Vítejte u Hartmannů

Tak si tak s kamarádem Vítáme u Hartmannů a on po několika minutách „Dobrá propagačka!“ Kontruji ve stylu: „Chyba lávky kamaráde….Němci jsou frajeři…..umí si ze sebe udělat srandu….vtipně reagují na současnou situaci u nich…..palec nahoru“. Ubíhají další minuty „Ty v..e, to je šílená manipulace!!!!“ Simon Verhoeven se nám snaží do hlav nacpat, že mít doma uprchlíka je asi tak 12x lepší než vyhrát hlavní ve Sportce a že není na světě většího labadůža, než sdílet sprchu s klukem z Nigerie. Nechápejte mne špatně, co se týče této problematiky, tak zastávám zlatou střední cestu (tj. ani „Pirát“ ani „Ortel“), ale čeho je moc, až se ucho utrhne. Verhoeven si svou stranu vybral zcela jednoznačně a na nás ostatní pomocí své „komedie“ ukazuje prstem, vy jste ti špatní, ti plní předsudků, ti jenž si nezaslouží žít na naší fanfárové planetě. Je mi líto drahý pane, ale takhle to prostě nefunguje. Kdyby jste se vydal cestou, kterou jsem si zpočátku myslel že kráčíte, uměl si udělat legraci i sám ze sebe a nesnažil se vnucovat lidem své společenské postoje, tak by bylo slušně našlápnuto. Takhle jste svět obohatil pouze o jedno propagační video, jako by na zakázku Angely Merkelové. Hádám, že tohle nebude film, který si bude piTomio Okamura s rodinou pouštět na Štědrý den. (04.04.2019)

(UCI Kinowelt, Potsdam, Deutschland, 18.1.2017) Willkommen bei den Hartmanns se svým příběhem dotýká aktuálních témat (nejen) v Německu, z nichž je nejvíce patrná problematika uprchlíků. Vedle toho se zde řeší i stará známá témata jako mezilidské a generační vztahy. Ve výsledku tak jde o příjemně strávené necelé dvě hodiny v kině u filmu, který není až tak úplně prvoplánový, pobaví a ponoukne i k zamyšlení. Solidní komediální kousek z německé produkce, který zaujme zejména díky námětu a hereckému obsazení. (24.01.2017)

Romantické komedie se v Německu točí jako na běžící pásu, bohužel to postihuje témata, která by mohla a měla dostat mnohem větší prostor i péči. Nechce se mi věřit, že Němci po výborných filmech Strach jíst duše (1974) nebo Wiel ich schöner bin (2012) či Střepy v parku (2013) vypustí do světa tuhle s... slabotu. Nenabízí žádný vnitřní rozpor, neukazuje nic nového a bohužel ani nepobaví. Není divu, když se velkého tématu chopí režisér a scénárista televizní zábavy. Témat je příliš mnoho (vyrovnání se se samotou, stářím, odchod do důchodu, krize středního věku, rozvod, práce v zahraničí, workoholismus, single, uprchlíci ...) ale žádné z nich není zpracováno do hloubky. Vznikl příběh se šťastným koncem, kterému nevěří ani samotní tvůrci. Obsazení oblíbených herců ještě není záruka kvalitního filmu. Věřím, že si v Německu (i jinde) našel své diváky, ale do půlroku si nikdo nevzpomene, o čem to vlastně bylo. Je to jako těšit se na vydatný šťavnatý hlavní chod a místo toho dostat slabou vlažnou polívečku nastavenou dochucovadly. Nemám nic proti polívkám, ale já dávám přednost té šťavnaté flákotě. (09.08.2018)

Vím, že v Německu tanhle film bodoval s návštěvností, ale takhle prvoplánovej film jsem snad ještě neviděl. Místama jsem si připadal jak žáček co potřebuje Simon Verhoevena aby mu ukázal jak jsme plný předsudků. Komedie na téma uprchlíci vs místní budu od příště výhradně hledat ve Francii a pokud si budu chtít doplnit pohled na postavení migrantů ve společnosti hrábnu po jednom z mnoha dokumentů, který se válej všude po netu. Takhle nasranej jsem už dlouho nebyl. Jde mně o to, že extremně nesouhlasím s podobným tvůrčím přístupem vůči divákům. Poukazovat na předsudky, tím že mám předsudky ke svým divákům a ještě jim to protlačit v obalu "komedie/vztahy" to je na mnohonásobný odpad. (21.04.2018)

Jediným cílem tohoto filmu nejspíš bylo zpracovat diváka - pokud možno zábavnou (spíš "zábavnou") formou a přesvědčit ho, že zrůdná vítačská politika Angely Merkelové je správná, neřkuli nutná. Neslibovala jsem si od filmu příliš mnoho zábavy, protože mi německý humor nesedí, ale tohle bylo moc! Jedním slovem: UBOHÉ!!! Upozorňuji na výstižný komentář Enšpíglův. (26.06.2018)