Texaský masakr motorovou pilou 2

Nechápu jak se to mohlo stát. Myslel jsem, že jsem viděl všechny filmy o Texaským masakru motorovou pilou který zatím byly natočeny. Ale The Texas Chainsaw Massacre 2 jsem prostě neviděl. Udivuje mě to o to víc, že v tomhle filmu hraje Bill Moseley, kterej patří mezi moje nejoblíbenější herce. A jelikož mě jeho malá role v průseru Prisoners of the Ghostland neuspokojila, projížděl jsem si Billovu filmografii a hledal jakej film jsem s ním ještě neviděl. A našel tenhle film. A přitom jsem nesčetněkrát brouzdal po filmografii Billa Moseleyho. Proto fakt nechápu jak mi tenhle film mohl tak dlouho unikat. Teď už k samotnýmu filmu. Kdybych nevěděl, že to točil režisér kultovního originálu, bral bych to jako urážku a výsměch. Jelikož to ale točil Tobe Hooper nelze to brát jinak než komedii, parodii či dokonce sebeparodii. Už to psal i Flipnic ve svým komentáři a já s ním souhlasím. Spíš to vypadalo jako film od společnosti Troma(jen ta nahota tam chybí). Jednoznačně nejzábavnější postavou ve filmu byl ChopTop kterýho si zahrál právě Bill Moseley. Teď už vím proč si Rob Zombie vybral do role Otise právě Moseleyho. Kdo přistoupí na to, že se film nesmí brát vůbec vážně bude se bavit jako já. Kdo to bude brát jako regulérní pokračování kultovní jedničky, bude znechucen. PS: To mi připomnělo, že bych se na jedničku v nejbližší době měl zase mrknout. (22.10.2021)

Jak navázat na nepřekonatelný kult? Prostě jít zcela jinou cestou. Navzdory umanutým fandům (a údajně i stejně nechápavému producentovi Menahemu Golanovi) Tobe Hooper přistoupil k výzvě udělat druhý "Texaský masakr" tak, že se na svůj průlomový film sice napojil dějově, ale stylově se vůči němu důsledně vymezil. Namísto drásavě sugestivního hororu s jasně polarizovanými stranami obětí a monster přišel se splat-stickovou hysterickou satirou 80. let, dobového konzumerismu i kanibalizujícího kapitalismu a také amerických ctností v čele s rodinou, coby základem státu, malými podnikateli, kteří pilně dřou na svém, poctivou prací, jež přináší ovoce, a dokonce i westernovými šerify zosobňujícími vše správné. Již úvodní sekvence naznačuje jednak posun stylu, ale především také doby, kterou právě Hooper zachycuje a glosuje. Namísto idealistických hippies zde máme frackovité osmdesátkové křupany, kteří svým chováním mají blíže přízemně bestiálním monstrům z prvního filmu. v souladu s tím, pak také Leatherface a jeho rodinka musejí náležitě přitlačit na pilu, a to nejen doslovně. Ústředním motivem filmu je šílenství, které nepředstavuje propad do hlubin oproti rozumu a soudnosti reality, ale naopak zastřešující princip osmdesátkové americké společnosti. Jedinou alespoň zdánlivě příčetnou postavou - uprostřed jalových maloměstských buranů, afektovaných teenagerů, obsesivních strážců zákona dychtících po pomstě i kanibalských degenerátů - je hlavní hrdinka, která ale právě postupem času sama, tváří v tvář (a to i doslova v geniální scéně ze spižírny) prožitým hrůzám, směřuje do náručí blaženého šílenství zdejších tančících dervišů s motorovými pilami. Hooper opět bravurně inscenuje kakofonii hysterie, utrpení, děsu a zvrácených požitků, byť tentokrát jinými prostředky. Zatímco v jedničce se obešel s uzavřeným malým prostorem, vychýlenými úhly kamery, impresivní montáží a až industriální zvukovou stopou, tentokrát vytváří nejen co do prostoru děje, ale i dramaturgického konceptu pompézní pouťový dům hrůzy rozprostřený do obřího labyrintu plného morbidně vyšinutých panoptikálních výjevů, kde se lidské ostatky mění na veteš a jehož stěnami rezonuje hrdelní řev zvrácenosti a děsu, jenž vystřídal hardrock dunící v první půlce filmu z rádia. (21.12.2014)

Sice nechápu, co Hoopera vedlo k tomu, že dvojka vypadá jak nějaký libovolný film od Tromy, ale musím uznat, že špatné to není. Úvod teda trvá moc dlouho a v závěru se zase neustále jenom řve, až je to už jenom otravné, ale na nějaké vtipné, šílené momenty zde dojde, občas se objeví i atmosféra, čtveřice magorů má opět krásnou výzdobu (ale ta lampa mi bude chybět...), ale dá se to. Žádný zázrak nebo něco, co bych chtěl vidět znova, ale na jedno zhlédnutí to jde a fakt to připomene Tromu. Kdo zná, chápe. Slabé 3* (30.06.2020)

Jestli jednička byla (a navždy bude) hororové zlato, tohle je odpadní směsice exkrementů tchořů s žaludečními problémy. Dovést původně nejděsivějšího představitelného záporáka k tomu, aby naháněl záchvaty smíchu, to chce opravdu nepopsatelnou dávku tvůrčí imbecility, kterou se Tobe Hooper po svém prvotním úspěchu bohužel nakazil. Chápu, že se záměrně hraje na odlehčenější notu, ale takhle skrz na skrz špatný a absolutně nesoudržný trash se vážně jen tak nevidí - Dennis Hopper asi v půlce osmdesátých let potřeboval peníze na fet fakticky naléhavě, že se tomuhle skvostu upsal. Jediné malé klady vidím v ucházející hudbě, maskách (obzvlášť dědeček je fakt top) a uječené ženštině, která v mini nevypadá zle a má na svědomí nejlepší scénu filmu - lačné přejíždění motorovkou po odhaleném stehně. 20% (01.05.2017)

Hooper opět boduje, pokračování Texas Chainsaw Massacre 2 pojal sice malinko jinak než svou kultovní prvotinu z roku 1974, ale dílo se podařilo. Místo brutální naléhavosti a krvavého psycha prvního Texas Chainsaw Massacre divákovi servíruje parádní komediální a řádně uchýlnou gore jízdu, u které zaplesá srdíčko každého hororového nadšence. V tomto volném pokračování se dočkáme příběhu rozhlasové moderátorky Stretch, která se shodou náhod zaplete s podivnou rodinkou Hewittových a nakonec skončí v jejich bizardním doupěti, kam ji na pomoc přichází nekompromisní Dennis Hopper vyzbrojen třemi motorovými pilami. Snímek disponuje pořádně černým a ujetým humorem, slušnou dávkou gore a perfektními komediálními prvky jako jsou: souboj motorovými pilami, vražedné choutky stoletého dědy Hewitta nebo ztřeštěné honičky uvnitř krvavého doupěte. Jedniné co film dost podsekává je přílišné natahování děje. Jinak se jedná vskutku a parádní zábavu. U mě za čtyři silné hvězdy. (26.04.2009)