Riphagen

Postoj Holanďanov k vlastnej minulosti z obdobia 2. svetovej vojny stojí za veľký obdiv. Neutrálny štát, ktorý bol napadnutý Hitlerom a nim aj podrobený, ale je zarážajúca obrovská masa ľudí, ktorí kolaborovali so systémom. A postupne len z oblasti holokaustu sa vyťahujú na svetlo epizódy, ktoré ozrejmujú práve tú najhoršiu „vlasteneckú“ činnosť. Dalo sa to vycítiť z filmov Denník Anny Frankovej (2001), Čierna kniha (2007), Útočisko (1975), Sűskind (2012). Ale najsilnejšie sa kolaborácia prejavuje v Čiernej knihe a teraz v tomto filme. Zarážajúci je fakt, že holandská vláda začala konať proti Riphagenovi až 13 rokov po jeho smrti. V procese ho obvinili, že svojím pričinením spôsobil smrť najmenej 200 ľudí, počas vojny bol agentom spravodajskej služby SS ale aj SD . Aktívne sa podieľal na protižidovskej politike, kde profitoval na ich majetku. Po vojne bol v domácom väzení a v roku 1946 sa mu podarilo utiecť, ale v Španielskom Huesca ho zatkli. Odtiaľ bol prepustený na kauciu a v marci 1948 odletel do Argentíny. Často sa vracal do Európy, kde nakoniec aj v roku 1973 v sanatóriu vo Švajčiarsku zomrel. (16.12.2016)

R.I.P Hagen tu neplatí. Smaž sa Riphagen je priliehavejšie. Škoda, že Holanďania nedokázali z tej svine viac ukázať. Film je taký televízny, suchý, málo emočný. Pritom príležitostí bolo dosť. A človeka aj tak len naserie, že tá spravodlivosť tu na Zemi nikdy nebude. Nepoznať túto postavu a jej osud je naozaj obrovskou výhodou, inak človek pozná celú pointu a záver filmu. Avšak jeho charakterové vlastnosti krásne vystihuje jedna scénka a jej repliky: Bola nám sľúbená ochrana!, hovorí Židovka. // Od Riphagena? To ťažko. On sám nám dal Vašu adresu... (15.07.2023)

Filmů s tématikou WW2 jsem viděl myslím dost a myslel jsem si, že mě už nic nějak extra nepřekvapí. Jeden velký omyl! Tento snímek si rozhodně nenechejte ujít!! Takže: 1. Myslíte si, že to umíte s lidmi, že to umíte hrát na všechny strany a dokážete si za všech okolností zachovat chladnou hlavu a hbité reflexy? 2. Kdy vás naposledy nějaký film k sobě postupně poutal stále větší a větší silou a vysvobozující konec se ne a ne dostavit? 3. A když konec (?) přišel, jen jste zírali? A pak ještě 2 minuty na černou plochu..... (12.01.2021)

Tuze rád bych se dočkal obdobného počinu od české kinematografie. Ví Bůh, že vhodných příběhů by se našlo dost a dost, a leckterý z nich by mohl zmapovat i úspěšnou kariéru takového hajzla v komunistickém Československu. Ale muselo by to jít na kost, ukázat jednou Čechy takové, jací byli a jsou. --- Zajímalo by mě, jaká by byla reakce a zda by v tuzemsku o takovéhle "praní špinavého prádla" byl vůbec zájem... (16.10.2021)

Riphagen je další zpracování již velmi rozlehlého a pestrobarevného mefistofelovského tématu. R. jako vtělený ďábel, který ví přesně jakou kartu je třeba vytáhnout, aby přebila jakoukoli jinou. R. jako člověk, který se vyzná a má po ruce vždy dost argumentů, obranných i útočných. Pozn.: Divil jsem se, že ve svém úspěšném tažení nenarazil na Seyß-Inquarta, od roku 1940 mistodžícího Holandska, bývalého pana Zajíce ze Stonařova. Kdysi jsem o něm složi písničku, která vyšla na ineditní kazetě, začíná: "Tohle je píseň o jednom děsným hazlovi / když slyším jeho jméno, krev mi stoupá do hlavy / rve mi to plíce a drtí meniskus / Seyß-Inquart, Seyß-Inquart, Seyß-Inquart blues" a konči: "A když jeho dnů bylo mnohem víc než dost / tak ho John C. Woods poslal na věčnost / živýho na špagát a mrtvýho na vůz / Seyß-Inquart, Seyß-Inquart, Seyß-Inquart blues". Seyß-Inquart je prostě vyšší třída, leckterý člověk zmůže víc než leckterý ďábel. (20.09.2019)