Zabití posvátného jelena

Môžeme tento príbeh brať ako variáciu antickej tragédie, na ktorú odkazuje názov, osobne ma ale viac zaujali kresťanské odkazy a svojim spôsobom mi Zabitie pripomenulo matku!, čo sa nakoniec odráža aj na nejednoznačnom, či skôr drasticky rozdielnom prijatí oboch filmov. Aj tu máme niekedy do očí bijúcu doslovnosť a na druhej strane zase priestor pre mnohé interpretácie. Odkiaľ sa zjavili Martinove schopnosti? To je otázka, ktorá ma na filme dráždila najviac a každý si ju môže vysvetliť po svojom, respektíve ju nemusí riešiť vôbec a brať ju ako súčasť sveta, v ktorom žijú postavy a do ktorého má akúsi unikátnu možnosť na dve hodiny nahliadnuť. Osobne som vychádzal pri mojom čítaní filmu z úvodných, spievaných dvoch slov celého filmu. (01.12.2017)

„Bez obav, tobě se nic nestane. Ty jen musíš zůstat klidný. Řekl jsem to co nejrychleji. Doufám, že jsem tě nezdržel dlouho.“ Po předchozích 2 filmových zkušenostech s režisérem jsem čekal, že podívaná bude tak nějak „mimo“. Jenže tentokrát mi příliš nesedla. Ale popořadě. Pomalé budování příběhu a poznávání postav mě nijak nenudilo, spíš naopak. A ta Martinova prohlubující se citová „fixovanost“, vzrůstající časové nároky a jeho postupná „proměna“ mě dost bavily (Keohganova postava je správně děsivá a slizká). Jenže pak přišel první stupeň „trestu“ a film jakoby sám sebe začal trumfovat ve své absurditě, zvrhlosti a řekněme „mimóznosti“. Předhánění se sourozenců v „užitečnosti“, otcův dialog ve škole, matčin návrh v posteli…a vše korunuje posezení v obýváku s „ententýky“, to mě přepadl skoro hysterický záchvat smíchu nad tou koňskou dávkou trapnosti (a konec to věru moc nevylepšil). Pouhý průměr. Doufám, že Lanthimos si příště spraví reputaci a přijde s podivností co do kvality srovnatelné se Špičákem a Humrem. (03.02.2018)

Lanthimos ma bez pochýb talent na “podivnosti”. Už grécky “Kynodontas” bol z pohľadu prezentácie výchovy, spracovaný spôsobom, ktorý rozhodne nie je bežnou záležitosťou. A tak divák, ktorému sa pozdával tamten snímok, bude zrejme spokojný aj v tomto prípade. Ide o veľmi “čudnú”, veľmi pomalú, psychologickú drámu, ktorej základy sú položené na myšlienke v podobe satisfakcie utrpenia. Naozaj trvá dlho, kým sa dej rozbehne (ak sa to vôbec dá tak povedať!), mňa osobne film nevtiahol tak akoby mal, a tak hodnotením kopírujem “obľúbeného”. Mystika síce potešila, no na Borgmana tento film nemá ani omylom. (13.12.2017)

Jsem poměrně dost v rozpacích, co s tím. Za prvé já jako nehororka jsem si to pustila s vyděšenýma očima, co mě čeká. To jsem byla asi tak minutu hned po titulkách. A pak nic a nic a nic, pouze lékař, milující manželka, hodné dětičky a Martin, který je navštěvoval. Dalo se celkem brzy vyvodit, co tam hraje za roli a proč, tak jsem se pomalu prokousala k závěrečnému finále, kde se to malinko pohnulo. Myslím, že ten kdo vybral herce do role Martina, si zaslouží pochvalu, protože ten kluk to hrál tak přesvědčivě hnusně, až mně bylo zle. V mých očích byl v tomhle případě tahounem tohoto "hororu". Já to zvládla hravě a bez úhony na duši a to považuji za kámen úrazu. Přece jen jsem čekala něco víc. Působilo to na mě sterilně, nikdo z účastněných mně nepřirostl k srdci a ten horor nahoře bych vyškrtla. A nebo je tu druhá možnost, že já jako laik jsem ty kvality a hloubku filmu nepostřehla. Ono to snad u hororu ani moc nejde, nevím..................... (24.12.2017)

Nádherně a zábavně divný film, který ocení zejména milovníci hodně černého humoru a nevšedních filmů s ujetým dějem. A kdo už měl s Lanthimosem tu čest, tak je to zkrátka další z jeho originálních a nápaditých satirických obrazů lidského společenství, řídícího se absurdními pravidly a legračně-mrazivými kulturními návyky, které ovšem jejich tvůrce nemá potřebu jakkoli vysvětlovat. Bizarní art, v Lanthimosově filmografii zatím (pro mě) doposud nejlepší. (02.11.2017)