Sámská krev

Sámská krev je film s hodně zajímavým tématem, průměrně filmařsky zvládnutým 90 minutovým flashbackem a naprosto stupidním dramatickým rámcem. Aneb bába přijede na smuteční oslavu sámských příbuzných, všechny hejtuje, potom se u okna zasní jak to všechno hejtovala i v dětství a najednou jí přepne v makovici, vydrápe se na kopec a z minuty na minutu zcela přehodnotí svůj celoživotní postoj. To je z mého pohledu totální scenáristický bullshit, který předpokládá, že když divák prožije 90 minutový flashback, bude mít pocit, že došlo k vývoji postavy. To nedokážu přijmout a celý film tím pro mě jen ztrácí na smyslu. 5/10 (02.02.2018)

Sameblod je po emoční stránce široce srozumitelná i mezi těmi diváky, kteří mají ke Skandinávii daleko. Předválečný ostrakismus byl všudypřítomný v mnoha podobách. V tomto případě šlo o vyloučení Sámů ze strany švédské kultury. Kromě autentických sámských sester Leny Cecilie Sparrok a Mii Eriky Sparrok je tu k vidění také Hanna Alström (Skleněný pokoj) v morálně složité roli švédské učitelky na sámské venkovské škole. #Edisonline (08.03.2022)

Ba i ti šikovní Laponci / se silami jsou na konci / jen jeden z národů neskoná / hrůzy severu slavně překoná! Sámská krev je příběhem, který vrhá zajímavé světlo na cosi, co je směrem k menšinám zbožným přáním řady dobrých Čechů: Výsledky dobrovolné asimilace. Tam, kde hy-, tam, kde hy- / kde hynuli sobi / Čech se přizpůsobil! Hlavní hrdinka Elle Marja, dítě nikoliv přímo z Bullerbynu, je inteligentní mladá žena, která když okusí slasti minoritnosti, rozhodne se stát se Švédkou se vším všudy, podmínkám navzdory. Nastupuje identitní dobrodružství, road movie směrem pryč od okleštěného vzdělávání na bázi vymývání mozků, potupných procedur etnografie, frenologie, tajtrlíkování v kroji (který funguje jako žlutá hvězda) a pachu sobího tuku k vysněnému začlenění se do vznešené kultury utlačovatelů. Režisérka Amanda Kernell podává velmi přesvědčivou, aseptickou, do detailů promyšlenou inscenaci procesu, který se povedl - tak nějak. Obohaceno pro některé šokující zprávou o inteligenci jako schopnosti přizpůsobit se a tom, že zadaří-li se, je to vlastně dost škoda. Jojk! (09.03.2019)

V první polovině filmu je dost na tělo přiblížena problematika rasismu a jeho konkrétní podoby u Laponců ve Švédsku. Zároveň je pak, stejně jako na konci filmu, poukázáno na nutnost zpřetrhání vazeb s původními komunitami při touze o začlenění do konformní většinové společnosti. Je ale relativizována správnost tohoto rozhodnutí. Sice vítězí nezávislý duch toužící po rozletu, který se v přírodních komunitách příliš nenosí, nicméně ony komunity si udržují svoji hrdost a hýčkají si své způsoby, přestože jsou většinou všemožně perzekvováni. Druhá polovina filmu, od odklonu a útěku Elle-Marie, však byla na můj vkus dosti vláčná, atmosférou polevující a od rasistické problematiky ustupující. Už to bylo čistě jen o protloukávání se životem. Ale aspoň, že to stále mělo ten severský šmrnc. Dobrý film. (07.03.2018)

Spokojenost s nutkavým pocitem, že se z tohoto námětu dalo výmáčknout mnohem intenzivnější drama. K pětihvězdičkovému hodnocení mně chybí více emotivnosti a dramatické hloubky. Takto je to pouze řemeslně kvalitní severské drama opřené o výborné herecké výkony, kde mi tradiční skandinávská chladnost komplikuje možnost ztotožnit se s jistě nelehkými pocity a osudy hlavní hrdinky. 70% (02.09.2018)