Mudbound

Má to 2:15:00 a teprve posledních 30 minut tam bylo takové drama, že jsem od toho nemohla odtrhnout oči. Ten "začáteční rozjezd" byl opravdu hodně dlouhý a je to hodně táhlé, ale je to silné. To ano - je to silné, je to trpké, rasistické, doufala jsem, že otec dostane co proto - a to jsme zjistili, že je mrtvý hned na začátku, ale doufala jsem ve způsob smrtí minimálně v takové formě, jak se stalo. Ale ten závěr - nějak tomu nevěřím. A připomnělo mi to dost film Pokání.....Přišlo mi to dost nepravděpodobné a pracuji s tím, že tam jsou dva mrtví...Ocenění -nedala bych, mě se ohromně líbila barva, s jakou je film natočen, vlezlost toho deště a únavy, všudepřítomné únavy a touhy "přežít" a "mít".... (24.02.2018)

Ne, že bych se nudil - Mudbound je zručně napsané a natočené drama, a v tom je paradoxně jeho problém. Je to prostě dílo, které bylo formou i obsahem vykalkulováno na Oscary a tohle mazlíčci nemají rádi. Takových už bylo, takových ještě bude - za měsíc si z těch dvou hodin budu pamatovat tak akorát tu brutální scénu lynče. Trochu málo. (14.10.2018)

Já ty příběhy z amerického Jihu prostě žeru a tenhle je navíc zatraktivněný válečnou vsuvkou a to mě ba ještě víc. Jasně, v zásadě se jedná o další z filmů o utlačovaných černoších, což je dneska strašně populární, ale tady to bylo přeci jen trochu jinak. Reesovým ztělesněním Jižana není ortodoxní rasista v Banksově podání, ale spíše Jason Clarke a jeho farmář, který sice cítí vůči černým nadřazenost, ale nedá se o něm říct, že by to byl zlý člověk. Prostě byl v podobném duchu vychován. To se mi líbilo. Černoši tu byli naopak vyobrazeni jako klasické oběti, ale nepůsobilo to tak protivně, v jako mnoha jiných případech. Bavila mě i ukázka těžkého života tehdejších farmářů a celkově se ta atmosféra jižanského zapadákova vydařila. Naopak mi přišel laciný moment, který zlomí Hedlundovo vnímání černých a celkově některé dialogy mezi ním a Mitchellem zaváněly kýčem. Ale nebylo to nic hrozného. Celkově velmi dobrý dojem zakončil emotivní závěr, který tak nějak pohladil po duši. 85% (17.12.2017)

Podobných příběhů jsme tady měli už nespočet. Dvě rodiny, mnoho osudů, žádný ovšem nejde úplně do hloubky. Některé postavy jsou odfláknuté, k jiným nás tvůrci prostě nepustí. Nikdy nejdeme úplně na dřeň, ani v závěru ve stodole režisérka (samozřejmě černošská) nevymáčkne pořádné emoce. Řešíme postavení žen ve společnosti, rasismus, hluboce zakořeněné poměry, démony z válečných bojů. 40. léta. Hitler dává všem jasně najevo, jak velká je jeho moc. Japonci nečekaně udeřují. A kdesi v Mississippi dvě rodiny farmaří. Jedna bílá, druhá barevná, jak je tehdy titulovali. Férově se k ní nechovají ani poté, co jejich syn pomůže osvobodit nejen Evropu od fašistické nadvlády, dál je tím špinavým negrem, který nemá co dělat na místě spolujezdce a nedej bože, aby měl poměr s bílou dívkou. Stopáž je přepálená, mnohé scény bych zhutnil, jiné vynechal. Herecky velmi slušné. Možná to může zapůsobit na nějaké akademiky, jsem ale přesvědčený, že bez přidané hodnoty tohle dílko brzy upadne v zapomnění. (27.12.2017)

Totálně vzorové drama z amerického venkova na konci druhé světové války, ve kterém je úplně všechno, za co by americká historie vůbec neměla být hrdá. Hloupí a arogantní vidláci, rasisti, černoši a s tím vším spojený ku-klux klan, který se tu projeví jen tak mimo řeč, aby se neřeklo. Tvůrci, podle mě, naprosto vzorově představili jeden výrazný rodinný příběh na zdejších plantážích, ve kterém se promítlo úplně všechno. A jelikož tvůrci nebyli zaujatí, tak tu hlavní postavy docela slušně drtí pod náporem okolí, kterého bych nikdy nechtěl být součástí. Lidskej humus, na který se hodně těžce kouká. Těžce proto, že na něm nic hezkýho není. Na druhou stranu jsem se nenudil a postavy, které tu ztvárnili Hedlund, Mulligan a Clarke měli něco do sebe. (26.01.2018)