomalý rozjezd, a když se to rozjede, tak taky žádná sláva. Krev prakticky žádná, a to je řeč o exploitation subžánru, který na něčem takovém staví. Tady asi ani na umělou krev nebyly prostředky, a tak se celou dobu o slovo hlásí skoro až nuda. Napodruhé tento horor u mě prošel hlavně tím, že se snaží o syrové ztvárnění, a Tobe Hooper se ukázal v dobrém, ale nikoliv však nějak perfektním režijním světle. Na tu dobu docela hezké holky, ale dneska už to nemá čím šokovat. 60% (11.02.2011)

Při porcování lidí nemám příliš velký zájem být krájeným, krájícím ani tím, kdo krájení sleduje z bezpečného křesla v zamčeném domě se staženými okenicemi a nabitou brokovnicí v rukou. Zkrátka se neumím předpisově bát, takže mi většina hororů připadá směšně zábavných, ale tentokrát nebudu zastírat, že tato na koleni stlučená klasika obsahuje několik pasáží, nad kterými musí úchylovo srdce radostně zaplesat. (28.08.2014)

Zcela poprávu kult jak mezi slashery, tak mezi horory vůbec. A ač tento žánr dvakrát nemusím, Texas Chain Saw Massacre mě uchvátil svojí propracovaností do nejmenších detailů. Napětí je nepřetržité od setkání se stopařem až po závěrečné titulky. Nebojím se říct, že se jedná o jeden z nejlepších hororů vůbec. Dědeček rules. (27.06.2009)