Nejtemnější hodina

„Historie ke mně bude laskavá, protože ji mám v úmyslu psát..“ Když už se vědělo, že upřednostnění hanby před válkou přinese i to druhé, přišlo pár klíčových týdnů v kariéře britského ministerského předsedy, při kterých se rozhodlo, že světlo bude zase vyhrávat nad tmou.. Wright se sice zbytečně utápěl v některých manýrech (kolmé záběry shůry), ale zase přišel se solidním timingem vtipných, dramatických i emočně vypjatých momentů. Je v tom ten správný ostrovní patriotismus a úcta nejen ke královským autoritám, což mimochodem naše švejkovství vždycky špatně nese, a to celkové ladění je potřeba vzít na milost. Ono vám taky nic jiného nezbývá, když člověk vidí, že o všem rozhodlo krátké posezení na posteli s Bertiem, rychlé referendum ve vagónu metra a přílišné pocení churavého Chamberlaina.. A Oldman? Fantastická proměna, neskutečný výkon (superlativy možno prohodit). Jeho Churchilla a Hopkinsova Hitche bych milerád pozval na večeři pro pět, která by byla prostřená pro tři a u stolu by seděli čtyři zajímaví lidé.. (15.01.2018)

Asi guilty pleasure. Už druhý deň to neviem ohodnotiť. Uvedomujem si totiž, že takto to naozaj nebolo. A že Churchill nebol ani mrzutý hodný dedulo, ani populistický blb, ktorý robí dôležité rozhodnutia na základe názoru vzorky dvadsiatich vyburcovaných civilov. Že jeho charakter nie je determinovaný len vzťahom k sekretárke. Na druhú stranu, divácky zážitok to bol riadny. Tie prejavy a tie dialógy! A ta scéna v metre. Súhlasím, že tieto spielbergovské blbostičky sú jedným z dôvodov, prečo milujeme film. Bez rozmýšlania. Guilty pleasure. Srdcom. (21.05.2019)

Tuhle story zná asi každý. Takže se tady jedná pouze o herecké výkony a ty jsou dosti povedené. A taky, která ženská by nechtěla v 57 letech vypadat jako Kristin Scott Thomas? Myslím, že by to chtěla minimálně každá druhá. A výkon Gary Oldmana byl skvělý, akorát bez titulků se to moc nedá, což je škoda. (25.01.2018)

Tohle je divadelní interiérovka jak vyšitá. Postavená na naprosto mimořádným hereckým výkonu Gary Oldmana, ale i Pickup nebo Dillane hráli jedna báseň. Trošku mám problém s dialogy, neměly údernost i když jim místy nechyběl vtip, byly neslaný nemastný a film díky tomu hodně ztracel na tempu potažmo emocích. (10.01.2018)

Ambiciózní Joe Wright je docela puntičkář, který rád experimentuje, jenže tím, že leccos podřizuje formální stránce a že kdejakou příležitost využívá k dynamičtějšímu ozvláštnění děje, může někoho otrávit. Stalo se to u Anny Kareniny, u které děj a myšlenky překryly efektní kudrlinky. Zůstalo cosi sterilního a prázdného. Nejtemnější hodina k tomu také trochu směřuje. Naštěstí to není jen lekce patriotismu o jednom geniálním mozku a několika klíčových týdnech pro průběh druhé světové války, kdy to vypadalo, že se Velká Británie vzdá nacistické říši. Je to dané i ženskými postavami, které pomáhají tomu, že nejde jen o dějepisnou knihu bez lidských prvků. Stejně funguje i jemný humor. Je to dobrý vklad, jak pracovat s podobnými látkami, každopádně když odmažeme Garyho Oldmana, který je výborný, máme tu další klasický oscarový životopis (naštěstí ne tak vážný), které nám tvůrci rok co rok bez zeptání předkládají. Intenzivní soundtrack nicméně potěšil. (28.01.2018)