Černobílá spravedlnost

Byl jsem dost na vážkách, jestli do Detroitu vůbec jít, protože jsem se celkem logicky obával další rasové agitky, ale Bigelow mě mile překvapila. Jasně, jsou tady zlí běloští policisté a černošské oběti, ale v tomto případě to ani jinak nejde a nutno dodat, že se tu díky pozadí incidentu nedá mluvit výhradně o černobílém podání. Většinu stopáže vlastně zabírá výslech v motelu Algiers, během kterého si detroitská policie, často za tichého přihlížení Národní gardy a státních policistů, vůbec nebrala servítky. A zároveň se jedná o jedno velké sólo pro Willa Poultera, který tady ztvárnil úžasně hnusného bastarda a zároveň si střihl svojí zatím životní roli. Navíc mu sekundovali další výborní herci na čels Mackiem a Boyegou, který mě mile překvapil, protože ve Star Wars mi byl silně protivný. Ještě bych ocenil, že i když se jedná o víceméně přesnou rekonstrukci a minipříběhy jednotlivých postav tu vlastně nemají téměř žáddný prostor, podařilo se tvůrcům všem zúčastněný vtisknout nějaký charakter, což je jeden z faktorů, díky kterému je Detroit téměř dokonalým filmem. 90% (11.12.2017)

Tak nám úlisná Katka po čtyřech letech opět vylezla z pokrytecké žumpy politické korektnosti, začenichala tendence oskarové vlny a patrně zatoužila příští rok vytrhnout z rukou negromilitantní obrkrávy Džády Pičr Kovářové tentokrát počítám už nikoliv rasisticky zlatou, nýbrž tmavě ebenovou sošku nahatého prdeláče. Uplácala proto z hoven skutečně skutečné události bezprecedentního xenofobního vraždění a ponižování ubohých negroameričanů, o kterých sice nikdo nikdy nevypověděl, jak se přesně udály, nicméně Katka naprosto korektně fabulovala směrem k ceně akademie, která se má v únoru 2018 přejmenovat na Kunta Kinte. Fabulovala samozřejmě naprosto pravdivě, ani trochu tendenčně a naprosto v souladu s tím, jaxe to všechno jistojistě doopravdy stalo. Tedy tak, že pseudokástingově i herecky naprosto perfektní, zkurvený bílý policejní rasista, skoro odpornější a slizštější než Věčný žid, vraždí a psychicky týrá skupinku ultrasympatických, přátelských, usměvavých a mírumilovně blúsujících černoušku, zářivé to budoucnosti Detroitu. Každý, kdo se tam v posledních patnácti letech prošel z Dearbornu do Cantonu, přežil bez újmy, možná bez peněženky i mobilu, ale přežil, může dozajista potvrdit, jak moc by bylo přínosné a poučné natočit také dvojku tohoto sluníčkářsky manipulativního, nudného a neúměrně dlouhého svinstva, snad horšího než žabožroutské imigrační agitky, s názvem třeba Deathroit II: Návrat do Deathroitu. Poté, co otrokář spálil ten fuj fuj segregační a rasistický bič, zatočil s xenofoby a Toyota sežrala americký automobilový průmysl, odešla z města většina bílého obyvatelstva, protože, jak je to naprosto precizně a korektně prezentováno, se prostě bálo, aby jim tolik perspektivní kakaová většina nesebrala všechnu práci, a rozhodně ne proto, že nikdo nechtěl mít dvojdomek s chaloupkou strýčka Toma, decentního, spořádaného, přizpůsobivého, vzdělaného, kulturního a kultivovaného to souseda. A tak je od poloviny devadesátých let z dvoumilionového pilíře amerického průmyslu mičigenský Chánov s počtem vražd a loupežných přepadení na úrovní Haiti, Belize či Hondurasu a osmdesáti tisíci vyrabovanými budovami k demolici, odkud rasistické plevy odtáhly a zůstalo 600 000 nadmíru perspektivních, mírumilovných a pracovitých čokoamerických zrn, hrstka taky zfetovaných bílých socek a Eminem. Ale hlavně, když občas nějaké čtyřpéčko, tedy prospěchářsky politikařící pokrytecká piča z árijského Beverky Hills demagogicky a manipulativně připomene, jak bývalo v rasistických dobách zle! Počítám, že scénář Pohádky o Rodnym Kingovi už se peče. (17.12.2017)

Výborne zvolený a zrealizovaný špinavší vizuál, presná dobovosť, výborní herci (Will Poulter bude hviezda, Boyega prekvapil), fungujúce napätie/emócie (pasáž v moteli je pomerne strhujúca) a IMHO aj rozumne zvolený rámec (vidíme predohru k udalostiam v moteli, aj dohru). Čisto ako film zrealizované v zásade bezchybne, alebo skoro bezchybne. Jedinou potenciálnou vadou na kráse tak môže byť fakt, že vychádzať sa má zo skutočných udalostí. Bez podvedomého "toto sa naozaj stalo" by pôsobivosť nebola asi ani polovičná a Bigelow si sama napílila konár pod zadkom, keď záverečný titulok divákovi po takmer dvojapolhodinovom citovom žmýkaní povie, že niektoré veci boli zdramatizované. Napriek tomu, že umeleckú licenciu chápem a nie som proti, pri látkach ktoré chcú divákovi zasadiť ranu na solar plexus tým, že sa tvária ako krutá výpoveď o neprávostiach nášho sveta, je podľa mňa dôraz na historickú presnosť nielen vhodný, ale dokonca nevyhnutný. Inak totiž môžeme veľmi ľahko skĺznuť k propagande a prekrucovaniu faktov na dosiahnutie silnejšej emocionálnej odozvy. Z toho čo som si o incidente načítal (na to o aký extrém sa jedná je toho relatívne málo) sa ona umelecká licencia použila presne na to čo píšem - dosiahnutie silnejšej emocionálnej odozvy. Nie nejako tragicky a film je vo veľa veciach presný a snaží sa byť v rámci možností objektívny, ale fabuluje sa bohužiaľ aj v úmrtiach obetí, resp. Bigelow sa tendenčne prikláňa k jednej z možných alternatív udalostí. Neexistuje evidentne presná verzia toho ako k úmrtiam došlo a to čo je prezentované vo filme je jedna z možných alternatív - logická a reálne možná, ale pochopiteľne drastickejšia a vrhajúca zúčastnených policajtov do horšieho svetla. Tým nechcem povedať, že tu nedošlo k (mierne povedané) nezvládnutiu situácie, zneužitiu pozície sily, šikane, demonštrácii rasizmu a pod. Ale pomeneného je toho pomerne dosť. Holt, prísna snaha o objektivitu vypáli menej pôsobivo než dramatizácia a bez priklonenia sa k jednej verzii by film ani nebol možný. Nemám každopádne pocit, že by ona umelecká licencia bola natoľko divoká a natoľko pritiahnutá za vlasy, aby z filmu robila len demagogický, hysterický, liberálny žblebt. Detroit je evidentný uchádzač o filmové ceny, Bigelow má smolu, že film išiel do kina z pomerne nepochopiteľných dôvodov v lete (koniec roka by bol vhodnejší) a zároveň že v posledných mesiacoch sa ručička pozornosti ľudu/médií posunula smerom od rasového napätia k sexuálnemu zneužívaniu žien. Ísť Detroit do kina koncom minulého roka, viem si predstaviť, že by zozbieral nejednu cenu. Budúci rok to vidím na úplné ostrúhanie a pozornosť bude venovaná zrejme čomukoľvek s feministickým odkazom. (11.12.2017)

Prve dve tretiny filmu boli pre mna rovnako nudne ako Hurt Locker, kvôli strasne chladnemu pristupu k postavam a nezucastnenemu dokumentarnemu stylu akym je film natoceny. Od sceny: mal si ho zabit len akoze a nie naozaj, to zacala byt neskutocna sranda na ucet tvorcov, ktora vyvrcholila v sudnom procese s ocakavanym verdiktom. Tento film podla mna ani tak nie je o rasizme, ale hlavne o hluposti. Na jednej strane je banda hlupych deti z jednej skupiny, ktore sa rozhodnu provokovat druhu napriek tomu, ze sa to odohrava v casoch ked su obidve skupiny na noze a ta druha je pri moci a plne ozbrojena. Na druhej strane je banda idiotov, ktora ma momentalne moc a zbrane, takze si myslia, ze môzu vsetko. Co ukazuje, ze aj ked je nejaka skupina pri moci, tak by predstalen mala aspon trochu selektovat komu zo svojich da absolutnu moc, pretoze sa to môze vsetkym vypomstit. No a ked sa dve taketo skupinky idiotov a debilov vo vyhrotenych casoch stretnu, tak to skonci tak ako v tomto filme. Bohuzial Kathryn Bigelow to nepodala tak, ze by som mal chut sa nad tym zamysliet a nejak poucit, ale po dlhych minutach nudy som sa zacal nakoniec smiat. Napriklad ten zaverecny proces vo mne nevyvolal pocity bezradnosti nad tym, ze spravedlonst nezvitazi, ale skôr to pôsobilo ako prvoplanova fraska z nejakeho Hallmarkovskeho filmu. Za to, ze som sa nad blbostou niektorych postav bavil davam aspon jednu hviezdicku. 2/10. (22.09.2018)

Zajímavé, že jakkoliv je Detroit samozřejmě sympatizující s utlačovanými černochy, děj je stejně dostředivý vůči bílé postavě Willa Poultera (který předvádí úžasný výkon - za deset let to bude pravidelný účastník boje o Oscary, to vám říkám) a z obětí během samotné akce inklinuje k oběma bílím holkám - přes veškerou snahu jde zkrátka pořád o film, v jehož přirozeném středu jsou bílí. Je trochu legrační, že v titulcích je před Poulterem uvedený Boyega, který má zlomek času v obraze a je jen pasivní pozorovatel - ostatně jako všechny černé postavy. Detroit je tak pro mě především ukázkou toho, jak těžké je oprostit se od tradičního hollywoodského nastavení, i když prakticky všichni ve štábu (mimochodem režie, scénář, kamera, střih, producenti - všechny velké profese výhradně běloši) právě o to usilují. To ale není plus ani mínus filmu, to je prostě fakt, který stojí za debatu nad rámec povedenosti filmu. Plus je jeho intenzita ústředního incidentu a herecké výkony, mínus nepřesvědčivě konstruovaný realismus, kdy jsou televizní postupy imitovány filmovými kamerami, což tvoří určité uncanny valley. A taky děj mimo onen incident, který je jen nudnou a stereotypní expozicí plnou (jistě dobře míněných) zkratek, které hraničí s rasovými klišé. Závěr u soudu je zcela zbytečný a srážející zážitek. 3 a 1/2 - a protože jsem zatím u Bigelow nikdy nezaokrouhlil nahoru, udělám to třeba teď. I když už ji maličko začínám podezřívat z vyčůranosti, protože její volba "kontroverzních" témat přesně odpovídajících aktuální společenské náladě začíná být podezřelá, takže si nejsem úplně jistý, že dělám správně. (17.12.2017)