Mudbound

Rozjíždí se nesmírně pomalu, až by se mohlo zdát, že pojede po prověřené trase rasistických klišé. Mudbound, který má v distribuci streamovací gigant Netflix, však dokáže překvapit, když po polovině zhutní a nalezne originální drama v srdci prověřené látky z buranského amerického venkova 40. let minulého století. Brilantní herecké výkony všech zúčastněných se snoubí s vychytralou komparací americké a evropské společnosti své doby, ze které s přibývajícími minutami čím dál více mrazí. A to až do nesmlouvavého závěru o tom, že někdy je válka lidštější než samotná rodná hrouda, ze které je lepší prchnout, než utonout v jejím bahně. [TIFF17] (08.09.2017)

Já ty příběhy z amerického Jihu prostě žeru a tenhle je navíc zatraktivněný válečnou vsuvkou a to mě ba ještě víc. Jasně, v zásadě se jedná o další z filmů o utlačovaných černoších, což je dneska strašně populární, ale tady to bylo přeci jen trochu jinak. Reesovým ztělesněním Jižana není ortodoxní rasista v Banksově podání, ale spíše Jason Clarke a jeho farmář, který sice cítí vůči černým nadřazenost, ale nedá se o něm říct, že by to byl zlý člověk. Prostě byl v podobném duchu vychován. To se mi líbilo. Černoši tu byli naopak vyobrazeni jako klasické oběti, ale nepůsobilo to tak protivně, v jako mnoha jiných případech. Bavila mě i ukázka těžkého života tehdejších farmářů a celkově se ta atmosféra jižanského zapadákova vydařila. Naopak mi přišel laciný moment, který zlomí Hedlundovo vnímání černých a celkově některé dialogy mezi ním a Mitchellem zaváněly kýčem. Ale nebylo to nic hrozného. Celkově velmi dobrý dojem zakončil emotivní závěr, který tak nějak pohladil po duši. 85% (17.12.2017)

Podobných příběhů jsme tady měli už nespočet. Dvě rodiny, mnoho osudů, žádný ovšem nejde úplně do hloubky. Některé postavy jsou odfláknuté, k jiným nás tvůrci prostě nepustí. Nikdy nejdeme úplně na dřeň, ani v závěru ve stodole režisérka (samozřejmě černošská) nevymáčkne pořádné emoce. Řešíme postavení žen ve společnosti, rasismus, hluboce zakořeněné poměry, démony z válečných bojů. 40. léta. Hitler dává všem jasně najevo, jak velká je jeho moc. Japonci nečekaně udeřují. A kdesi v Mississippi dvě rodiny farmaří. Jedna bílá, druhá barevná, jak je tehdy titulovali. Férově se k ní nechovají ani poté, co jejich syn pomůže osvobodit nejen Evropu od fašistické nadvlády, dál je tím špinavým negrem, který nemá co dělat na místě spolujezdce a nedej bože, aby měl poměr s bílou dívkou. Stopáž je přepálená, mnohé scény bych zhutnil, jiné vynechal. Herecky velmi slušné. Možná to může zapůsobit na nějaké akademiky, jsem ale přesvědčený, že bez přidané hodnoty tohle dílko brzy upadne v zapomnění. (27.12.2017)

Já si samozřejmě o to koledoval, četl jsem v zámoří o filmech s potencionálem na Oscara a tohle je jeden z nich a abych řekl pravdu, zatímco černošské drama od Katryn Detroit mně chytilo, tohle už mně přišlo vysloveně jako oscarové žebráctví, podívejte akademici mám film o utisklých černoších, kolik mně dáte Oscarů ? Ten příběh byl hrozně rozveklý, některé dialogy a scény jsou opravdu čistě pro akademii nikoli pro diváka, děj ani neposouvaj ani nedramatizují, ano stodolní scéna mně chytla, koho ne, ale jinak nic, co už člověk neviděl se nekoná. (27.12.2017)

Ne, že bych se nudil - Mudbound je zručně napsané a natočené drama, a v tom je paradoxně jeho problém. Je to prostě dílo, které bylo formou i obsahem vykalkulováno na Oscary a tohle mazlíčci nemají rádi. Takových už bylo, takových ještě bude - za měsíc si z těch dvou hodin budu pamatovat tak akorát tu brutální scénu lynče. Trochu málo. (14.10.2018)