Nit z přízraků

Takhle nějak by myšlenkově vypadal Basic Instinct točený v šedesátkách. Spousta temných myšlenek a vnitřních pohnutek zabalených v neodolatelně aristokratické stylizaci britské buržoazie poloviny dvacátého století. Střet dvou naprosto odlišných individualit, souboj dvou silných charakterů, bitva na oko mocného muže vs vnitřně ještě mocnější ženy. Nemá cenu řešit to, že PTA je emocionálně mistrovský, Day-Lewis hraje "the grand finale" a Krieps nehraje, ale prostě "je". Má cenu řešit, proč tohle silné melodrama směřující k drtivému finále náhle v ůplném závěru otočí směr do černohumorna. To je přece velká škoda. Komu to ale nevadí, může zažít klidně 5ti hvězdičkový film. (02.04.2018)

Zpočátku mě to nebavilo a uvažoval jsem, zda z kina odejít. Nakonec jsem vydržel, protože jsem si říkal, že Paul Thomas Anderson přece nemohl natočit špatný film. A ono mě to do sebe skutečně nakonec vtáhlo - mj. díky bezchybnému obsazení a dokonalým hereckým výkonům - Daniel Day-Lewis a Vicky Krieps v hlavních rolích jsou oba neuvěřitelně skvělí (každý z nich jiným způsobem) a mimořádně přesvědčiví. Ocenil jsem i úchvatnou kameru, super soundtrack, pomalé tempo i samotný námět. Film delikátních filmařských kvalit, který mě zasáhnul podobnou silou, jako režisérovy předchozí snímky - i Nit přízraků pro mě byla velmi silný divácký zážitek. Pouze mi moc nesedl závěr snímku, který mi tam subjektivně prostě neseděl a přišel mi odchýlený od logiky zbytku filmu. 130 minutová stopáž naopak za mě nebyla problém. (31.01.2018)

Čím dříve divák akceptuje fakt, že Phantom Thread je pro Andersona něco jako encyklopedie evropské Nové vlny, tím dříve se pro něj stanou čitelnými jednotlivé motivy typické pro filmy tohoto období - Sebedestruktivní vášeň, cynické partnerské hry, ale také pracovní i partnerské rituály popisované až s posvátnou úctou... Hlavní síla snímku spočívá v hypernaturalismu všeho, z něhož se čas od času vynoří čistě filmový moment, o to silnější pak ale je zážitek. Práce se zvukem je fascinující. Není to dokonalý film, ale jeho čistota je odzbrojující.. (31.01.2018)

Nit z přízraků je ukázkovým příkladem filmu s očividnými oscarovými ambicemi, což se mu daří hlavně díky přesvědčivým hereckým výkonům (Lewise, Krieps i Manville) a solidnímu námětu. Avšak i přes tyto kvalitní atributy mi na snímku osobně vadilo jeho až příliš rozvláčné tempo a absence více vypjatých scén, ke kterým scénář doslova vybízel. Herecky mě zaujala večeře ve dvou a blouznění v nemoci. Jsem si vědom toho, že jsem byl svědkem hereckého a dobře napsaného koncertu, nicméně jsem nebyl jeho tóny uchvácen a zaujat natolik, abych šel s hodnocením výš. (09.04.2020)

Anderson jako obvykle kombinuje smysl pro detail, rafinovaný scénář a precizní kompozice. Jeho kinematografické ohledávání kulturních rysů se odklání od amerického k britskému společenskému kontextu. Maniodepresivní prestižní módní návrhář Reynolds Woodcock (fiktivní postava i značka) se pohybuje mezi extrémy. Jeho sterilní přístup ke světu se povýtce vyznačuje perfekcionismem, s nímž nahlíží na ženy coby panenky na klíček, z nichž si vybírá ty zajímavé, pro které pak připravuje svoje vytříbené módní slupky. Z této umrtvující sterility jej libidem a životním elánem napájí svéhlavá múza Alma, a to paradoxně nejsilněji tehdy, když jej destruktivně dovádí k hranici smrti (žena=travička). Reynolds pouští ženy k vodě ze dvou důvodů - když se mu nepodřizují a když se mu podřizují. Zdánlivě neřešitelná situace má ovšem řešení v dynamické rovině... (06.02.2018)