Černobílá spravedlnost

O tom, že je Kathryn Bigelow výtečná režisérka, která v ryze mužských tématech nemá prakticky konkurenci, se ví. Tentokrát se (a vůbec se toho nebojí) pohybuje v Detroitu léta páně 1967, ve kterém vypukly rasové nepokoje, při nichž bylo 43 lidí zabito a bezmála pět stovek zraněno. Věnuje se konkrétnímu incidentu v jednom obyčejném motelu, ve kterém se hodně křičelo, hodně bilo, hodně ponižovalo. A nakonec i zabíjelo. Bigelow umí intenzivní scény, řemeslně jsou vymazlené, výtečně pracuje s napětím, herci pod jejím vedením válí. Jenže jejích předchozích 30 minut po půlnoci bylo hodně chladných a naprosto akademických. Teď si u mě spravila reputaci, funguje jako velmi solidní pozorovatelka a třeba Willa Poultera představuje coby velmi zajímavého herce. Kazem je přepálená stopáž, finále u soudu bychom asi ani nepotřebovali, protože jasně ukazuje, že si tvůrkyně vybírá témata odpovídající aktuální společenské náladě a trošku pokrytecky připomíná, jak bylo v oněch dobách (a nejen tehdy) pro jednu rasu zle. (25.12.2017)

U filmů Kathryn Bigelow většinou silně oceňuji autentické kvazidokumentární ztvárnění, ale zároveň mám problém s dramatickou odtažitostí a ne úplně vydařenou snahou o maximální dějovou komplexnost. Detroit je jejím prvním dílem, v němž takřka po celou dobu stoprocentně funguje obojí - navození obrazového naturalismu a autentické atmosféry proběhne během několika vteřin a do konce už nepoleví a v prvních 90 minutách sledujeme precizně vygradovanou story přecházející od zastřešujícího rasového konfliktu ke konfliktu mezi skupinou více či méně vyprofilovaných postav. Herci jsou výborní a je možná škoda, že o některých aktérech se toho navzdory dlouhé stopáži dozvíme tak málo a jiní představují uměle vymodelované typy za účelem klasického zdramatizování skutečného příběhu. Posledních 45 minut sice značně ubírá plyn a film díky zmírnění radikálního střihu a roztřesené kamery uvolňuje diváka z emocionální klece, ale jako celek se jedná o vyprávění bez větších chyb a zaváhání, které píše důstojný a naléhavý epitaf obětí vzešlých z dané události. I ohraná rasistická písnička má pořád svou sílu, když se dočká takhle kreativního dirigenta. 80% (24.12.2017)

Velmi příjemné překvapení. Čekal jsem jen nějakou táhlou míchanici různorodých pohledů na městské revolty, ale film chce očividně hlavně gradovat ke své nejdůležitější a nejdelší sekvenci někde uprostřed, ze které se člověku stáhnou obě půlky, přičemž se ani nemůže rozhodnout, jestli má otevřenou držku napětím, možné ještě okořeněné šokem, nebo zhnusením. Teprve až na konci filmu jsem se dozvěděl, že to točila Kathryn Bigelow, takže pak jsem se už vůbec nedivil, že to bylo tak dobrý. Ona pro to má prostě skvělej cit. Výborná práce s kamerou, autentické podání, plus je to holt talent na napětí. Člověku se až zvedne žaludek z toho, že ještě před padesáti lety se někteří poldové k černochům takhle chovali. (Holt asi mokrý sen většiny voličů SPD.) Škoda té zbytečně táhlé první třetiny. Jinak ale dost dobrá podívaná. Průměrné 4* (01.07.2018)

Kathryn Bigelow je moje režisérská hvězda, ale když vidím volbu témat na filmové zpracování mám trošku dojem v souvislosti s Oscarem, že milá dáma umí hodně chytře vnímat nálady v americké společnosti a te akedemické především. To ovšem vůbec neznamená, že nam Katy servíruje filmařskou břečku, naopak, její režie je absolutně jistá, umí parádně "vytvořit" diváckou scénu a vytěžit jí na maximum, to samé platí i o hereckých výkonech je vidět, že pánové se pod ní pravidelně vypínají ke svému hereckému maximu. Nevím jaká byla realita a co a jak se odehrávalo v tom motelu ve skutečnosti v každým případě soudím čistě filmový příběh a ten tedy brknul dost silně. Ještě mám ohromnou radost z Will Poultera, protože tenhle kluk má nášláplo na velkou hereckou kariéru, má talent od boha. Jediný co bych Katy trošku vyčetl, že nevěděla kdy filmu dát záverečnou tečku. (27.12.2017)

Výborne zvolený a zrealizovaný špinavší vizuál, presná dobovosť, výborní herci (Will Poulter bude hviezda, Boyega prekvapil), fungujúce napätie/emócie (pasáž v moteli je pomerne strhujúca) a IMHO aj rozumne zvolený rámec (vidíme predohru k udalostiam v moteli, aj dohru). Čisto ako film zrealizované v zásade bezchybne, alebo skoro bezchybne. Jedinou potenciálnou vadou na kráse tak môže byť fakt, že vychádzať sa má zo skutočných udalostí. Bez podvedomého "toto sa naozaj stalo" by pôsobivosť nebola asi ani polovičná a Bigelow si sama napílila konár pod zadkom, keď záverečný titulok divákovi po takmer dvojapolhodinovom citovom žmýkaní povie, že niektoré veci boli zdramatizované. Napriek tomu, že umeleckú licenciu chápem a nie som proti, pri látkach ktoré chcú divákovi zasadiť ranu na solar plexus tým, že sa tvária ako krutá výpoveď o neprávostiach nášho sveta, je podľa mňa dôraz na historickú presnosť nielen vhodný, ale dokonca nevyhnutný. Inak totiž môžeme veľmi ľahko skĺznuť k propagande a prekrucovaniu faktov na dosiahnutie silnejšej emocionálnej odozvy. Z toho čo som si o incidente načítal (na to o aký extrém sa jedná je toho relatívne málo) sa ona umelecká licencia použila presne na to čo píšem - dosiahnutie silnejšej emocionálnej odozvy. Nie nejako tragicky a film je vo veľa veciach presný a snaží sa byť v rámci možností objektívny, ale fabuluje sa bohužiaľ aj v úmrtiach obetí, resp. Bigelow sa tendenčne prikláňa k jednej z možných alternatív udalostí. Neexistuje evidentne presná verzia toho ako k úmrtiam došlo a to čo je prezentované vo filme je jedna z možných alternatív - logická a reálne možná, ale pochopiteľne drastickejšia a vrhajúca zúčastnených policajtov do horšieho svetla. Tým nechcem povedať, že tu nedošlo k (mierne povedané) nezvládnutiu situácie, zneužitiu pozície sily, šikane, demonštrácii rasizmu a pod. Ale pomeneného je toho pomerne dosť. Holt, prísna snaha o objektivitu vypáli menej pôsobivo než dramatizácia a bez priklonenia sa k jednej verzii by film ani nebol možný. Nemám každopádne pocit, že by ona umelecká licencia bola natoľko divoká a natoľko pritiahnutá za vlasy, aby z filmu robila len demagogický, hysterický, liberálny žblebt. Detroit je evidentný uchádzač o filmové ceny, Bigelow má smolu, že film išiel do kina z pomerne nepochopiteľných dôvodov v lete (koniec roka by bol vhodnejší) a zároveň že v posledných mesiacoch sa ručička pozornosti ľudu/médií posunula smerom od rasového napätia k sexuálnemu zneužívaniu žien. Ísť Detroit do kina koncom minulého roka, viem si predstaviť, že by zozbieral nejednu cenu. Budúci rok to vidím na úplné ostrúhanie a pozornosť bude venovaná zrejme čomukoľvek s feministickým odkazom. (11.12.2017)