Černobílá spravedlnost

O tom, že je Kathryn Bigelow výtečná režisérka, která v ryze mužských tématech nemá prakticky konkurenci, se ví. Tentokrát se (a vůbec se toho nebojí) pohybuje v Detroitu léta páně 1967, ve kterém vypukly rasové nepokoje, při nichž bylo 43 lidí zabito a bezmála pět stovek zraněno. Věnuje se konkrétnímu incidentu v jednom obyčejném motelu, ve kterém se hodně křičelo, hodně bilo, hodně ponižovalo. A nakonec i zabíjelo. Bigelow umí intenzivní scény, řemeslně jsou vymazlené, výtečně pracuje s napětím, herci pod jejím vedením válí. Jenže jejích předchozích 30 minut po půlnoci bylo hodně chladných a naprosto akademických. Teď si u mě spravila reputaci, funguje jako velmi solidní pozorovatelka a třeba Willa Poultera představuje coby velmi zajímavého herce. Kazem je přepálená stopáž, finále u soudu bychom asi ani nepotřebovali, protože jasně ukazuje, že si tvůrkyně vybírá témata odpovídající aktuální společenské náladě a trošku pokrytecky připomíná, jak bylo v oněch dobách (a nejen tehdy) pro jednu rasu zle. (25.12.2017)

Film jako takovej je natočenej kvalitně a některé scény jsou velice pěkně a intenzivně natočeny. Problém ale vidim v zaujatosti. Sice se na konci filmu píše, že fakta nebyla jasně průkazně stanovena, film hraje ale trošku na jinou notu. Hlavně je to v dovětku na konci filmu a pokud bych si zrovna vyšel do kina do americkýho města třetího světa, možna bych už z něj ani živej nevylez. Přestože je Kathryn dobrá režisérka, její témata jsou jasně a promyšlená agitace na současné situace a co je prostě in, zapůsobí i na porotu filmových cen. Tím chci říct, že nominace tam bezpochyby padnou. Boyega, kterej sice za celej film řekl tak tři věty a hlavě jen divně vejral, bude určitě jeden z nich, protože jinak by si afroameričtí 'celebrity' stěžovali, že svět je zlej a nespravedlivej. Tomu 'zlýmu rasistickými bělaskovi' to přece nikdo přát nemůže. Škoda toho zdlouhavýho konce, jinak bych dal i tu čtvrtou. P.S. Žádnou zbraní, ani hračkou bych na poldu nestřílel. (07.01.2018)

Princíp filmu je postavený na jednoduchej poučke: akcia vyvoláva reakciu. Človek čiernej pleti spravil niečo, aby bol zato následne “neprimerane” potrestaný. Taktiež sa objaví myšlienka princípu: všade sú a pracujú dobrí aj zlí ľudia. Vďaka tejto schéme, je snímok pomerne silnou, emocionálnou záležitosťou, pričom najmä vďaka hereckému výkonu Will-a Poultera, je “Detroit” filmom, ktorý by nemal za žiadnu cenu zapadnúť do zabudnutia. Skvelá práca .. (23.12.2017)

Kdyby přišla Kathryn Bigelow s Detroitem v minulém roce, tak si troufám tvrdit, že by na Oscarech těžce zabodovala. Ceny akademie rozhodně sledují, co se děje kolem a je docela jednoduché vetřít se jim do přízně. Navíc když jste žena a natočila jste kvalitní film o utlačovaných afroameričanech v 60. letech, kdy v Detroitu zuřila téměř občanské válka. Inspirováno skutečnými událostmi, takže o silné téma tu není nouze a po stránce atmosféry neleze snad nic vytknout. Ta vlezlá nepříjemná atmosféra je prostoupená celým filmem a chvilkami budete rozhodně jako na trní. Velkou měrou tomu přispívá i Will Poulter, jehož musíte nenávidět už jenom za ten xicht. (31.01.2018)

║Rozpočet $34miliónov║Tržby USA $16,790,139║Tržby Celosvetovo $23,355,100▐ Ďalší príšerný kalkul od Kathryn Bigelow. Ako zhruba to v tom nešťastnom rasistickom Detroite funguje. Námet dobrý, aj niektoré pasáže, ktoré prídu dosť bezprostredné ale ako celok to až tak nezamáva ako by sa patrilo. V takomto móde pri danom chovaní, tých černochoch ani moc ľutovať nejde. Bigelow ma stále nepresvedčila že je oscarová režisérka. /60%/ (26.12.2020)