American Horror Story

Pilot navnadil tak, že jsem si seriál nemohla nechat ujít. Krásné temno toho všeho někdy až nahánělo husí kůži. 1. série: Nádhera. Jednoduše nádhera. Tak osobitý, originální seriál jsme tu už dlouhé časy neměli. To, že je zde několikrát zmiňováno, že postupem času ubývá hororových scén je sice pravda, ale mně to vůbec nevadilo. Potom už jsem se ani nesoustředila na to, jestli čekám, až už tam konečně bude nějaké to bubáctví, ale jak se děj asi vyvine. Strašně zábavnej seroš. Za čtyři dny jsem to měla zhltnuté a teď se chystám na druhou, docela rozporuplnou sérii. Jsem zvědavá, jak si tvůrci poradí, když se rozhodli točit v úplně jiném směru. Četla jsem, že chtějí umožnit, aby dívák nemusel zjišťovat, co bylo v předchozích dílech a děj nebude navazovat. No, uvidíme, jestli mi tam ta návaznost bude chybět. Šestou hvězdičku bych dala za geniální úvodní znělku. 2. série: Tak návaznost dílů tu platí stále. Platí tu taky stále to, že je to úplně bombová série, která je ještě lepší než ta předešlá. Hereckými výkony je tento seriál přímo fantasticky napěchovaný. Evan Peters a Jessica Lange jsou naprosto excelentní a skvělou zprávou je, že ve třetí řadě se objeví znovu. Velmi propracovaný, emocionální, hrůzostrašný a nepředvídatelný příběh se mi hned po první epozodě vryl do kůže. Velké dík Ryanu Murphymu. 3. série: Tato řada si pro mě přichystala pár jistých překvapení, ale i rozpaků. Občas jsem si nebyla jistá, jestli nejsou některá jednání postav poněkud hloupá až parodická. Na druhou stranu se mi líbilo, jak je každá linie, každá epizodka příběhu nakonec nadobro uzavřená a úlohy každé postavy dosáhly svého. Zklamání bylo taky to, že celá série nepůsobila tak srdceryvně a emocionálně jako série druhá, u které jsem si rvala vlasy a drásala nehty. Tady tohle stoprocentně chybí. Takže bylo to dobré, ale trochu zakoukané do sebe. Každopádně se na čtrvtou sérii těším. 4. série Murphymu vybočila poněkud jiným směrem. Tentokrát nesází na námět pro masové publikum, ale spíš pro ty otrlejší a statečnější. Pro tuto řadu si vybral téma Přehlídka zrůd a začíná se rozjíždět docela odlišným způsobem, než tomu bylo u tří předešlých. Ještě nikde nebylo zatím tolik krvelačných vražd a explicitnosti. Každopádně je potřeba ocenit spoustu zajímavých postav a charakterů, s kterými je ovšem těžké občas soucítit. Každá tam má své světlé i temné stránky, a tak nevíte, kdo je vlastně skutečně ten dobrý. Vyloženou radost mi zde udělal nováček Finn Wittrock, který svým debutem v tomto světověznámém seriálu předvedl asi nejlepší výkon ze všech postav a přes to, že to byl největší záporák série, já ho měla snad úplně nejradši. Problémem jsou tu určitě dějové linie, spousta neuzavřených, nebo zdánlivě uzavřených kapitol (přesný opak Coven) trochu kazí dojem z celku a dalším minusem bylo určitě časté přeskakování od postavy k postavě jako samostatnému subjektu, což mi způsobovalo trochu potíže zapamatovat si návaznosti. Nemůžu říct, že jsem vyloženě nadšená z toho, jak Murphy tento námět pojal, ale také nemůžu říct, že se mi to nelíbilo. Mám sice podobné rozpaky jako u série Coven, která se mi zdála komerční, ale na druhou stranu jsem dostala téměř to, co jsem chtěla a komerčnost vymizela.  5. série  AHS si u mě připisuje 2. nejlepší místo hned za Asylum hlavně kvůli nezvyklé, ale vítané jednoduchosti. Ryan Murphy má tendenci vytvářet kvanta dějových linií, které se dost splétají do sebe, odskakuje se z jedné ke druhé a většinou divák ztrácí pojem a dojem. Hotel byl naopak v tomto sporý. Nabídl nám hodně postav, ale nikdy nepůsobil překombinovaně. Tentokrát Murphy zvolil poněkud vděčnější téma, než u minulého Freak Show a díky přítomnosti Gagy nalákal i jiné vrstvy publika. Neříkám, že mi nevadí, že AHS dosti zkomerčnělo a přítomností světově známé celebrity si tak trochu chtěl nahradit absenci Jessicy Lange. Můžu říct, že jsem se bez Jessicy obešla vcelku rychle a jsem i ráda, že Gaga vdechla do řady nový život a přes to, že ještě předtím, než Hotel vyšel, se zdálo, že Gaga bude nový lídr řady, tomu tak naštěstí nebylo. To je právě další plus, nemůžete říct, kdo měl v této sérii hlavní roli. Všechny postavy dostaly dosti podobný prostor a čas na své příběhy. Koho bych chtěla ještě herecky vyzvednout je určitě Wes Bentley, který se svojí psychedelickou rolí neměl žádný problém a jeho děsivý výraz v očích sedl k jeho charakteru jak zadek na hrnec. Potom uchvacující Denis O'Hare, který konečně dostal velký prostor a nehrál už jen doplňující postavy, jako tomu bylo dřív a mohl předvést své úžasné herecké schopnosti v obzvláště vyzývající roli. No a konečně Evan Peters, jež se mi svým výkonem vryl hluboko do srdce a neskutečně mě dojal každým slovem, které pronesl. Peters se konečně vymanil ze své kletby zamilovaného nebo psychotického teenagera a dostal roli, která ukázala, že jsem ho neměla v topce pro nic za nic a umí zahrát i pořádně zvrhlého chlapa. Tento jeho výkon byl opravdu v celé jeho kariéře absolutně nejbrilantnější. Tuto sérii hodnotím druhým místem, protože vyhlíží jako jeden velký příběh a taky jsem se dočkala velmi zajímavé a netypické finálové epizody. Celkově to na mě působí, jako by Murphyho políbila nová, čerstvá múza. 6. série: Je to oficiálně tady. Nejhorší série AHS je na světě. Po absolutně nejdelším čekání a kousání nehtů kvůli obrovské nafouklé bublině a věčnému utajování všeho, co s šestou sérií souviselo, se nám zrodilo podivné Roanoke s ještě podivnější formou polodokumentu a úplně nejdivnější absencí tradiční prvotřídní začáteční znělky. Nejenže jsem Murphymu věřila a svěřila bych mu s důvěrou veškeré scénáře, které bych chtěla mít natočeně, ale ještě k tomu jsem si docela užila prvních pět dílů této z řady vybočující série. Po šestém díle jsem se ale absolutně zhrozila a s malým kouskem důvěry uvnitř jsem doufala, že takhle kulervoucí finále, které Murphy chystá, tu určitě ješě nebylo a všechno co se dosud odehrálo je jen divadlo a ticho před největší bouří mého seriálového života. S největším zklamáním musím oznámit, že poslední díly Roanoke byly jeden velký, hnusný, zmatený, neucelený a nejméně vtipný vtip, který jsme tu za posledních šest let tohoto seriálu měli. Za a) vůbec bych nedokázala převyprávět děj kvůli veškeré zmatenosti příběhu, za b) v podstatě ani nevím, co to tam strašilo a jak bych podtitulek této řady přeložila do hororového slangu, za c) sice si zde zahrál každý herec alespoň jeden malý štěk, ale v tom případě jsem blíže nesoucítila s postavami, za d) proč měl jako Evan tak trapnou a malou roli?, za e) méně sympatickou černošku než je Adina Porter asi neznám a za f) finálová epizoda byla tak strašně, ale strašně moc špatná, že už si ji ani nechci znovu projíždět. Sečteno, podtrženo, Roanoke mě donutilo omluvit se třetí řadě Coven a čtvrté řadě Freak Show za to, že jsem je označila za průměrné a hůře napsané, protože tohle mě utvrdilo, že všechno se dá jednou opravdu ošklivě pokazit. Já jen doufám, že se sedmou řadou si dá Murphy místo trapného utajování záležet na ucelenosti scénáře a přestane mást diváky dvěma realitami. Doufám, že se vykašle na inovace a ráda bych zase přivítala starou dobrou formu AHS s jednou tváří v čele a poctivou děsuplnou titulkovou znělkou. 7. série: Další řada AHS přichází sice s vděčnějším tématem, než řada předešlá, která byla asi jen špatným vtípkem, ale mně nezbývá nic jiného než říct, že AHS pomalu ale jistě ubírá na kvalitě a čím slavnější se u publika stává, tím slabší ukazuje tvář a hraje až na moc velkém hřišti. Murphy má jediné štěstí, že zavedl zpátky intro plus originální znělku. Jinak musím konstatovat, že začátek série byl velmi slabý odvar toho, čím nás je Murphy obvykle schopný spolehlivě nalákat. Klasicky uřvaná Sarah Paulson, proti které jsem až do této chvíle skoro nic neměla, měla asi nejslabší roli za celou éru seriálu a její charakterní vzrůst během série se mi zdál poněkud absurdní, otravný a klišovitý. První tři díly hlavně skoro v ničem děj nerozvedly a my sledujeme jedno a to samé stále se opakující dokola. Vtipný mini výstup Emmy Roberts mě velmi potěšil, za to Adina Porter mi začíná lézt slušně na nervy. Obecně měl Murphy asi dobrý nápad zavést do tohoto seriálu téma politiky, korupce a temného zákoutí toho všeho, nicméně mi tato látka každou epizodou připadala víc a víc absurdnější. Nepopírám, že některé epizody nebyly povedené, naopak některé byly výborné a bezkonkurenčně autentické, například ta s Andym Warholem nebo Charlesem Mansonem, smutné je, že ty nejlepší díly s hlavní dějovou linií souvisely spíše nepřímo. Když se ohlédnu zpět byly to spíše světlé body v tmavé rozmazané skvrně. Obecně není The Cult špatná řada, jen se soustředí na velmi špatně uchopitelné téma, které potřebuje trochu víc preciznosti a ne zmatenost. Tudíž hodnotím spíš jako průměr. A doufám, že osmička už mě konečně zase odrovná, jak bylo ještě před dvěma lety u Murphyho jisté jako smrt. (21.11.2024) (méně) (více)