Egon Schiele

Schématický ako sviňa. Bez pridanej hodnoty, bez výraznejšej dramatizácie. Potenciál pekných obrazov a jázd je narušený zbytočne popisnými detailami a strihom, ktorý narúša atmosférickosť a umeleckosť diela. Čo na tom, že herci sú fajn. Prečo by nás mal zaujímať životopis o maliarovi, ktorého osud je tak podobný tisíckam iných životopisov? Najhoršie na filme považujem fakt, že je tam toľko nahoty, až sa táto explicitnosť stáva nudnou a nezaujímavou. Prostredie/kostýmy a iné formálne zložky sú v pohode. Ale po filme zostal neuspokojivý pocit. Hlavný hrdina je totiž značne otravný vo svojich umeleckých kreáciach. (15.03.2017)

Film trpí existenční krizí. Je to dokument? Ne? Životopis? Taky ne. Scény se často mění, což diváka mate. (Uběhl mezi scénami den, týden nebo pouhá chvíle?) Egon Shiele je v umění dosti kontroverzní osobnost, což by se dalo dobře vyobrazit ve filmu. Tady ale ne. Krom otravného množství nahých scén se dočkáte zmateného děje, nekonzistentních napojení děje a ne zrovna výrazných hereckých vystoupení. Pro fandu Shieleho asi fajn, pro běžného diváka naprostá ztráta času. (31.10.2018)

Papír a tužky - muž žijící z tužek a papíru, ale musí to být ty správné tužky a správný papír. Pěkný živitopisný film, plný tajů a významů, o novém umění, novém Rembrandtovi. Živé obrazy jsou mrtvé, Schieleho mrtvé obrazy stále živé. Schiele nejen jako (vý)tvarník, ale také jako (ví)tvarník - nejen vytvářet tvary, ale také vědět proč. Eros a Thanatos, dva základní hybatelé lidskými osudy. Der Tod, zastupující muže, und das Mädchen. Sigmund-Freud-Stadt (jiné označení Vídně) plný válečných mrzáků a španělské chřipky, ale také nových nadějí. Pozn. 1: V současné době se mnozí filosofové, např. Badiou nebo Žižek, snaží vybudovat vzdušný most mezi Městem Sigmunda Freuda a Městem Karla Marxe. Pozn. 2: V CinemArt CZ se píše, "Egon Schiele byl jedním z nejprovokativnějších umělců...", tedy provokoval svými obrazy, kresbami a akvarely, ale koho měl tím provokovat, proč a k čemu? Pozn. 3: Podobný nesmysl je přiřazovat Schieleho k nějakému uměleckému směru, především k expresionismu. Neměl s nimi nic společného osobně ani umělecky (zdroje ani cíle). (23.03.2017)

Film bych ohodnotil za plný počet hvězd, kdyby byl sestříhaný víc chronologicky a neskákal každou chvíli do jiného časového období, takže nebylo vždy snadné se rychle zorientovat. Jinak filmařsky solidní řemeslný počin, oceňuji také, že Schiele byl představen nepřikrášleně, tj. jako složitá víceméně sebestředná osobnost, která kromě sebe sama skoro nic nerespektuje a nebere téměř žádné ohledy dokonce ani na ty úplně nejbližší. Ale to už tak u velkých umělců bývá. Snímek si zároveň zachovává i přes řadu dramatických až tragických okamžiků jakýsi chladný odstup od hlavních postav, což bylo možná způsobeno právě tím poněkud chaotickým rozkouskováním různých dějů. Jako divák jsem proto se Schielem ani s dalšími postavami jejich osudy příliš vnitřně neprožíval. Považuji ale za přínosné, že jsem se mohl s životem a charakterem malíře blíže seznámit, aniž by mě film nudil. (30.08.2020)

Téma Schieleho není v kinematografii nějak nasycené, takže nový životopis velmi vítám. Pro příznivce té magické éry vídeňského kumštu a českokrumlovské kapitoly jest to radostná událost. Srozumitelný, emotivní, inspirativní. A nádherně pomrkávající na prolínání Schieleho s Klimtem. Nyní se mohu spokojeně vrátit ke staršímu filmu Herberta Veselyho Exzesse, už se na něj těším, neb jsem si dodala touto freskou odvahy. (30.08.2017)