Zvony pre bosých

Nemá to v sobě tolik síly a krásy jako Piesen o sivom holubovi, chvilkama se režisér až moc vyžívá v zachycení vnitřních stavů postav, až se to míjí účinkem, přesto se mu daří vtáhnout nás do situace hrdinů a prožívat je s nima. O to víc s námi zatřese opravdu drsnej závěr, kdy chceme plakat a ptáme se proč? Naštěstí se neptáme tvůrců, ale obecně, proč vůbec musí docházet k takovým tragédiím, což vypovídá o hodnotě díla. (14.06.2011)

Mal som nulové očakávania, šiel som na to iba ako na povinnú jazdu a skrátenie si času pred iným premietaním - a nakoniec sa z toho vykľul jeden z 5 najlepších slovenských filmov, aké som videl. Výborne napísaný, absolútne vťahujúci príbeh. Hrejivá oslava ľudskosti a občianskej neposlušnosti. (21.03.2024)

Zvony pre bosých jsem viděl už před více než 20 lety a jak to chodí, pamatoval jsem si je jako mnohem silnější drama, než jaká nakonec byla střízlivá skutečnost. Toho filmu je docela škoda, protože potenciál byl obrovský a nelze si nevzpomenout např. na mrazivé sovětské drama Vzestup. Přitom ledacos i tak funguje, Rajniak s Müllerem odvádí výbornou práci a ty tvrdé chlapy jim věříte, majestátnost zasněžených hor odvádí rovněž svoje, černobílá kamera Vincenta Rosinece je působivá a motiv dilematu popravit, nebo nepopravit zajatce ve vyhrocené situaci je silný. Jenže scénář má svá slabá místa, nad roztomilým psíkem coby mazlíkem německého velitele ve velehorách se mi zdvihlo obočí, skupina tankistů, kteří nechali tanky někde v údolí a prochází pásmem velehor, taky nedává zrovna smysl. Na Ewu Krzyzewskou se sice dobře dívá, ale některé dialogy mi moc nešly přes uši a ani režie Stanislava Barabáše zdaleka není bezchybná. Nakonec jsou to takové nijaké tři hvězdičky, kdy si říkám, že i těch 60 % celkového dojmu je docela dost vzhledem k rozpačitým momentům. Možná by to chtělo remake.:-) (11.06.2020)

Absolútny prototyp klasickej situácie pre dramatický film, ktorá môže nastať počas vojny. Pre diváka veľmi atraktívny (dilemy typu zabiť či nezabiť, pustiť či nepustiť, žena medzi troma chlapmi), umocnený ešte odľahlosťou prostredia, v ktorom sa odohráva a malým množstvom postáv. To potom stačí vybrať iba skvelých hercov a filmárske víťazstvo je vybojované. Na postavách ako jednotlivcoch vidíme obraz zkazonosnosti celej vojny a môžeme si živo predstavovať, ako to vyzerá všade navôkol. Štokholmský syndróm fungoval aj v slovenských horách medzi najvačšími nepriateľmi. (04.09.2013)

Silná dráma, ktorú vylepšil dobrý koniec. Nie happyendový, ale taký, aký sa na danú situáciu hodil. Rajniak ako vždy exceluje, no Vlado Müller bol svojím zranením utlačený do úzadia, v podstate sa jeho rola obmedzila na hromženie a nadávanie jeho mocným hlasom, na veľké herecké scénky tu čas nezvýšil. Niekomu možno vadí, že Bukovčan nepopísal partizánov len ako mocných bojovníkov, ale že to boli často ľudia skrývajúci sa niekde v horách, kde sa aj pilo, aj milovalo aj rôzne iné robilo než partizánčilo. Nehovoriac aj o zločinoch, ktoré sú dodnes povinne zamlčiavané. Zvony pre bosých ukazujú partizánov ale aj ako milosrdných ľudí, ktorí Nemcov zbytočne nechcú zabíjať, čo sa nakoniec aj tak môže obrátiť proti nim. Tu je trocha propagandy, pretože väčšina z nich bila Nemcov hlava nehlava. Milostná historka s predabovanou poľskou herečkou na druhej strane poukazuje na to, že voči ženám bola vo vojne úcta aj medzi dôstojníkmi Wehrmachtu, hoci to nebolo vždy na 100% (23.08.2022)