Egon Schiele

Skolila ho a aj jeho rodinu španielska chrípka, odišiel priskoro, talent mal obrovský a mal aj dve veľmi silné vlastnosti umelcov: chlipnosť a syfilis. Film má veľmi dlhé pasáže, kde sa nedeje nič. Len hrá klavírna hudba alebo nehrá nič. Hoci ten klavír bol pekný. Na rozdiel od herečiek, kvázi "modeliek". (01.04.2022)

Životopisné filmy mám docela ráda, ale Egon Schiele: Tod und Mädchen nepatří zrovna k těm nejpovedenějším. I přesto, že Egon Schiele proslul malováním odvážných aktů, nemuselo být ve snímku tolik nahoty, která je navíc místy naprosto bezúčelná. Herecké výkony všech zúčastněných jsou víceméně standardní. Vlastně nemohu nic extra vypíchnout, ovšem koukat se na to dá. (55%) (19.07.2020)

Ačkoli mě životopisné filmy nudí a vyhýbám se jim, tento jsem nakonec zatoužil vidět, dílem kvůli svému zájmu o Schieleho jako takového, a dílem kvůli mé intuitivní předtuše, že by tento film mohl být vcelku dobrý. To se mi sice ne úplně potvrdilo, ale určitě nemohu napsat, že bych film sledoval s nezájmem - myslím, že už minimálně díky hereckému představiteli titulní role mě bavilo na to koukat (a to nejenom proto, že Noah Saavedra je zde Schielemu skutečně velmi podobný). Celkově mi však bohužel přišlo, že na to, jak je ten film dlouhý, se toho v něm stane pohříchu málo, děj není příliš dramatický a dosti vlažným tempem spěje ke svému předem známému závěru - mimochodem tento film mě - tak jako mnoho jiných životopisných snímků již dříve - přiměl k myšlence, zda byl Schieleho život skutečně tak zajímavý, aby bylo nutné jej zfilmovat - jako by prostě nestačilo, aby za autora mluvilo jen jeho dílo. Za mě tedy nakonec spíše zklamání. (07.06.2018)

Papír a tužky - muž žijící z tužek a papíru, ale musí to být ty správné tužky a správný papír. Pěkný živitopisný film, plný tajů a významů, o novém umění, novém Rembrandtovi. Živé obrazy jsou mrtvé, Schieleho mrtvé obrazy stále živé. Schiele nejen jako (vý)tvarník, ale také jako (ví)tvarník - nejen vytvářet tvary, ale také vědět proč. Eros a Thanatos, dva základní hybatelé lidskými osudy. Der Tod, zastupující muže, und das Mädchen. Sigmund-Freud-Stadt (jiné označení Vídně) plný válečných mrzáků a španělské chřipky, ale také nových nadějí. Pozn. 1: V současné době se mnozí filosofové, např. Badiou nebo Žižek, snaží vybudovat vzdušný most mezi Městem Sigmunda Freuda a Městem Karla Marxe. Pozn. 2: V CinemArt CZ se píše, "Egon Schiele byl jedním z nejprovokativnějších umělců...", tedy provokoval svými obrazy, kresbami a akvarely, ale koho měl tím provokovat, proč a k čemu? Pozn. 3: Podobný nesmysl je přiřazovat Schieleho k nějakému uměleckému směru, především k expresionismu. Neměl s nimi nic společného osobně ani umělecky (zdroje ani cíle). (23.03.2017)

Film trpí existenční krizí. Je to dokument? Ne? Životopis? Taky ne. Scény se často mění, což diváka mate. (Uběhl mezi scénami den, týden nebo pouhá chvíle?) Egon Shiele je v umění dosti kontroverzní osobnost, což by se dalo dobře vyobrazit ve filmu. Tady ale ne. Krom otravného množství nahých scén se dočkáte zmateného děje, nekonzistentních napojení děje a ne zrovna výrazných hereckých vystoupení. Pro fandu Shieleho asi fajn, pro běžného diváka naprostá ztráta času. (31.10.2018)