Režie:
Paul Thomas AndersonScénář:
Paul Thomas AndersonKamera:
Paul Thomas AndersonHudba:
Jonny GreenwoodHrají:
Daniel Day-Lewis, Vicky Krieps, Lesley Manville, Richard Graham, Camilla Rutherford, Jason Redshaw, Cedric Tylleman, Gina McKee, Brian Gleeson (více)Obsahy(1)
Mít šaty od návrháře Reynoldse Woodcocka (Daniel Day-Lewis) znamenalo v dynamické éře obrozujícího se poválečného Londýna úplně nejvíc. Dáma musela mít dostatek peněz, patřičný rodokmen a odpovídající vychování, aby mohla vyrazit na večírek v jeho modelech, které byly vždy unikátní. Status génia si ale vybíral svou daň v podobě Woodcockovy totální emocionální vyprázdněnosti. Odtržen od reality všedního dne, neboť o vše praktické se starala jeho sestra (Lesley Manville), stavěl všechny ženy na roveň krejčovských panen. Měl sice vždy po ruce nějakou milenku či múzu, ale stačilo, aby si ráno při snídani trochu hlasitěji mazala topinku máslem a už se pakovala z jeho života. Když v kavárně v zapadlém přístavním městečku Reynolds objevil stydlivou servírku Almu (Vicky Krieps) a rozhodl se jí nabídnout momentálně uvolněné místo po svém boku, netušil, s čím si zahrává. Tahle zdánlivě neškodná submisivní bytost totiž rychle pochopila pravidla hry a rozhodla se aktivně bojovat za to, aby neskončila jako její předchůdkyně. Situaci jí usnadňuje i to, že se do ní Reynolds zamiloval. Nápor citů se však velmi negativně začal odrážet na jeho tvorbě, a umělcova praktická sestra se proto rozhodne rázně zakročit. (Cinemart)
(více)Videa (1)
Recenze (311)
Romantické drama o vztazích, vzájemné manipulaci, jídle a šití šatů pro tři špičkové herce. Daniel Day-Lewis je dokonalý jako obvykle, o to větším zjevením pro mne byla prakticky neznámá Vicky Krieps, která nejenže se vedle něho neztrácela, ale dokázala mu být rovnocenným partnerem. A zapomenout nesmím ani na Lesley Manville, která ústřední trojici doplňovala. Výborné byly i kostýmy, kamera a hudba, snad jen konec mi přišel trochu slabší, takže nakonec „jen“ 90%. ()
Já nemám zas tak moc rád pomalé filmy, ale Paul Thomas Anderson je umí udělat tak, že mě dokonale pohltí. Je to tak cizí prostředí, přesto pro mě svým způsobem známé a hrůzné. Musel jsem během filmu myslet na to, jak je vlastně těžké v různých společnostech reagovat přirozeně, bez masek, jak se snažím být k jiným názorům a postojům tolerantní a jak mám pocit, že k těm mým nikdo tolerantní není. Herecké výkony jsou bezkonkurenční, Daniel Day-Lewis je bez debat jedním z největších herců všech dob, a ty dvě paní mu velmi zdatně sekundují. Hudba je zvláštně obyčejná, možná jí bylo až moc, ale v klíčových okamžicích plnila roli "pohlcovače" dokonale. Na snímku si cením nejvíc toho, že přestože se odehrává v prostředí, které mě vůbec nezajímá a velice ho akcentuje, dokázal mě naplno oslovit a i když se s žádnou z postav nedá ztotožnit, dají se pochopit. Otazníkem je pro mě samotné vyústění, to už jsem nějak pochopit nedokázal, proč vlastně je to pro všechny zúčastněné vítaný způsob žití. ()
Vážne ste všetci OK s tým záverom, ktorý mi to skoro zrazil na tri hviezdy? Tak detailná a sústredená, profesionálne chladná a inteligentná štúdia partnerského vzťahu dvoch ľudí - jedného z najvzdialenejšieho kúta Marsu a druhého z najvzdialenejšej časti Venuše - s tak brilantne gradujúcim dusnom a postupne sa vkrádajúcou hrozbou tragédie... vyústená v tak neadekvátne banálne, scenáristicky nič neriešiace nič? Áno, v živote by to tak asi pokračovalo, ale od filmov PTA čakám niečo viac. Všetci traja herci geniálni a neustále použitie Greenwoodovej hudby s nádychom klasicizmu zaujímavé, intenzívnejšie zasadzuje do obdobia a ladí so vznešeným hávom Woodcockovych kostýmov. ()
Že se v hodnocení rozcházím téměř se všemi, tomu tentokrát moc nerozumím (nebo už vlastně možná ano, jak se dočtete později). Ale víc mi zůstává rozum stát nad tím, že ani v komentářích ostatních uživatelů nečtu o filmu, který jsem viděla. Neviděla jsem film o výlučném géniovi, který vedle sebe nesnese nikoho vyjma své sestry, a osudem žen po jeho boku je... až dokud se neobjeví... atd. atd. ***** Já jsem hlavně neviděla film, v němž by se podle pravidel narace a logiky rozvíjel jakýkoli fungující příběh. Nejblíž k popisu toho, co jsem viděla já, má ve zdejších komentářích ještě tak Matty, ale pak nechápu jeho nadšení, není-li umělým nadšením otrlce z bizarnosti za každou cenu, z rafinovaného úskoku a lsti, jimž se ale obětuje film. Já jsem se přes dvě hodiny dívala pozorně na film, v němž nefungují žádné konsekvence - na film, kde vyšinutý a nenormální zdaleka není jen hlavní hrdina, ale všechny postavy a všechny aktivity a většina scén - bez vnitřních souvislostí, bez pochopitelných příčin, bez následků - nic se nevyvíjí podle sledovatelných zákonitostí, ani časem se žádné nahlédnout a poznat nedají. Možné premisy, jak chápat, co se mezi postavami (kterýmikoli dvěma) děje a proč, padají jedna za druhou, až žádná nezbývá a nové se s přibývajícími obrazy už na ničem pravdivě založit nedají. Nelze z toho, nač se doopravdy díváme, co slyšíme a co vidíme, pochopit žádné motivace a rozhodně ne poskládat příběh a pochopit role a povahy postav. Komentáře, včetně popisu obsahu, které se snaží nám podsunout příběh, o čem film byl, jsou s viděným snímkem pokaždé neomylně v rozporu. ***** I pokud by to bylo tak, že PTA natočil maniakálně precizně neracionální snímek, který se vymyká možnosti diváckého ukotvení, zkušeného setřepání rozkomíhaného děje do pochopitelné ucelené příběhové interpretace tak, aby žádné úlomky navíc nezbyly, a natočil ho tak, že kamera i zvuk se tváří, že se na plátně odehrává jednoduchý, jasný příběh, který lze shlédnout s chápavým a ironickým vědoucím úsměvem, jaký si osvojily i hlavní postavy filmu a úspěšně ho používají ve chvílích, kdy nám musí být jasné, že jasné není nikomu nic --- pak mi ale tenhle výkon neimponuje, protože já jsem prožívala dvě hodiny soustavně eskalujících muk, jak v mojí hlavě narůstalo skladiště nezařaditelných gest, úsměvů, pohledů, úkonů, vět, reakcí, které nejsou reakcemi, atd. Včetně toho neodbytného vědomí základní nepatřičnosti, kdy vám film a všechny postavy a recenzenti a ostatní diváci tvrdí, že ten slavný návrhář dělá šaty, ze kterých si svět sedá na zadek údivem a překvapením a všechny významné dámy se můžou předtrhnout, aby jeho modely mohly nosit - a vy vidíte jeden nepovedený a nijak zvlášť přitažlivý hadr za druhým, které navíc ženským křivkám nijak nelichotí a nevycházejí vstříc. ***** Z takových zjevných rozporů mezi tím, jak se film tváří a na co se doopravdy díváme, je celé dílo utkané. V tomto smyslu chápu i jeho název: FANTHOM THREAD je ve skutečnosti FANTÓMOVÉ VLÁKNO, což by byl možná lepší překlad - nit příběhu (thread je také narativní souvislost!!), která vede chaotickou látkou jen jako, ale ve skutečnosti neexistuje. Žádná tam není. NIT - CHIMÉRA. FANTÓMOVÁ NARACE. PŘELUD PŘÍBĚHU. Příběh, který se tváří, že je, ale není. Jen všechno vzbuzuje představu, známé značky sugerují, že je. Ale nedrží pohromadě, netvoří linku. Je to falešená představa. ***** V tom případě se PTA povedl dokonalý počin, protože opravdu zmátl celý divácký a recenzní svět a já to vnímám správně: všecko a všichni se tváří, že tu máme příběh, ale on tam není. Je to fantóm, chiméra, přelud. A v tom případě byla i moje narůstající bolest hlavy, zvyšující se tlak, nepohodlí a regulérní naštvanost, že nic nedává smysl, že nelze zaostřit, soustředit se a sledovat, naprosto adekvátní reakcí. A v tom případě jediným správným hodnocením je jedna hvězda, či podobně nízká známka, protože to opravdu není film, dílo, jen chiméra, a nemá uspokojit jakožto dílo, ale rozmrzet a rozladit jako rozpadlá látka. Jako experiment PTA na divácích je to geniální počin, jako film ke sledování je to katastrofální utrpení a jsem hluboce přesvědčená, že se za svou hlavu nemusím stydět a že PTA by mi to u kávy s ironicky svůdným úsměvem potvrdil. Pokud není stejně zvrhlý a zvrácený jako jeho film a nevyšlo mu to takhle nezáměrně, při sledování jakési vlastní nemocné logiky akcí a reakcí. Ale to asi ne. Dává mi větší smysl, že si dokonale krutě vystřelil ze všech, kdo se potřebují podílet na chimérách a přeludech, aby nemuseli přiznat, že film je nahý, že to není film. *~ () (méně) (více)
Daniel Day-Lewis když už se pro nějakou filmovou látku rozhodne, absolutně se jí odevzdá. I jeho postava se nechává naplno pohltit prací. Jsme v poválečném období a jeho přecitlivělému návrháři šatů pro smetánku vyhovuje staromládenecký život. Na praktické záležitosti má sestru (i milenky dokáže odstranit, když bratra omrzí), on coby chladný profesionál ctí své rituály a okolí respektuje jeho výstřední chování, pedantství a náladovost. Do toho ovšem vstoupí umanutá dívka, která má své kouzlo. Bude další v řadě? Nebo zabojuje svéráznými zbraněmi? Zkrocení nesnesitelného muže má Paul Thomas Anderson detailně naplánované, jeho režie je soustředěná a tak nějak jiná. Ale vypravěčsky soudržná, což je pro mě důležité. Někomu tak sedne to, že neřeší jiné motivy, nikam neuskakuje. Potěší kamera, kostýmy i atmosférická hudba Jonnyho Greenwooda, nejvíc ovšem dle očekávání Daniel Day-Lewis, který se pyšní třemi Oscary (přitom hraje sporadicky a možná už nikdy nebude). On je hlavním stavebním kamenem i jemným prvkem nesourodého soužití v příběhu o odhodlání, ovládání, obětování i detailech vztahu, které jsou pro mnohé nepodstatné. Přešlapy a kompromisy k lásce prostě patří. Složitou osobnost, sobeckou i citlivou, vystihl bravurně. Mimochodem dámy mu zdatně sekundují. Dle mého divácky vlídnější než předchozí dva kousky PTA. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (9)
- Režisér Anderson věnoval snímek svému příteli a mentorovi Jonathanu Demme, který zemřel 26. srpna 2017. Tímto dnem také padla poslední klapka na natáčení. (UhLee)
- Název filmu se objeví na začátku i na konci snímku. (griph)
- Natáčení začalo v lednu 2017 v Lythe (Anglie). Dále se natáčelo v oblasti Cotswolds a v Londýně. (PaTeXx)
Reklama