Potvora

Druhá sezóna o hvězdičku vylepšila výslednou známku po první řadě. Z první série jsem byl poněkud rozpačitý, druhá ale většinu nedostatků odstranila, takže jsem se konečně mohl bavit. Hlavní hrdinka mi byla sympatická právě pro ty vlastnosti, které jejím blízkým překážely, v podstatě právě ona byla pro mě tou nejnormálnější postavou, na rozdíl od těch ostatních, které žily své životy v jasně nalajnovaných dráhách. Phoebe Waller- Bridge hrála po celou dobu skvěle a pro svůj charakter u mě dokázala nahnat kladné body. (19.08.2020)

Humor hrdinky mnohobolestné.... Nepokládat Fleabag za feministický seriál by znamenalo dopustit se zásadního interpretačního omylu. Zatímco mužské postavy prodělaly v posledních dekádách proměnu, jsou zobrazovány jako zranitelné, se slabostmi a nejednoznačnostmi, to samé se mnohdy nedá říci o těch ženských. Studia totiž podlehla klamu, že silná ženská postava rovná se bezchybná prototypická hrdinka, čímž ženám paradoxně ubrala na zajímavosti i hloubce. Feminismus Fleabag nespočívá v opakování hesel či hlásání jedné ideje (jak dokazuje ona zmíněná scéna z přednášky), ale v tom, že své nejen ženské postavy ukazuje jako mnohovrstevnaté, chybující, a tímto je polidšťuje. Ani nová partnerka jejich otce nezůstává pouze zlou jednostrunnou pohádkovou macechou. I přesto dojde přinejmenším jednou na rozhovor o chápání ženství, a to když Kristin Scott Thomas přibližuje Phoebe, jak se středním věkem mění ženské tělo. Tělesnost vůbec je pro seriál velkým tématem. Fascinace tím, že někdo chce, nebo nechce vaše tělo – a co to znamená. A jaký je jeho vztah k identitě. Pro Fleabag je tělo měnou... Fleabag je nesmírně, opravdu nesmírně vtipná, a to způsobem, který zajistí, že se budete smát nahlas i při sledování o samotě, ale má pevný základ ve smutku a ztracenosti a zranitelnosti hlavní postavy. Je osobní a nadosobní zároveň. A to, jak dokáže inovovat už zdánlivě vyčerpané gagy, až se z nich stanou neselhávající „running jokes“ trvající dvě série (ukradená soška), je bezmála geniální. Některé vtipy pak běží doslova, jako třeba několikrát zmíněná liška, před níž Sexy kněz zděšeně prchá. (Ve středověku kolovala báchorka, že lišky honí hříšné kněze, přeberte si to po svém.) Recenze na TVZone zde. (26.01.2024)

škoda že nejde dát víc bodů.Viděla jsem ale jen velmi málo epizod .Nejdřív jste umordováni všelijakým stupidním odpadem a v tu pozdní hodinu už ztrácíte pozornost takže mi tenhle šestidílný pořad jako celek unikl.Nevím proč ho dávali po půlnoci pomalu k ránu když politika je necudnější než pár nemravných poznámek kterým se na rozdíl od politiky zasmějete.Já jsem pomalu ržála jak kůň.protože není zas až tolik příležitostí se uvolnit jako při koulení očima Valler-Bridge.Ta ženská je fakt dobrá a spoustě skečí dodala říz ani nemusela promluvit! (22.07.2019)

1. série - 70 %. Objektivně vcelku zajímavá a osobitá zpověď normálního a chybujícího člověka, která mě ale subjektivně dočista minula. 2. série - 90 %. Objektivně i subjektivně neskutečný kvalitativní posun nahoru, zapřičiněný nejen - ale z velké části - postavou Andrew Scotta. - Je vcelku škoda, že se pravděpodobně nedočkáme třetí série, na druhou stranu závěru té druhé lze těžko něco vytknout. (16.07.2021)

Hot Priest Is the New Black. Zvláštní úkaz mezi morálně rozporuplnými postavami, kdy chci hlavní hrdinku zabít úměrně tomu, jak moc si přeji, aby seriál nikdy neskončil. Zkrátka čím víc je Potvora potvorou, tím ji mám radši, čím větší botu udělá, tím víc chci, aby se ze současné šlamastyky vyhrabala a když v pravou chvíli zvážní, to teprve není obrany. Phoebe Waller-Bridge vlétla mezi scenáristické hvězdy současnosti a já jen doufám, že mezi nimi zůstane vždy takhle svá. Občas nenápadná, občas třeskutě vtipná a občas tak inovativní, že se mi chtělo až tleskat. Protože ono nestačí jen bleskurychle prolamovat čtvrtou stěnu, tady se postupem času i prolamuje ono prolamování a to je pak taková hromada diváckého nadšení a těkání od jednoho charakteru ke druhému, že jsem si téměř neuvědomil, že mám za sebou celý seriál během necelého dne. Navíc se na téhle ploše nestihne opakovat a zatímco první sezóna je víc o vtipu, druhá dodává charakterový růst na všech potřebných stranách a do diváckých emocí umí tnout tak živě, až jsem zůstal překvapeně zírat. Jediné, co mi stíhalo běžet hlavou, bylo přání, aby ústřední postavě něco vyšlo. Cokoli. Kdokoli. Moc se mi líbí, že sama Phoebe ví, že z takhle vysoko vyšroubované kvalitativní hory se moc stoupat nedá a zápletku na většině míst ideálně zavřela. Že boj o udržení kvality by tady byl zbytečný a možná i marný. Mám tady tím pádem úkaz, kdy mě zvláštně hřeje fakt, že se nechystají nové díly. Mávám tak se slzou v oku a s úsměvem na tváři zároveň. (23.06.2020)