Anchiporuno
Antiporno
Antiporno
Obsahy(2)
Kyoko (Ami Tomite) je úspěšnou umělkyní a spisovatelkou. Je uzavřená ve svém velkém pokoji vlastního úspěchu, kde si plní svůj pracovní rozvrh, se kterým jí pomáhá její manažerka Noriko. Je to však ale skutečnost? (HanzoBureshi)
Videa (2)
Recenze (24)
Něco takového s může natočit snad jenom v Japonsku. Po půl hodiny je docela těžké to nevypnout, a i po tom mi toto nutkání bylo těžké vymluvit, akorát pevně doufám, že té herečce zaplatily nehoráznou sumu, přes to všechno co tam vyváděla by asi jiný důvod nedával smysl stejně jako zbytek filmu.Ale i tak s velkou dávkou nadhledu se to dalo dokoukat, ale přece jen bych čekal něco víc X( ()
Film je krásně japonsky ujetý, ačkoli ze začátku se zdálo, že se tam nedozvím mnoho nového. Živou ještěrku v láhvi jsem už viděl (ale byla to jenom Lacerta viridis), nahou šikmoočku jsem už viděl (měla sice menší prsa než ta ve filmu, ale zato nebyla magor), slečnu na vodítku jsem už také vedl (který chlap by si tohle nevyzkoušel, zvláště když to tu holku baví?), ale záhy jsem musel uznat, že Šion Sono má mnohem divočejší imaginaci než já, a to v mnoha ohledech. Jak děj pokračuje, tkanivo reality se postupně začne trhat, kauzalita praská ve švech, čas odhaluje svoji relativní povahu a jednotlivé časové roviny se prolétají se stejným půvabem jako dvě líbající se děvčata. Není to tedy jen tak nějaký BDSM bizár, jak by se to z počátečních sekvencí filmu mohlo divákovi jevit. Charakterizoval bych toto filmové dílo jako surrealisticko-erotické drama s psychoanalyticko-feministickým přesahem. A občas je to dokonce romantické! ()
Velice zajímavou hru zde rákosník Sono rozehrál s diváctvem. Na první pohled ujetá zvrácená samoúčelná prasárna, tak jak to umí snad jen Japonci. Na pohled druhý ovšem důmyslně nastavené zrcadlo společnosti i jednotlivcům, respektive jejich životní cestě. To vše s velmi silnou symbolikou. Dokonce i krásnému, mladému a komplexně úžasnému člověku, jakým mám tu čest být, dala spousta symbolů pořádně zabrat, tudíž je mi naprosto jasné, že drtivé většině diváctva (zastoupeného povětšinou čuráky a dementy) utekly úplně, a proto tu také svítí jen nějakých usraných 52 %. Krásná poetika v tom, že jsme všichni jen kurvy zaujímající svoje role a postoje (místo abychom stáli) na pódiu, kde jsem pod bedlivým dohledem krtiického publika. Vynikající studie lidské svobody a uvíznutí v nekonečné mašinérii sraček a nejnižších zděděných lidských pudů, kolem kterých se točí celý život, ať už si hrajeme na cokoli, do které se jako jednotlivci uvrtáme zcela dobrovolně. Jakmile v tomto stavu setrváme příliš dlouho, tak už není úniku, stejně jako se nedokázala vymanit hlavní hrdinka, či třeba ještěr ze sklenice, ve které se příliš zvětšil (za mě určitě top symbol). Chápu, že ukázka jistého stereotypu a opakování motivů byl autorský záměr, ale nás inteligentní diváky stereotyp začne brzy srát, tudíž jsem se značnou část stopáže lehce nudil. Každopádně milé překvápko a film, který si pozornost určitě zaslouží. Snad se pouze při jeho zhlédnutí zamkněte a zatáhněte žaluzie, ať vás náhodný návštěvník, neznající kontext, nepovažuje za zvrácené prase. ()
Občas sa mi stane, že v niektorom japonskom filme niečomu nerozumiem. V tomto prípade som však nerozumel vôbec ničomu. Ale musím uznať, že film mal aj kladné stránky. Dobrá bola hlavne kamera a jej farebná štylizácia. Dobré boli aj herečky, ktoré si dokázali v sekunde úplne vymeniť charaktery. Škoda tej nezrozumiteľnosti. ()
Divím se, že se pomalu tento snímek neumístil mezi rozporuplné filmy, protože kdo musel na tento snímek narazit náhodou, tak asi nepochopí samotnou existenci tohoto snímku. Jenomže koho si Sion Sono uvázal díky jeho předchozím filmům plné bláznovství, sexu, úchylností, bizárů, a dokonce hodně kvalitních kousků, ze kterých i mrazí, tak bude asi člověk spokojený. Je to totiž jeden velký erotický bizár, který opět nezná své hranice. Ze začátku to vypadalo jako jen šíleně crazy video pro dospělé, ale po několika minutách se to proměnilo v něco lepšího, a režisér tak mohl hrabat jak v hlavě hlavní postavy, tak i v hlavě diváka, a je to svým způsobem geniální. Ami Tomite byla naprosto fantastická po všech stránkách. Některé scény jsou naprosto božím vizuálem a připomíná tak režisérův předchozí film Tag, kde vlastně Ami též hrála. Už to není nic epického, z čeho by byl člověk paf, ale solidní Sonovina to ještě určitě je. Mé hodnocení: 7/10 ()
Reklama