Komunismus a síť
Communism and the Net or The End of Representative Democracy
Komunizmus a sieť alebo Koniec zastupiteľskej demokracie
Režie:
Karel VachekScénář:
Karel VachekKamera:
Karel SlachHrají:
Karel Vachek, Václav Havel (a.z.), Alexander Dubček (a.z.), Miloš Zeman (a.z.), Jan Palach (a.z.), Boris Hybner (a.z.), Pepa NosObsahy(1)
Poslední, téměř šestihodinový filmový román Karla Vachka hledá možnosti, jak učinit svět lepším místem k životu. Rozdělený do čtyř dílů prozkoumává současnou politiku, filozofii, náboženství i umění. Padesát let od Pražského jara a třicet od Sametové revoluce bilancuje společenský vývoj a vidí jedinou možnou budoucnost v přímé demokracii, kterou podle něj umožní propojení lidstva počítačovou sítí. Středobodem dění je sborovna katedry dokumentu pražské FAMU, odkud autor pomyslně řídí svůj filmový vesmír a kam si po dvacet pět let své dosavadní pedagogické kariéry zval k disputacím a natáčel významné současníky i svoje studenty. Ti všichni procházejí filmem a společně upozorňují na mnohdy humorné paradoxy a rozpory doby. Zvláštní pozornost je věnována revolucím, počínaje cromwellovskou, které sice posunují lidstvo kupředu, ale za cenu násilí a zneužití ústředních myšlenek k mocenským ambicím jednotlivců. Tak je to i s komunismem, jenž Vachek osobně zažil a podává o tom svědectví. Vzpomíná na své mrtvé příbuzné a cituje své oblíbené knihy a filmy. Dojde i na ukázky z jeho minulých filmů, které dohromady tvoří nepřetržitý a navazující proud obrazů, ve kterém se napříč desetiletími a kontinenty mohou potkat reformní komunista Josef Smrkovský s americkým prezidentem Donaldem Trumpem nebo výtvarník Marcel Duchamp s premiérem Andrejem Babišem. Nic není nemožné a busta Václava Havla posetá houbami se tak znovu vrací na mykologickou výstavu, odkud ji chtějí pořadatelé za každou cenu odstranit. Filozof Milan Hauser, ekonomka Ilona Švihlíková, básník Andrej Stankovič a desítky dalších osobností přijímají Vachkovu výzvu k dialogu, coby nejlepšímu nástroji myšlení. (Background Films)
(více)Videa (1)
Recenze (26)
Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie je kompaktním filosoficko-uměleckým dílem neustále lamentující s vystřikujícími Vachkovými myšlenkami, neustálým polemizováním nad hranou přímé demokracie jdoucí ruku v ruce s demokracií socialistickou a zastupitelskou (parlamentní) demokracií. S neustálými odkazy na Sokrata a Platóna, Kanta a Nietzscheho, umělecká díla, tvůrce samotné a nadmíru současných i (tehdejších) komunistických politiků. V rámci pět a půl hodinové stopáže se to může zdát jako divnozměť plná jmen a referencí, ovšem monstrózní délka jí pouze přikrmuje na kvalitě a počáteční marast se začíná chytat do souvislostí a začíná prohlubovat dnešním moderním dějinám jistý kontext, zajímá se o stav dnešního člověka, o národ, a v čem tkví jeho současná nálada, z čeho vůbec pramení. Vachek má jasnou vizi a manipuluje člověka do fáze, kam on sám chce. Stejně jako s loutkami ve svém bytě si i on sám zahrává s divákem. A zároveň se nám předurčuje se svým názorem a následně ho v dalších scénách zboří a nahlíží na sebe sama s velmi distancovaným kritickým okem. Revoluce v devětaosmdesátém je zde vnímána jako subjekt bez názoru a snaží se ji hodnotit za pomocí historiků i konspiračních teoretiků. A jak sám říká - revoluce byla v šestaosmdesátém, rok devětaosmdesátý byl důsledek. V rámci necelých šesti hodin se dílo neboří a po vzoru - pro Vachka toho blbého - Muchy vytváří enormní výtvarně-filmovou koláž, jakousi Novočeskou epopej. Protože svět, ve kterém žijeme, není jako dřív a všemu nyní musíme dávat přídomek nové, či moderní. Vachek je tím největším filmovým filosofem, který zde v Česku, či snad i v Evropě (nebo na světě) byl. ()
Důstojný pětiapůlhodinový opus na závěr tvorby. Dokonce i po stránce srozumitelnosti se tu vychází divákovi vstříc víc než v předešlých dílech - i když tímhle tvrzením bych Karla Vachka nepotěšil, protože podle jeho názoru ve chvíli, kdy divák má pocit, že začíná chápat (tzn. vytváří si svoji vlastní interpretaci), film přestává fungovat, protože neplní to nejdůležitější, čímž je permanentní vyvolávání pocitu zneklidnění. Radost by měl naopak z Mirky Spáčilové, která film odzívla, aniž by se snažila něco pochopit :-) Karel Vachek tu bude se svým originálním přístupem k tvorbě chybět. -------- V titulcích filmu uvedeno: název (s chybou v interpunkci) Komunismus a síť, aneb konec zastupitelské demokracie; koprodukce Česko / Slovensko. ()
Vachek si ide svoje i vo finálnom Opus Magnum. Ťažko znesiteľnú dĺžku - po Tarrovom Satanskom Tangu ide o 2. najdlhší film, ktorý som dal v jednom kuse - vyrovnáva interesantný obsah a obrazovo - slovné prepojenia. Režisér sa kus posúva, nechá zaznieť i kritické vyjadrenia na jednu z jeho ikôn - Dubčeka. Nedotknuteľní ostávajú filozof Klíma, politik Beneš i s jeho závlačkami (v skutočnosti jeho zdržanlivosť a zdanlivá zbabelosť ozaj uchránili územie i životy ľudí v Č-SR) a Hašek. Prestrihy doterajších filmov, náhle vznikajúce významové odtiene, doplnenie hesiel do obrazu, miestami dĺžkou ponechania len ťažko čitateľné. Vnútorný smiech sa dostavuje. I pri paradoxných spojeniach, akým je napríklad prepojenie navzájom zdanlivo nespojiteľného. Príkladom je pantomíma pána Hybnera. Obraz je rozštvorcovaný, popri hre sa v štvrtine obrazu sem-tam objavia zábery ošetrovania druhej samo upálenej obete po roku 1968, kde sú aj detailne ukázané popáleniny a hrozivé pľuzgiere po celom tele, vrátane popálenín pohlavného údu. Ako varovanie pred podobným jednaním max účinné. Miestami je režisérova samovrava únavne repetitívna. Úvahy ekonómky Švihlíkovej majú niečo do seba, no jej tón majiteľky výlučnej pravdy prekáža. Pri pesničke Jima Čerta je uvedená lož, že bol eštébák, ale neudával. Čertovu tvorbu môžem, on ale preukázateľne pár ľudí za prachy potopil. Bol Vachkovi treba tento nezmyselne falošný bullshit, obhajujúci jeho hudobného favorita? Nie. Toľko k výhradám, preto 75%. Vachek verí zosieťovaniu spoločnosti. Poznámka: Americký anarchista Hakim Bey pred sieťami varuje (radí využívať sieťové diery). Cieľ majú zhodný: zbaviť sa dnešného systému falošnej reklamokracie - systému zastupiteľskej korporátno mafiánskej demokracie. V tomto zmysle som veľmi rád (ha-ha), že film podporili oficiálne vládne umelecké grantové schémy. Z Čiech aj Slovenska. Český Státní fond kinematografie a slovenský Audiovizuálny fond. ()
Karel Vachek v nadživotní velikosti. Kinaři se filmu vyhýbali, takže musela stačit televize. Ta to dávala večer v den, kdy jsem vstával ráno ve 4:40 do práce. Každopádně se usínání nedostavilo a do ranních 1:55 jsem pozornost udržel (možná s výjimkou epilogu, kde už mi rozčtvrcená pantomima Borise Hybnera připadala dost nekonečná). Výborný kompilát Vachkovy tvorby, který by stálo za to vidět ještě několikrát opakovaně. Což bude nejspíš zase obtížné... ()
Vlastně jsem si to dost užil. Má to chytrý střih plný vtipných juxtapozic a Karel Vachek je spíš postava nahlížená v er formě, než že by byl film monologem v ich formě, v důsledku čehož i když nesouhlasíte s Vachkovými názory (a neumím si představit člověka, který by souhlasil s všemi nebo i většinou Vachkových názorů), tak pořád nejste na ten film naštvaní za to, že by vám něco nutil - ten odstup dělá hodně. Rozhodně to stálo za strávený čas, což je obvykle chabá pochvala, ale tady mluvíme o šesti hodinách. Takže jo, vlastně jsem ani nedoufal, že to bude tak zábavné. ()
Galerie (13)
Související novinky
Zemřel dokumentarista Karel Vachek
Ve věku 80 let včera v odpoledních hodinách zemřel český tvůrce dokumentárních filmů a pedagog FAMU, Karel Vachek. Smutnou zprávu médiím předala děkanka Filmové a televizní fakulty Akademie múzických… (více)
Reklama