Obsahy(1)
Amanda (Sarah Paulson) a Jim (Mark Duplass) bývali na strednej škole jedným z najzamilovanejších párov a teraz ich osud privedie po dlhých dvadsiatich štyroch rokoch opäť dohromady, ked' narazia do seba v uličke supermarketu ich domovského malomestečka v Kalifornii. Jim opustil Tucson a vrátil sa po pohrebe svojej matky vypratať dom, v ktorom vyrastal. Prechádza ťažkými časmi a na rozdiel od Amy, ktorej život je zaujímavý a pôsobivý, je stále sám. Cez počiatočný ostych nakoniec obaja spolu skončia v rodičovskom dome Jima, ktorý je však plný nebezpečne nádherných spomienok na ich spoločnú mladosť. (sochoking)
(více)Videa (2)
Recenze (34)
Trička ve skříni, čínská polívka a špatná životní chvíle. Po letech se někdo odvážil do vod, kam obyčejně chodívá jen Richard Linklater a jsem tuze rád, že to byli zrovna Duplassovi, kteří tak dokazují, že seriál Počtyřech nebyl v žádném případě náhoda. Sarah Paulson má navíc posledních pár let životní formu a konečně tak činí i mimo seriálový dohled Ryana Murphyho. A já se mezitím jdu z téhle záplavy vzpomínek a nostalgie pomalu probrat. Některá tajemství totiž mají zůstat zavřená, ale stejně jako Jim a Amanda mi to někdy nedá a musím se k nim zase jednou vrátit. ()
Každý jsme zažili nějaký ten vztah, který byl prostě něčím jiný/silnější než ty ostatní. Nebo nečekané setkání, které může dát směr další měsícům/rokům. Amanda a Jim zřejmě platili za ten pohádkový středoškolský pár, jenže pak se něco zvrtlo (dozvíme se takřka v závěru) a zbyly pouze vzpomínky. Uběhla řada let a přichází jedno náhodné setkání v supermarketu. Tyhle příjemně plynoucí konverzačky v sobě mají zpravidla nejednu životní pravdu, což platí i tentokrát. A nemyslím onu životní pravdu, kterou za oceánem servírují do hlavy dětem dennodenně od snídaně po večeři. Umně se pohupujeme na nezávislé vlně, divák má pocit, že „kdysi“ zamilované dvojici vidí do talíře. Postupně shazujeme vrstvy, otevíráme staré bolístky, jsme u toho velmi autentičtí a docela uvěřitelní, občas zbytečně ukňouraní, ale pořád svěží. Nějak sofistikované (hluboké) jako u Richarda Linklatera to určitě není, ale někdy stačí málo – třeba kdysi ucházející podnik, braková literatura, staré nahrávky, ještě starší véháesky, šatník s retro tričky, neotevřený dopis.. Mile hořkosladké. ()
Amanda a Jim se po letech náhodou potkají v městečku, kde prožívali studentskou lásku, ujistí se, že se jim daří úúúžasně a zatímco odkopávání svrchních úúúžasných vrstev prokládají stopadesátým "i donť know" a "you know", taje v autě zmrzlina. Chvílemi je to nuda, chvílemi ufňukané, občas velmi trefné a napadlo mne, že v tomhle filmu nejde ani tak o to, zda ti dva měli tehdy zůstat spolu nebo jestli by teď mohli mít šanci, ale o životní konstelaci, za které si tyhle otázky pokládáme taky, zvlášť když po letech potkáme někoho ztraceného, pustíme se do pitvy a zatím ... nám taje v autě zmrzlina. ()
Čiernobiely sentimentálny film o ľuďoch po štyridsiatke s čistou dĺžkou 77 minút? Tak presne také niečo by mi mohlo urobiť dobre. Život sa musí žiť dopredu, pochopiť sa dá však len spätne. Povedal dánsky filozof. A ešte starší grécky pán zase povedal, že nevstúpiš dvakrát do tej istej rieky. Všetko toto je veru pravda, tak sa s tým zmier! ()
PURE HIPSTA CINEMA. Někdy se musí člověk vrátit po vlastních stopách a otevřít staré rány, aby našel sám sebe. Nebo alespoň malou polozapomenutou část. Hořkosladká rekonstrukce plná starých songů, kazet, CéDéček, VéHáeSek nebo brakové literatury, která je místy zbytečně naaranžovaná a divadelní, ale pořád silná a na komoru útočící. ()
Reklama