Hounds of Love

Hounds of Love pro mě byl neskutečně intenzivní zážitek a užívala jsem si každou zvrácenou vteřinu, kterou tenhle labilní pár dokázal nabídnout. K celému znepokojivému příběhu navíc hrají ty nejlepší retro pecky, které si jen umíte představit. Herecké výkony jsou taktéž na velmi dobré úrovni a přes to, že je stopáž na tento typ filmu maličko delší, udrželo si mě to opravdu až do poslední vteřiny. Je to takový ten typ hororového dramatu, který toho neukáže moc, ale tím víc hraje na divákovy nervy. Já velmi doporučuji. (01.07.2017)

Trochu utahaná, ale překvapivě zdařile natočená uchylárna o páru, který unáší mladé dívky a dělá s nimi věci, které by se standardně s lidmi dělat neměli. U mě film fungoval hlavně díky opravdu povedené audiovizuální stránce (tepající, depresivní hudba, dlouhé záběry a působivé zpomalovačky). Bohužel se tvůrcům z postav nedokázala vyždímat více. Poté by to byla opravdová pecka, na kterou se jen tak nezapomíná. (04.08.2017)

Tak mi ti šílení Australáci zase pořádně pocuchali nervovou soustavu, a to mám rád, hlavně v neděli před spaním, člověk se pak úplně začne těšit do fachy mezi lidi, místo aby byl otrávenej, že musí ráno vstávat... Kašlu na to, že psychologická rovina (obligátní 'chování postav') byla místy poněkud nevěrohodná, protože je to "jen" thriller. A z thrillerového hlediska u mne za jedna... tedy za pět. Mám takovou teorii, že jak to žhavý australský Slunce tamním euroaustralanům smaží od mala mozky v hlavách, tak v kombinaci s geny bývalých vězňů, různých desperátů a divokých Irů se tím v tamních končinách vytváří hodně zajímavá, drsná a násilnická lidská rasa. Film za pár švestek a přitom zatraceně působivý; jo, když se to holt umí... Kromě zajímavé zpomalené kamery chci vyzdvihnout i hudební složku, včetně tří geniálních a skvěle načasovaných songů - nejprve šedesátková láskyplná balada, pak sedmdesátková smutná balada a nakonec diváka totálně domelancholizují božští Joy Division... Krásně smutná hudba a pomalé pouliční záběry na poklidné předměstí, v kontrastu se scénami z vnitřku domu dvou úchylných pošahanců. >90%. (28.05.2017)

Pokud něco Australani umí, tak uchopit citlivé téma, vnést do něj kapku šílenství, natočit to a odpálit divákovi hlavu. Bohužel, ne vždy se zadaří. Vicki (Ashleigh Cummings) neprožívá nejšťastnější dospívání. Její rodiče jsou rozvedení, z čehož Vicki viní svou matku, a od té doby mezi nimi není zrovna ideální vztah. Když ji musí na pár dní navštívit, není divu, že se snaží vymyslet cokoliv, jen aby s ní strávila co nejméně času. Jako jedna z možností se jeví nedaleký klub, do kterého se nakonec rozhodne vydat. Zanedlouho se však přesvědčí, že tohle rozhodnutí nebylo správné. Zmocní se jí psychicky narušený pár, který má své vlastní způsoby vyznávání lásky. Vicki tak musí sebrat veškerou svou sílu, odvahu a hlavně chytrost, pokud chce z tohohle zvráceného zajetí vyváznout živá. Nedoufal jsem v nic extra a dostal jsem nic extra. Ano, psychologicky si to nebere servítky. Zvrácenost páru je prostě nad level, utrpení je taky dostatek a budiž, i ty emoce vykreslily dobře. Kde je chyba? Přišlo mi, že si ten film hraje na něco, co vlastně není a ani nechtěl být. Má to být o násilí nebo o ubrečenosti? Oboje dost dobře nefunguje (čest vyjímkám, Srpski Film) a kde by se mělo přidat, tam se ubírá a naopak. Co ale funguje, tak vztahová rovina únosců mezi sebou a obětí. Typek dostatečně odpornej knírač, buchta dostatečně hnusná kráva, oběť dostatečně ubrečená, ukřičená a zlomená. Finále bylo na můj vkus až moc uřvaný a hopem. Co ale nedostanu z hlavy, tak ukopání psa k smrti. Do psů se kurva nekope, jen do balónu a do lidí. 3* a.k.a 60% (06.11.2017)

Intenzitu prožitku musí Ben Young spíš formálně simulovat, než aby jí skutečně docílil. Potenciálně drásavé drama se mu pod rukama mění v dost prázdný a apatický tvar, z něhož vystupují hlavně herecké výkony a nahulený sound design. Ale po o třídu lepším Snowtownu bych z téhle mordýřské balady nedělal žádnou velkou událost. (07.07.2017)