Mudbound

Všeho moc a zároveň všeho málo. Na ploše více než dvou hodin se autorům podařilo rozmělnit příběh dvou světů, který diváky sice bombarduje dramatickými situacemi, ale přesto zůstává naprosto umělý a povrchní. Totéž platí pro postavy, které (vedle toho, že jich je poměrně hodně) jsou šablonovité, nebo rovnou ploché a bez prostoru. Všudypřítomný patos navíc zabil všechny šance dostat z diváka alespoň náznak nějaké emoce, což je při daném tématu přinejmenším zvláštní. Mudbound je nakonec tedy učebnicovým příkladem toho, že i časem ověřené téma, byť řemeslně asi bezchybně zpracované, se po tisícím zrecyklování jednoduše přejí, pokud do něho autor nepřidá alespoň kapku své invence, kterým by jej odlišil. (04.01.2018)

Film bol natočený na základe rovnomenného románu americkej spisovateľky Hillary Jordan. Podstatou filmu sú vzťahy medzi bielymi a čiernymi, medzi bielymi rodinami a čiernymi rodinami, medzi bielymi a čiernymi vo vojne a všetko o čiernobielom. Ale v podstate ide o všetko na čo, Američania, nemôžu byť hrdí. V roku 1619 boli do Ameriky dovezení prví černošskí otroci z Afriky. Zase v roku 1865 bolo zrušené otroctvo na celom území USA. Až v roku 1948 "vysoko teoretický" bola zrušená rasová segregácia v armáde. Ale v roku 1955 boli ešte v autobusoch oddelenia pre bielych a čiernych, ale ani v roku 1957 nemohli černošské deti navštevovať stredné školy. Osud černošského obyvateľstva tak bol ešte na dlhé roky veľmi neistý a veľa na tom nezmenila ani účasť Afroameričanov v americkej armáde počas 2. svetovej vojny. Dokonca boli po návrate domov zaznamenané časté prípady lynčovania černochov len preto, že si dovolili nosiť uniformu americkej armády. Cesta ku skutočnému zrovnoprávneniu tak ešte stále nebola na konci Film "Madbaundská farma" je príbeh o udalostiach, ktoré sa odohrávajú na malej farme na okraji mesta Memphis počas druhej svetovej vojny a tesne po nej. Odtiaľ odišli na front zástupcovia dvoch rodín. Obaja sa vrátia, ako hrdinovia Jamie McAllan pilot bombardéru B-25 a Ronsel Jackson veliteľ tanku Sherman, jediný rozdiel medzi nimi je, že Jamie je biely a Ronsel čierny. Obaja stratili vo vojne mnoho svojich priateľov a film ďalej beží v realite rasových predsudkov a povojnového syndrómu. (28.07.2018)

Podobných příběhů jsme tady měli už nespočet. Dvě rodiny, mnoho osudů, žádný ovšem nejde úplně do hloubky. Některé postavy jsou odfláknuté, k jiným nás tvůrci prostě nepustí. Nikdy nejdeme úplně na dřeň, ani v závěru ve stodole režisérka (samozřejmě černošská) nevymáčkne pořádné emoce. Řešíme postavení žen ve společnosti, rasismus, hluboce zakořeněné poměry, démony z válečných bojů. 40. léta. Hitler dává všem jasně najevo, jak velká je jeho moc. Japonci nečekaně udeřují. A kdesi v Mississippi dvě rodiny farmaří. Jedna bílá, druhá barevná, jak je tehdy titulovali. Férově se k ní nechovají ani poté, co jejich syn pomůže osvobodit nejen Evropu od fašistické nadvlády, dál je tím špinavým negrem, který nemá co dělat na místě spolujezdce a nedej bože, aby měl poměr s bílou dívkou. Stopáž je přepálená, mnohé scény bych zhutnil, jiné vynechal. Herecky velmi slušné. Možná to může zapůsobit na nějaké akademiky, jsem ale přesvědčený, že bez přidané hodnoty tohle dílko brzy upadne v zapomnění. (27.12.2017)

Pevne verím tomu, že keby sa napísala lepšie prvá polhodina filmu, trochu pokrátila, tak by sme tu mali film z kategórie nezabudnuteľných. Nie je to prvýkrát, čo Američania natočili film o vojnových traumách, ale tentoraz sa k tomu pridáva ešte téma rasizmu, smilstva a nefunkčnej rodiny. Príbeh je postavený na klasickom pôdoryse antickej drámy a smeruje ku koncu, ktorý nečakáte, ale na druhú stranu, niečo podobné tušíte. Herecky je to úplná extraliga, O Jasonovi Mitchellovi určite ešte budeme počuť a Garrett Hedlund by si rozhodne zaslúžil viac pozornosti, než má teraz. Ďalší z filmov zaoberajúcom o probléme rasizmu v Amerike 30-tych a 40-tych rokov. Holt Mississippi. Ťažká doba, len pre tvrdých ľudí. Aj tak to bola pre nich skúška, ktorú ešte dlhú dobu potom nemohli vyhrať. (17.11.2019)

"Vyzerá to tak, že i také zlo akou vojna bezpochyby je, v sebe skrýva niečo pozitívne. Niektorým zabednencom dokáže otvoriť oči a zmeniť ich k lepšiemu, aby sa tak na svet mohli pozrieť novým, lepším pohľadom..." V Európe hrdina, v Amerike iba podradná bytosť - to stojí za zamyslenie... Asi takto nejako má vyzerať filmové spracovanie témy rasizmu - bez zbytočného pátosu a vyplakávania. Pritom úvod snímku ma moc nenadchol, chvíľu trvalo kým som si na tú mierne chaotickú skladbu príbehu na báze prítomnosti doplnenej o záblesky minulosti jednotlivých postáv zvykol, ale po pár minútach sledovania by som už nemenil. Z tohto pohľadu ide určite o netuctovú záležitosť. Navyše i v technickej rovine úroveň snímku príjemne prekvapila, hlavne kamera a zmysel pre farebnosť, radosť pozerať... To sa samozrejme prejavilo i na skvelej dobovej atmosfére zapadnutého amerického vidlákova kdesi v Mississippi, kde všadeprítomné bahno vyteká ešte aj z uší. Čo sa týka hercov, tak aj napriek tomu, že išlo predovšetkým o neopozerané, menej známe tváre, tak klobúk dole, všetci zahrali vynikajúco, vôbec by som sa nečudoval, keby dali niekomu z nich oscara. Tiež sa mi páčilo ako príbeh v emotívnej rovine postupne gradoval a naberal na sile, pričom koniec ma už pocitovo skoro prevalcoval. Hlavne keď si zoberieme tú peknú myšlienku, ktorá ma na záver napadla. Keby nebolo toho mierne ťažkopádneho úvodu, kde som istý čas ani len netušil na aký klenot sa to nakoniec zvrtne, tak dám plný počet. 85/100 (08.12.2017)