Mudbound

Parádní filmy o tom, jak život není (nebyl) fér snad nikdy úplně neomrzí. A taky jsem rád, že je MUDBOUND namísto vyčpělé éry otroctví posazen až daleko za období Rekonstrukce a zákonů Jim Crow, na segregovaný Jih okolo druhé světové a tak dobře ilustruje návrat mnohých barevných hrdinů zpět do "bahna" starých, hluboce zakořeněných poměrů a pravidel. Film je navíc skvěle vyprávěn, trpělivě a z různých perspektiv, má pár neokoukaných hereckých es (Mitchell, Banks, Clarke), ale co mě tu hlavně těší - nemám pocit z další prvoplánově plytké black lives matter fňuk-fňuk agitky. Tady v tom je silný příběh o Americe. (20.11.2017)

Film natočený čisto pre Oscary. Rasová problematika, vyhrotené situácie, nekonečný smútok a niektoré silné herecké výkony. Jonathan Banks by konečne mohol byť nominovaný na nejaké ocenenie, úlohu debilného rednecka z Mississippi zvládol dokonale. Inak ale mnou film veľmi neotriasol, okrem scény mučenia černocha v nejakej stodole. Inak dosť negatívny film, nie je tam ani trochu radosti. (15.12.2017)

Netflix vystrkuje drápky a za Mudbound dokonce shrábl i několik nominací na Oscary. Pro akademiky se jedná o atraktivní látku popisující nelehký život afroameričanů v cca polovině dvacátého století. Zároveň to, jak se vyrovnávají vojáci s návratem z Druhé světové války domů a tento pohled je také zpracován ze dvou stran. Té černošské a bělošské. Atmosfericky zajímavě zpracované, ale celkově mi nepřijde, že by šlo o něco výjimečného. Pouze kvalitně zpracované téma, které jsme kvalitně zpracované viděli už mnohokrát. (11.02.2018)

Všeho moc a zároveň všeho málo. Na ploše více než dvou hodin se autorům podařilo rozmělnit příběh dvou světů, který diváky sice bombarduje dramatickými situacemi, ale přesto zůstává naprosto umělý a povrchní. Totéž platí pro postavy, které (vedle toho, že jich je poměrně hodně) jsou šablonovité, nebo rovnou ploché a bez prostoru. Všudypřítomný patos navíc zabil všechny šance dostat z diváka alespoň náznak nějaké emoce, což je při daném tématu přinejmenším zvláštní. Mudbound je nakonec tedy učebnicovým příkladem toho, že i časem ověřené téma, byť řemeslně asi bezchybně zpracované, se po tisícím zrecyklování jednoduše přejí, pokud do něho autor nepřidá alespoň kapku své invence, kterým by jej odlišil. (04.01.2018)

Jižanské drama vyseknuté a la William Faulkner, stejně jako on nám neodpovídá na otázky, které zrovna klademe, a odpovídá na ně jindy, později, často až tehdy, když nás už nezajímají. Film ale není kniha, případně literární dílo. "Spojeni/slepeni/svázáni bahnem", přetože trvá přes dvě hodiny, nemá dost času na rozběh, na který si Faulkner vždycky potrpí. Naopak, různé vsuvky, elipsy, paraboly, mezerníky a pomlčky, s jeho literárním stylem vcelku korespondují... Jižanský (odvozeno od podstatného jména jižan, southerner) diskurs, ke kterému tento film rozhodně patří, je třeba pojednávat stále znovu a znovu, nelze jej vymezit zákony ani předpisy, aní jinou literou, na to je stále příliš živý... stejně živý jako když první otrok utekl z bavlníkové plantáže.... I my o tom v naší historické paměti něco víme: slovo "otrok" (slave, Sklave, esclave, schiavo atd.) pochází z řeckého slova “sklabos”, a znamená “slovan”. Pozn. 1: Film, jehož příběh si jde zpočátku svou cestou, se v závěru tříští do zbytečně mnoha dílčích závěru (milostný trojúhelník, postválečná traumata, KKK, patricida, shledání se synem,...) Pozn. 2: William Faulkner měl k filmu zřejmě dost rozpačitý vztah. Dobu nadšení z nového média vystřídalo zklamání z poněkud neúspěšného pokusu o proniknutí do filmových ateliérů. (09.08.2018)