Contratiempo

Druhý španělský film ve dvou dnech a opět jsem s hodnocením zamířil vysoko. Ne tedy tak vysoko jako u El cuerpa, protože závěr mi připadal tak přitažený za vlasy, až z toho padaly paruky, ale i tak byla má spokojenost veliká. Příběh provedl víc zvratů, souvratů a výkrutů než kdysi Petr Jirmus při letecké akrobacii, i přes to Contra měl děj vysoké tiempo a probírání jednotlivých možných pravd mě až zvráceně bavilo. 4*+ (05.01.2020)

Precizně vystavěná hra na kočku a myš, kde se místy střídají role a snaha najít pravdu se zdá býti marná. Režisér skvěle buduje nepředvídatelnost po celou stopáž a snaží se vyhnout zajetým klišé. Možná místy tlačí na pilu, co se týče dějových zvratů včetně závěru, to však nic nemění na tom, že to znamenitě funguje a jít se vymočit během filmu je nemožné. 85% (26.12.2020)

Pro toho chlapce už nemohli nic udělat. Byla to prostě nehoda. Neměl žádnou budoucnost. Oni ano. S takovými myšlenkami odjíždějí od kolize s jelenem, kdy ve druhém autě zemřel mladík. Vlastní vinou, dalo by se napsat. Nejel připoutaný a podle všechno držel v ruce mobil. Jenže celé to začalo mnohem dřív. Dvojice si v druhém autě vezla totiž i pořádné kostlivce. Ona má manžela, on manželku a malou dcerku. Přitom zrovna dopsali další kapitolu svého vášnivého románku. Ten ale právě dostal pořádný direkt. Když půjde ke dnu jeden, stáhne i druhého. Až příliš dokonalého hošana (vlhký sen dívčin a nejednoho homosexuála) Maria Casase opustila manželka, protože byl obviněný z vraždy své milenky. Jakou roli v tom hraje právě nezvěstný mladík? A nebo to bylo všechno úplně jinak? Coby prachatý podnikatel má ovšem díky zkušené obhájkyni možnost se z toho všeho vysekat. Mile překombinovaný thriller, který sledujeme z několika úhlů pohledu. Hlavnímu hrdinovi se ve zlomku pokazí úspěšný život, sledovat další minuty je zajímavé a poměrně inteligentně podané, hlavně jsem se v celé té spleti lží a polopravd solidně orientoval. Má to atmosféru, dynamiku, velmi dobré herce i několik slušných nápadů. Jen na ten závěrečný „Mission: Impossible” twist bych raději zapomněl. Španělé každopádně ve formě. (30.12.2019)

To, co mohla být jen uměle vykonstruovaná hříčka bez života, nakonec funguje velmi dobře díky zručné práci se subjektivní perspektivou (kvůli níž bych se na to někdy rád podíval znovu, i když více než logická a důmyslná mi přišla prostě zábavná na sledování). Zároveň mám ale obavy, že napodruhé a při plné znalosti fabule to hodně ztratí na své efektivnosti a zbyde “jen” hravě a dynamicky odvyprávěná španělská variace na Hercula Poirota o jednom sofistikovaném výslechu. Napoprvé ale převažuje spokojenost, protože Oriol Paolo to celé rozkličkoval tím způsobem, že divák, zuřivě odhadující možná vyústění, bude v závěru cítit satisfakci z toho, jak si ho film povodil a nedělal z něj přitom blbce. 80 % (08.01.2022)

Řemeslně slušně zvládnutá hra na kočku a několik myší, pardón vlastně možných příběhů. To, co že začátku vypadá, jako rutinní obhajoba, obžalovaného pracháče, působí na velmi vydařeném konci, jako ta památná hláška z filmu Kill Bill. Pomsta chutná nejlépe za studena. I když se mi z těch mnoha možných teorií několika zamotala hlava, sazím hlavně za ten závěr takový hodně horší, čtyřbodový koš. A jméno direktora značím do notýsku. (09.03.2017)