Sámská krev

Excelentný severský film o neznášanlivosti a rasizme,kde v nádhernej prírode žijú uz 5000 rokov ludia v súzvuku s nou.Samovia,ale čelili v 30tych rokoch opovrhovaním.Náražky na ich maly mozog,smrad a neschopnosť robiť nic iné iba chovať soby,podrobovali ich výskumu atd.Mlade samske dievča sa chce vymaniť z pre ňu určenej budúcnosti a ide za svojim snom študovať a byt učiteľkou.Herecky výkon výborný. (26.01.2017)

V první polovině filmu je dost na tělo přiblížena problematika rasismu a jeho konkrétní podoby u Laponců ve Švédsku. Zároveň je pak, stejně jako na konci filmu, poukázáno na nutnost zpřetrhání vazeb s původními komunitami při touze o začlenění do konformní většinové společnosti. Je ale relativizována správnost tohoto rozhodnutí. Sice vítězí nezávislý duch toužící po rozletu, který se v přírodních komunitách příliš nenosí, nicméně ony komunity si udržují svoji hrdost a hýčkají si své způsoby, přestože jsou většinou všemožně perzekvováni. Druhá polovina filmu, od odklonu a útěku Elle-Marie, však byla na můj vkus dosti vláčná, atmosférou polevující a od rasistické problematiky ustupující. Už to bylo čistě jen o protloukávání se životem. Ale aspoň, že to stále mělo ten severský šmrnc. Dobrý film. (07.03.2018)

Měl jsem mnohé výhrady, zvláště k těm místům, kde se film drží postdardennovského festivalového kánonu. Řešení některých situací mi přišlo moc na první, respektive byl použit první nápad, co byl po ruce. A úvod se závěrem jsou jakoby jiný film, o úroveň jinde. Ale vše nakonec přebije síla poslední scény, ten pocit bezvýchodnosti v závěru života ženy, která dostala, co požadovala, ale zákonitě tím přišla o všechno, které se povedlo emancipovat, což ale neznamená, že mohla kdykoli cokoli ovlivnit, která opustila své místo ve světě, protože si myslela, že je odsouzeno k zániku, ale za celý život se nedokázala ztotožnit s místem novým, zatímco to staré se proměnilo, sice mírně, ale natolik, že při návratu do něj by stejně zůstala cizinkou. (11.01.2018)

Sámská krev je film s hodně zajímavým tématem, průměrně filmařsky zvládnutým 90 minutovým flashbackem a naprosto stupidním dramatickým rámcem. Aneb bába přijede na smuteční oslavu sámských příbuzných, všechny hejtuje, potom se u okna zasní jak to všechno hejtovala i v dětství a najednou jí přepne v makovici, vydrápe se na kopec a z minuty na minutu zcela přehodnotí svůj celoživotní postoj. To je z mého pohledu totální scenáristický bullshit, který předpokládá, že když divák prožije 90 minutový flashback, bude mít pocit, že došlo k vývoji postavy. To nedokážu přijmout a celý film tím pro mě jen ztrácí na smyslu. 5/10 (02.02.2018)

Sameblod je po emoční stránce široce srozumitelná i mezi těmi diváky, kteří mají ke Skandinávii daleko. Předválečný ostrakismus byl všudypřítomný v mnoha podobách. V tomto případě šlo o vyloučení Sámů ze strany švédské kultury. Kromě autentických sámských sester Leny Cecilie Sparrok a Mii Eriky Sparrok je tu k vidění také Hanna Alström (Skleněný pokoj) v morálně složité roli švédské učitelky na sámské venkovské škole. #Edisonline (08.03.2022)