Texaský masakr motorovou pilou

Kdyby si Leatherface občas doma zaběhal kolem kukuřičného pole, neměl by tak tragickou fyzickou kondici.. Nízkorozpočtový Hooperův kult, co nastavil standardy slasherového žánru, mě minul jak ústřední texaskou rodinku základy stolování. Denní část je díky znepokojivým náznakům ještě obstojná, neexplicitní druhá polovina už spíše psychedelická až groteskní. Last supper s dědečkem, co patří na přebal CD Pražského výběru a dýchavičné pobíhání retarda s ohlušující motorovkou tak zanechaly spíše rozpačitý dojem, než nějaké pocity hrůzy, či zneklidnění a z toho hlučného nářadí, hysterického jekotu a "jezdění nehtů po tabuli" mě akorát rozbolela hlava. Vlastně se dá říct, že s tichem závěrečných titulků jsem zažil slast srovnatelnou s opuštěním několikahodinové předváděcí akce na mezinárodním veletrhu křovinořezů.. (28.02.2012)

Tobe Hooper mě bohužel/naštěstí (nehodící se škrtněte) nepřesvědčil. Masakr to sice byl, ale ona jakási absence hlubšího rozpracování příběhu a psychologie jednotlivých postav ve mě jen a jen utvrzovala pocit, že násilí bylo ve filmu ztvárněno jaksi zbytečně samoúčelně a jaksi na efekt. Je to podle mého mínění velká škoda, protože tento drastický, bizarní a ve svých důsledcích šíleně smutný příběh inspirovaný skutečnou (resp. podobnou) událostí mohl být něčím víc. Takhle mi pouze připadal jako snímek, který staví na neštěstí druhých a chce vytěžit maximum akce z šíleného námětu. Na film dle skutečné/podobné události mi to celé prostě přišlo jaksi nepatřičné. (20.06.2004)

Kdyby to mělo alespoň dva řádky scénáře, mno tak alespoň jeden, dobrá tedy klidně žádný, ale kdyby to nebylo tak otřesně primitivní, tak by se snad na to dalo dívat. Já se chci u hororu bát, ne se smát na celé kolo. Ne, ne a stokrát ne. Když krev stříká proudem jen proto, aby krev stříkala proudem, a nikdo v široširém okolí vlastně vůbec neví, proč, tak se nemohu smířit s tím, že toto má být film. Klidně mě kamenujte, ale tenhle film je prostoduchý a nezábavný. (20.09.2011)

Tato originální verze se mi do rukou dostala o hodně let později od doby, kdy jsem zhlédla remake. Již od začátku jsem s ním proto začala neúmyslně srovnávat, ale pak jsem si řekla, že to nemá smysl a postupně jsem od myšlenek na masakr z roku 2003 upouštěla. Úvod filmu je poměrně poklidným a bezstarostným, chvílemi možná až lehce nezáživným. To vše však diváky připravuje na to, co přijde potom. V jednu chvíli se vše zvrtne a místo horkého texaského slunce a vířícího písku nás čeká to pravé texaské šílenství. Film má pár opravdu vydařených lekaček, drsných momentů a odporných zjevů a vjemů. Obdivuji hlavní blonďatou hrdinku a její hlasivky. Právě možná díky nim dosáhl tento masakr na nejvyšší možnou úroveň šílenství. Společně ještě s ostatními prvky, jakými jsou Leatherface a jeho šílená rodina, živý - mrtvý dědeček a jejich vkusné bytové dekorace:) Také mne potěšilo vkusné množství černého humoru, který trochu odlehčil jinak krvavou podívanou. Neustále jsem přemítala nad tím, jaký poprask asi muselo toto dílo v roce ´74 vzbudit. A mám dojem, že Ed Gein by byl tímto filmem potěšen, protože inspirace v jeho osobnosti je zde zřejmá. "Neměj strach, dědeček je z nás nejlepší..." (27.02.2010)

Překvapení. Na klasické bázi hloupého béčkového horůrku s typicky nemožně jednajícími postavami tvořícími ústřední partičku obětí nabízí TMMP nejednu scénu krásné obrazové poetiky (např. vstup do domu), celkovou dějovou kompozici orientovanou na centrum tvořené domem, skvěle provedený závěr a mimořádně silnou scénu se stopařem - je přímo hmatatelně cítit, že stačí jeden magor s kudličkou a čtyři lidi jsou najednou obludně bezmocní. Nejlepší komentář: fleker. (30.10.2015)