Vítejte u Hartmannů

(UCI Kinowelt, Potsdam, Deutschland, 18.1.2017) Willkommen bei den Hartmanns se svým příběhem dotýká aktuálních témat (nejen) v Německu, z nichž je nejvíce patrná problematika uprchlíků. Vedle toho se zde řeší i stará známá témata jako mezilidské a generační vztahy. Ve výsledku tak jde o příjemně strávené necelé dvě hodiny v kině u filmu, který není až tak úplně prvoplánový, pobaví a ponoukne i k zamyšlení. Solidní komediální kousek z německé produkce, který zaujme zejména díky námětu a hereckému obsazení. (24.01.2017)

Příjemná pohodová německá komedie s aktuálním tématem uprchlíků,kde potěší ve vedlejší roli Elyas M´Barek z Fakjů Pane Učiteli, Humorem mě to sice až tak nezasáhlo, spíše jsem se pousmíval než umíral smíchy. ale film si drží velmi příjemné tempo, hrají zde sympatické postavy jejichž osud Vás zajímá, místy se filmu daří diváka i dojmout a řeší se zde tradiční rodinné trable, které snad nikdy neomrzí. Fajn zábava pro celou rodinu. 75% (15.02.2018)

Německá komedie natočená na základě   aktuální imigrantské problematiky a soužití   jedné německé rodiny z horních deseti tisíc.   Nudící se panička ve vleku své bláznivé   kamarádky Heike se rozhodne poskytnou ubytování   jednomu uprchlíkovi. Tvrdohlavá babička si své   prosadí i přes nesouhlas svého manžela   Richarda a syna Philipa. Následuje řada   nedorozumění, hádek v rodině, údajně   humorných situací, při kterých jsem se   nebavil. Nesedl mi námět ani styl německých   televizních filmů. Senta Berger v hlavní roli   to nezachránila a nejlepší byl Heiner   Lauterbach jako její domýšlivý manžel dr.   Hartmann. (09.05.2022)

Jediným cílem tohoto filmu nejspíš bylo zpracovat diváka - pokud možno zábavnou (spíš "zábavnou") formou a přesvědčit ho, že zrůdná vítačská politika Angely Merkelové je správná, neřkuli nutná. Neslibovala jsem si od filmu příliš mnoho zábavy, protože mi německý humor nesedí, ale tohle bylo moc! Jedním slovem: UBOHÉ!!! Upozorňuji na výstižný komentář Enšpíglův. (26.06.2018)

Romantické komedie se v Německu točí jako na běžící pásu, bohužel to postihuje témata, která by mohla a měla dostat mnohem větší prostor i péči. Nechce se mi věřit, že Němci po výborných filmech Strach jíst duše (1974) nebo Wiel ich schöner bin (2012) či Střepy v parku (2013) vypustí do světa tuhle s... slabotu. Nenabízí žádný vnitřní rozpor, neukazuje nic nového a bohužel ani nepobaví. Není divu, když se velkého tématu chopí režisér a scénárista televizní zábavy. Témat je příliš mnoho (vyrovnání se se samotou, stářím, odchod do důchodu, krize středního věku, rozvod, práce v zahraničí, workoholismus, single, uprchlíci ...) ale žádné z nich není zpracováno do hloubky. Vznikl příběh se šťastným koncem, kterému nevěří ani samotní tvůrci. Obsazení oblíbených herců ještě není záruka kvalitního filmu. Věřím, že si v Německu (i jinde) našel své diváky, ale do půlroku si nikdo nevzpomene, o čem to vlastně bylo. Je to jako těšit se na vydatný šťavnatý hlavní chod a místo toho dostat slabou vlažnou polívečku nastavenou dochucovadly. Nemám nic proti polívkám, ale já dávám přednost té šťavnaté flákotě. (09.08.2018)