Anchiporuno
Antiporno
Antiporno
Obsahy(2)
Kyoko (Ami Tomite) je úspěšnou umělkyní a spisovatelkou. Je uzavřená ve svém velkém pokoji vlastního úspěchu, kde si plní svůj pracovní rozvrh, se kterým jí pomáhá její manažerka Noriko. Je to však ale skutečnost? (HanzoBureshi)
Videa (2)
Recenze (24)
Něco takového s může natočit snad jenom v Japonsku. Po půl hodiny je docela těžké to nevypnout, a i po tom mi toto nutkání bylo těžké vymluvit, akorát pevně doufám, že té herečce zaplatily nehoráznou sumu, přes to všechno co tam vyváděla by asi jiný důvod nedával smysl stejně jako zbytek filmu.Ale i tak s velkou dávkou nadhledu se to dalo dokoukat, ale přece jen bych čekal něco víc X( ()
Film je krásně japonsky ujetý, ačkoli ze začátku se zdálo, že se tam nedozvím mnoho nového. Živou ještěrku v láhvi jsem už viděl (ale byla to jenom Lacerta viridis), nahou šikmoočku jsem už viděl (měla sice menší prsa než ta ve filmu, ale zato nebyla magor), slečnu na vodítku jsem už také vedl (který chlap by si tohle nevyzkoušel, zvláště když to tu holku baví?), ale záhy jsem musel uznat, že Šion Sono má mnohem divočejší imaginaci než já, a to v mnoha ohledech. Jak děj pokračuje, tkanivo reality se postupně začne trhat, kauzalita praská ve švech, čas odhaluje svoji relativní povahu a jednotlivé časové roviny se prolétají se stejným půvabem jako dvě líbající se děvčata. Není to tedy jen tak nějaký BDSM bizár, jak by se to z počátečních sekvencí filmu mohlo divákovi jevit. Charakterizoval bych toto filmové dílo jako surrealisticko-erotické drama s psychoanalyticko-feministickým přesahem. A občas je to dokonce romantické! ()
Divím se, že se pomalu tento snímek neumístil mezi rozporuplné filmy, protože kdo musel na tento snímek narazit náhodou, tak asi nepochopí samotnou existenci tohoto snímku. Jenomže koho si Sion Sono uvázal díky jeho předchozím filmům plné bláznovství, sexu, úchylností, bizárů, a dokonce hodně kvalitních kousků, ze kterých i mrazí, tak bude asi člověk spokojený. Je to totiž jeden velký erotický bizár, který opět nezná své hranice. Ze začátku to vypadalo jako jen šíleně crazy video pro dospělé, ale po několika minutách se to proměnilo v něco lepšího, a režisér tak mohl hrabat jak v hlavě hlavní postavy, tak i v hlavě diváka, a je to svým způsobem geniální. Ami Tomite byla naprosto fantastická po všech stránkách. Některé scény jsou naprosto božím vizuálem a připomíná tak režisérův předchozí film Tag, kde vlastně Ami též hrála. Už to není nic epického, z čeho by byl člověk paf, ale solidní Sonovina to ještě určitě je. Mé hodnocení: 7/10 ()
Kto koho riadi? Maliarka, herečka a celebrita má denný kalendár naplnený stretnutiami s novinármi a fotografmi. Pritom si realizuje umelecké vízie sériou veľkoformátových obrazových portrétov tvárí. Čo sa týka umeleckej kvality obrazov - pop artovo-komerčný výgrcok. Rovnakej kvality ako grcka, ktorú diva vyvrhne krátko po zobudení do hajzla. Po vygrcaní premýšľa, či už ráno šťala a srala, lebo to je skutočne dôležité. Zanedlho príde prvá várka novinárov. Umelkyňa situáciu využije na dokonalé poníženie vlastnej asistentky. Role sa zmenia po odkrytí kariet. V skutočnosti totiž sledujeme film vo filme. Ponižovanou sa stáva herečka, ktorá hrá umelkyňu. V úvode ponižovaná asistenka je hereckou hviezdou, ktorá douráža neschopnú štetku v hlavnej úlohe. Zmysel a postavenie hlavnej hrdinky, rovnako tak scéna, sa v priebehu ďalšieho deja niekoľkokrát pootočia a zmenia. Retrospektívne scény vracajú dej do herečkinej mladosti. Spomína najmä na rodičov a sestru, ktorá navždy odišla v mladom veku. Vo filme sa spomína nevhodná sexuálna výchova, teenagerské samovraždy, prostituovanie skutočné i zástupné, nemožnosť uniknúť zo sveta plného ponižovania a vzťahových sračiek. Neustála potreba ľudského druhu nad niekým dominovať a niekoho manipulovať. Všetko v nádherne vyfarbených interiéroch. Vločkami snehu jemne zasypávaná lesná krajinka ukazuje, že autor nezabúda na prírodu a jej ozdravnú silu. Scén ubližujúceho násilia a ponižovania bolo priveľa, ale výtvarné riešenie je stobodové, teda celkove za 80%. ()
Sono je jednoducho blázon, úchyl a génius, ale v tom najlepšom slova zmysle a Antiporno je toho ukážkovým príkladom. Snáď iba on dokáže natočiť takýto maximálne uletený, bizardný, ale pritom aj nápaditý a inteligentný film na takúto netypickú tému. A tak sa tu celý čas točí porno, dej sa odohráva prakticky len v dvoch, troch interiéroch, ale to celkové prevedenie je natoľko zaujímavé, že to vtiahne a celý čas som si to v rámci možností užíval. Samozrejme to nie je také priamočiare a povrchné, ako by sa možno dalo čakať a tak film toho ponúkne podstatne viac, dva odlišné pohľady na postavenie postáv, či už vo filme a mimo neho, ale hlavne sa mi páčili tie typické Sonove témy, zamýšľanie sa nad smrťou, je tu množstvo ponižovania a sebazhadzovania, ale presne v tej Sonovej forme, čo dokazuje záverečná scéna a riešenie vlastnej sexuality, hlavne kde to vlastne začalo, keď sa herečka rozhodla vybrať si takýto smer. Všetky tie spomienky na mladosť ma veľmi bavili a tie niektoré dialógové sekvencie a repliky nemali chybu. Tie samotné erotické scény tu presne plnia svoj účel, je ich tu síce pomerne dosť, ale všetky sú krátke a pre dej a vykreslenie postáv dosť podstatné, nepôsobí to tak samoúčelne, ako som čakal. Postavy ale nie sú až tak zaujímavé, ako by som chcel, Sono predtým obsadzoval známejších a aj lepších hercov, tu mi hlavná hrdinka neprišla moc sympatická, ale zase kto normálny by takúto úlohu aj prijal, skôr mi vyhovovala charizmatickejšia staršia herečka, ktorá to aj lepšie zahrala. A vizuálne je to očakávane veľmi kvalitná práca, na tomto si dáva Sono záležať, aj napriek minimálnej výprave to vyzerá skvelo. A vybral si aj hudbu, ktorou sa nedá nič pokaziť, Pachelbelov Canon alebo Beethovenova Polnočná sonáta môžem počúvať stále. Takže Antiporno síce neradím medzi tie pravé Sonove nezabudnuteľné filmy, na to je až moc komorný a krátky a tak toho nestihne ponúknuť až tak veľa, ale inak je to stále mimoriadne zaujímavý film a som určite rád, že som ho videl. 72% ()
Reklama