Musíme si pomáhat

Legendárny a nestarnúci prd v Polívkovej kuchyni. Ale v kuchyni s polívkou? Teraz neviem. Pekný a zaujímavý príbeh o ťažkom živote za druhej svetovej vojne a o to ťažkom živote, keď doma schovávate žida utečenca. Mnoho úsmevných, ale aj dych vyrážajúcich situácií, ktoré zdobia vcelku jednoduchý a napriek tomu zaujímavý dej. I keď kvalít Pianistu to nedosahuje. (09.12.2012)

Hrozná doba dělá z obyčejných lidí svině... Velice silný snímek s úžasnou hudbou a excelentními hereckými výkony. Škoda té velmi nevyrovnané technické stránky, především kamery, která je místy velmi amatérská a je to obrovská škoda. Každopádně hodnocení je zde vysoké, takže když zaokrouhlím své hodnocení dolů na 4 hvězdičky, tak se na mě nikdo zlobit nemusí. :-)))) Pro mě film na 85%. (25.05.2010)

„Copak je to otázka chtění?“ Ľudský film o strašnej dobe. Hřebejka si vážim a mám rád, ale nie extra rád. Vždy mi sedeli jeho komediálne scény i vážne scény, ale nikdy mi nesedeli zmiešané dohromady v jednom filme. Musíme si pomáhat nie je výnimka. Výborne zrežírované komediálne scény (lojálny výraz, tri ruky v posteli) sa na môj vkus až príliš bijú s mrazivými a infarktovými („kľúč štrnástka“). Napriek tomu to funguje, síce nie na jednotku, ale na lepšiu dvojku určite (za ďalší mínus by som označil nadmieru používané rušivé spomalené zábery), na čom majú podiel chytľavé dialógy („Ja vím, co je buřt.“) a skvelé herecké obsadenie (Kassai, Polívka, Dušek, Huba, Šišková, Stašová, Kodet). (09.05.2009)

Nejkomplexnější, nejvyzrálejší a zároveň nejupřímnější Hřebejk a definitivní utvrzení (se), že Honza je nejsilnější ve vážné (dramatičtější) poloze. Tragikomedie s velkým T ukazující nás Čechy v "celé své kráse a nahotě“ aneb pouze ve vyhrocenných situacích se v nás lidech ukáže to (nej)lepší resp. (bohužel) i to (nej)horší. Tj, mistrná to veskrze cynická (s lidskou tváří) studie jednotlivých (pokřivených) charakterů, kde ten (na první pohled) nejzbabělejší se stává (ukazuje být) „hrdinou“ a naopak. Navíc (jak už to tak i v běžném životě chodí) nic není tak černobílé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Civilnost za kamerou i před kamerou (herci), inteligentní scénář, minimalistický a nápaditý Aleš Březina, jistý Hřebejk těžící z minima (kulisy) maximum, dobře navozená mrazivá tísnivá (dobová) atmosféra a jako bonus Lumen s velkým L, Jarda Dušek, který opět potvrzuje (stejně jako Bolek Polívka), že jsou schopni (pokud dostanou šanci) zahrát i charakterní (resp. vícevrstvou) roli, to je snímek Musíme (si) pomáhat. Navíc jsem konečně přišel na to, kde vzal Jirka Holeček inspiraci pro „svou“ reklamu na GS Condro Forte. Nebo tomu bylo naopak :-) 100% p(r)ožitek co chytí za srdce a donutí se zamyslet. (02.08.2012)

Pre mňa jeden z top filmov Hřebejka a samozrejme nie len pre mňa. Páčila sa mi originalita tohto filmu, ktorú som ešte ako študent v kine vtedy v roku 2000 ešte nechápal. Originalita v tom, že dokázala spojiť silný príbeh druhej svetovej vojny a ťažkú drámu s prirodzeným a veľmi funkčným humorom, k čomu boli vynikajúco vybrané mužské postavy. V našom priestore sa filmy tohto štýlu točia málo. Veľa sa točí o vojne, ale všetko tvrdo dramaticky. Hřebejk to v našom priestore pochytil vtipnou formou ako jeden z mála, ak nie vôbec jediný. V podstate preniesol humornú atmosféru Pelíšiek do inej doby. A keď si spomeniem na diela zo zahraničia, podobnú formu má už len Život je krásny. Aj preto si myslím, že Musíme si pomáhat bude svojím prevedením u nás na dlhú dobu neprekonateľným vojnovým filmom. (19.05.2021)